Kapela Chinaski je plná mužů, doma jste však v obležení žen. Nechybí vám syn?
Už napoprvé jsem si přál syna, asi jako každý ješita. Pak se nám před pěti lety narodila Kačenka a já si řek, jak jsem se rouhal. Mít zdravé dítě, to je dar. Teď se narodila Frída, těšil jsem se na další holčičku. Přišlo mi to vlastně lepší, než kdybychom měli kluka. Tak nějak jsem si na ty ženský doma zvykl. Navíc Kačka už je parťák a hodně se v ní vidím.
Takže to už nebudete zkoušet?
Chtěli jsme mít dvě děti. Brácha má tři syny, sice je to krásný, ale je to mazec. Uvidíme, ale další přírůstek teď neplánujeme.
Hodně pracujete, nešidíte tím rodinou?Snažím se dětem maximálně věnovat. V létě je to horší, ale není to tak, že bych se domů přišel jen najíst a vyspat. Když jsem doma, tak koupu, přebalujui i uspávám. Pohádky umím takřka z paměti. Já jsem nadšený táta. Tuhle roli se snažím užívat, co to jen jde. Strašně to utíká. Díky dětem jsem našel nové pocity. Začal jsem znovu žít, je to skvělé být otcem.
Jste táta, přesto máte dětinské a bláznivé nápady?
Jednoznačně. I když už mám pár let po čtyřicítce a s rolí otce jsem tak nějak dospěl, někdy přijde pocit udělat něco dětinského. Asi nejbláznivější věc jsem udělal, když jsem odjel na Sibiř odpočinout si k jezeru Bajka. Když jsem tam byl sám, najednou se kousek ode mě ve sněhu objevil medvěd. A já si řekl: „No do pytle, jestli mě tady sežere, tak se to nikdo ani nedozví.“ Naštěstí to dopadlo dobře. Taky si vzpomínám, že před šesti lety jsem jel na černo na Dakar do jižní Ameriky. Za 14 dní jsme ujeli deset tisíc kilometrů. Měli jsme jednodenní novinářské průkazky, a pak jsme se tam různě dostávali. Spali jsme pod autem a vařili si jídlo na motoru. A všude špína a furt se jelo. Dva dny před cílem mi zavolala moje žena, že je těhotná. Tak to byl asi největší zážitek.
Asi jste jí pak některé příhody raději nevyprávěl, jinak by vás příště ze strachu nepustila.
Strach měla, i když jsem jí některé historky tak barvitě nevyprávěl. Teď už je v klidu, máme dvě děti a nikam nejezdím. Já už si vše objezdil a doma si to užívám. Koukám do rodinného krbu. Ale je fakt, že s kapelou máme tour, takže si alespoň maličko vyrazím na výlet zavzpomínat.
Vaše turné je neobvyklé, berete na koncerty nováčky.
My si vždy vybereme kapelu v tom určitém regionu, kde vystupujeme. Líbí se nám, když kapely zpívají česky. Sešlo se 450 videí, které jsme museli zkouknout a vybrat. Zatím máme za sebou pár koncertů a bylo to perfektní. Měli jsme všehochuť - dětskou dvacetičlennou kapelu nebo folklorní a punkovou kapelu. Někdy jsou to docela zážitky.
Vidíte v některých kapelách budoucnost?
Najde se tam pár jedinců, co mají svůj osobitý styl. Ale bohužel často tam vidím, že se chtějí někomu podobat, což hned poznáte. Možná je to tím, že skvělé kapely se nepřihlásily, těžko říct. Pořád je spousta mladých lidí, co hudbu chtějí dělat a mají muziku rádi, což je dobře. V každém městě jsou desítky kapel, které hrají klasický rock - basa, bicí, kytara.
Jak zvládáte jízdy na koncerty? Strávíte hrozně času v autě.
To bývá hodně náročný. Pokud se sedí deset hodin, člověka opouští rázem energie. Snažíme se zabavit. Řešíme děti, práci, písničky. Někdy jenom mlčíme a koukáme, jak cesta utíká. Člověk si na to ale za ty roky zvykne, prostě to k naší práci patří.
Teď jste převzali hudební cenu Anděl za kapelu roku. Co to pro vás znamená?
Moc si toho vážíme, že si naší práce lidi cení. Je to příjemný a hlavně motivující, že to děláme dobře.
Dokonce padla mimo přenos i nějaká nabídka od pořadatele cen Leška Wronky, zda nechcete třeba příští rok moderovat.
Já nevím, už jsem si to jednou zkusil a necítil jsem se v tom dobře. Přestože jsem herec, tak moderování pro mě není. Možná kdyby se to dobře připravilo a třeba bych měl k sobě Evičku Farnou, mohlo by z té nabídky něco být. Uvidíme.
K herectví jste se ale trochu vrátil. Hrajete teď v divadle Semafor.
Dostal jsem nabídku na dvě hry, kde zpívám. Strašně si to užívám, je to krásné být po boku takových legend jako je paní Molavcová a pan Suchý. V představení Prsten pana Nibelunga jsem v roli průvodce děje Rapsóda, kde se alternuji s Vlastimilem Harapesem. Pracovat tady mi dělá obrovskou radost, a hlavně je to dobrá škola.
