„Naštěstí se nesetkávám s negativními reakcemi vůči mé minulosti. Děkuji za dobré lidi, které potkávám, asi mám víc štěstí než rozumu,“ míní Rázlová, která strávila ve vazbě necelý rok za údajné zneužití informací v obchodním styku.
„Od té doby nerada nosím pruhované pyžamo,“ žertuje o této životní etapě, která se stala námětem i její knihy. Rázlová by se nebránila ani jejímu zfilmování. „Zfilmovat mou knihu? Víte o někom? Neřekla bych ne,“ vyzývá filmaře.
Pokračování knihy ale zatím neplánuje. „Nemám ambice spisovatelské. Psaní beru jako nutné sdělení, výpověď o událostech, které bych jinak zapomněla.“
Současnost je pro ni daleko přívětivější. S dcerou Adélou, která se k ní přistěhovala po návratu z jižní Francie i se svou rodinou, vychází skvěle. „Vztah s dcerou mám výborný a klepu to na všechna dřeva kolem. Co se týče vnoučat, jsem babička ryze rozmazlovací,“ říká Rázlová, která ve svém domě ve Strančicích u Prahy přivítala s dcerou i zetě archeologa a tři vnučky.
Ačkoli je Adéla Oliva dcerou herce Petra Olivy a herečky Rázlové, sama se nikdy nechtěla této profesi věnovat. „Tenhle druh umění je jediný, který ji nikdy nenapadl a proti kterému vždycky byla,“ říká Rázlová. Oslovilo ji více výtvarné umění a už od šesti let maluje obrazy, které zdobí i zdi domu její matky.
Neznamená to ovšem, že by neměla ráda divadlo. Matku ráda doprovází na premiéry a má radost, že se na divadelní prkna vrátila.
„Bylo to pro mne jako vstoupit do známé řeky, která je teď ale jiná a jinde. I když - dobré divadlo je stále jenom jedno,“ říká herečka, jež v současné době exceluje v divadle Ungelt ve hrách Mezi úterým a pátkem a Kurtizána a hraje tak i na letní scéně tohoto divadla.
„Užívám si to, a jak. Aby ne. Hrát za teplého červencového večera v kulisách pražského baroka dobrou hru s dobrými kolegy je zážitek. Vždycky se mi to líbilo. Už v mládí na Karlštejně nebo na Křivoklátě. A toto léto na Letní scéně Ungeltu na Novém světě na Hradčanech. Těším se a věřím, že diváci také. Při špatném počasí dostanou larisu, pláštěnku a podprdelníček. Diváky si hýčkáme. Tak se nebojte. To dřív nebývalo. Holt pokrok,“ směje se herečka.
Ze zkoušek hry Mezi úterým a pátkem
Chuť do života jí hned tak něco nevezme a její životní krédo je toho důkazem „Zdědila jsem ho. Když už je život k nesnesení, neřeš. Vyskoč alespoň půl metru nahoru a rozhlédni se. Když je to málo, skoč výš, a tak dlouho a tak vysoko až poznáš, že vidíš,“
Rázlová tvrdí, že žije s pokorou a doporučuje to každému. „V mém věku je už třeba šetřit časem. Ten nahoře nás tu nenechá ani o chlup déle, než to má být. Dává nám na výběr, kde to království chceme. Takže trocha pokory, a to kdykoli, nám rozhodně neuškodí.“
