Jaké je soužití dvou mladých herců?
Jakub: Občas je to těžké, ale má to i své výhody.
Monika: Já to kvituji. Dřív jsem byla s člověkem, co nebyl z branže, a teď najednou zjišťuji, že tam, kde byly problémy, teď nejsou. Jakub herectví rozumí, takže mi pomůže se učit text.
Jakub: Já nemám tak herecké ambice jako Móňa, spíš chci být za kamerou. Ale když to otočím, dělal jsem nedávno na reklamním spotu, tak mi zase Monča moc pomohla a reklamní slogan vymyslela.
Na těch reklamách pracujete i s Jiřím Mádlem. Monika nechce k vám do party?
Jakub: Já jsem říkal už několikrát, že bychom to mohli společně rozjet. Máme firmu, která je celkem dobře rozjetá. Myslím, že to je otázka času, kdy přivedeme novou tvář Funny Bunny Films Móňu. Teď máme jeden televizní projekt.
Monika: Možná do toho s kluky půjdu. Sama se totiž neumím vůbec nabízet. Mně to přijde trapné někam přijít a říct: Tady mě máme. Do téhle fáze asi musím ještě dospět.
Herectví tedy Jakub odsouvá na druhou kolej?
Monika: Podle toho, co Kuba doma předvádí, by mohl klidně být z fleku muzikálový herec. On říká, že je režisér, ale jako herec je velmi dobrý.
Jakub: Jako herec jsem točil teď takovou malou roličku, jinak jsem už skoro jedenáct let v seriálu Ulice. Díky tomu mám dost času právě na režii a hezky se mi to rozjíždí.
Monika se proslavila jako princezna v pohádce Princezna a písař. Našla jste se v hraní pro děti, nebo teď toužíte charakterní roli?
Monika: Pořád čekám, chtěla bych hrát třeba někoho zlého. Nově jsem teď nazkoušela představení v divadle A. Dvořáka v Příbrami Hvězdné manýry. Nebo hraji v divadle Palace s Jiřím Langmajerem v představení Jo, není to jednoduché. Hrajeme i pro děti Smolíčka a další klasiky. Děti to baví a mě taky. Kolikrát vám řeknou takové věci, že jen koukáte, jak ty dětičky přemýšlejí. Třeba když Smolíček neměl co jíst, tak jedna holčička se najednou zvedla, že mu jde pro svačinu.
Když vás poslouchám mluvit o dětech, přijde mi, že se tak hezky rozzáříte. Děti jsou vám blízké?
Monika: Jsou, moc bych si přála mít děti. Ani by mi nevadilo klidně o tom už přemýšlet. Myslím si, že budu dobrá máma.
Jakub: Počkej, to jako fakt? Děti a teď? Neblázni.
Na děti je podle vás ještě brzy? Kdy jste se vlastně seznámili?
Jakub: Poprvé jsme se bavili loni na festivalu v Karlových Varech.
Monika: Mně se hned líbil. A pak jsme se šli někam společně s kamarády koupat a měsíc potom se Kuba zeptal, jestli budu jeho holka.
Co vás navzájem zaujalo?
Jakub: Monika je první mladší holka, se kterou se dá bavit, je vtipná a zábavná.
Monika: Když jsem ho poznala, tak jsem si říkala, že to je floutek a najednou jsem zjistila, že je dobrej a takovej chlapák.
Bydlíte spolu na Vinohradech. Jak jste se sžili?
Jakub: Já jsem se narodil u Apolináře a strávil jsem tam většinu života. Zkoušel jsem bydlet jinde, ale nejde to. Já tam mám všude kamarády a parky a gastronomii. Jsem rád, že se Monika rozhodla jít za mnou.
Monika: Mám to tu taky ráda. U nás je pořád veselo. Máme v bytě hodně návštěv a mě to baví.
Jakub: Jen jsem byl dost v šoku, kolik věcí si Monika přivezla. Hned mi začala okupovat poličky. Šel jsem raději ještě koupit nové skříně. I tak některé oblečení šlo na charitu.
Říká se, že nejen ženy mají své dny. Je Jakub někdy náladový?
Monika: Hrozně a zatím to neumím moc ošéfovat.
Jakub: No, já jsem občas jako důchodce, co by byl nejraději doma. Ale oba si jsme hodně podobní, jsme takoví pejsci, co potřebují vyvenčit.
Monika: Jakub toho důchodce ze sebe nedělá pořád, někdy je s ním naopak taková sranda, že se pořád směju.
Rádi do sebe šijete. Poznáte, kdy si kdo dělá vůbec legraci?
Jakub: Tak to je problém u obou, co kdo myslí vážně. Občas si to musíme vysvětlit, aby se ten druhý neurazil.
Žárlíte na sebe?
Jakub: Když jde o herecké role, tak mi to nevadí. Samozřejmě že Monika se líbí, ale nežárlím. Když k tomu ovšem nemám záminku. Já se totiž s cizími děvčaty nescházím.
Monika: To je pravda. Kuba mi nedává důvod žárlit. Spíš já se ráda bavím. Ale snažím se, protože cítím, že to vůči Kubovi není fér. Taky nechci, aby žárlil, tak se snažím mu nedávat důvod.
