Loňský rok pro vás byl hodně nabitý. Teď přijde odpočinek?
Dlouho jsme pracovali na desce, byla jsem v porotě polského X-Factoru, koncertovala. Ale i ten letošní rok bude perný a hlavně jiný. Teď pracuji na jazzové desce, která vyjde v Polsku ještě letos. V pátek startujeme akustické turné v Jihlavě, pak následuje Tábor a Slovensko.
V čem to bude jiné než vaše obvyklé koncerty?
Bude to dost hudební a zároveň dynamické. I lidi, co neznají moji hudbu nebo ji neposlouchají, si určitě přijdou na své. Je to moment, kdy si mě můžou poslechnout, třeba i starší lidé. Dokonce i mojí babičce jsem řekla: „Přijď, sedneš si, bude se ti to líbit.“
Máte přeci hodně mladých fanoušků. Co vás vedlo k takovému kroku?
Nápad vznikl hned po tom, co jsme odehráli na TV Óčku akustické dílko. Myslím si, že to zanechalo tak kouzelný intimní efekt, rozuměli jsme si s tím publikem, a řekli si, že tohle turné chceme po republice.
Obrovskou základnu posluchačů máte i v Polsku. Je tam lepší situace v showbyznysu než tady?
Já se věnuji stejně Polsku i Čechám. Jsem ráda svá a občas s chutí provokuju. Asi mám víc polský temperament. Hodně koncertuju v Čechách, ale v Polsku asi víc chápou můj charakter. Přeci jen jsem Polka, přesto si vážím toho, že můžu vystupovat i tady i tam. Tím pádem je hodně práce a jsem za tyto dvě země vděčná.
A kde se cítíte líp?
Je mi hrozně dobře v Praze, ale i ve Varšavě. Vyhovuje mi, že to můžu střídat. Je to různorodé a nedostanete se do té rutiny. V Polsku je to možná v hudbě více otevřené světu. V Čechách se spíš lidé drží zajetých kolejí. Mám pocit, že kdokoliv by tady udělal něco jiného, tak si všichni řeknou: Na co si hraje? V Polsku je to přirozené, když někdo přijde extravagantní, tak tam řeknou „fíííha to je super“. V Čechách je těžší se objevit, v Polsku se udržet. Konkurence je tam mnohem větší.
Extravagantní oblečení ale zkoušíte i na českých akcích. Nemrzí vás pak kritika?
Já to zase s tou extravagancí nepřeháním, spíš to mám podle nálady. Pokud mi to někdo zkritizuje, je mi to jedno, hlavní je, že se v tom cítím dobře já sama. Ale vnitřně nejsem extravagantní. Jen když jde o nějaký koncert, tak nemám problém oblíknout si nějaký módní úlet.
A jak se srovnáváte s médii, která píší o vaší postavě?
Co na to říct? Jsem v hledáčku médií, s tím nic neudělám. V posilovně mě rozhodně nepotkáte. Diety nedržím, ale v jídle se hlídám. Podstatné je pro mě především to, že jsem zdravá a jestli mám o tři kila víc nebo míň, neřeším.
Přesto musíte i tak budit pozornost, když vyrazíte jen tak někam do města.
Většinou jen když jsem namalovaná, tak mě lidi poznávají. A je to převážně hezká reakce. Jinak stačí se nenalíčit, dát si čepici, sepnout vlasy do culíku a splynu z davem. To si tu anonymitu pak užívám.
Už nějaký pátek žijete se svým hudebním kolegou Martinem Chobotem. Předpokládám, že spolu trávíte hodně času. Nemáte občas ponorku?
S Martinem nám to klape jak v práci, tak i v soukromí. Byli jsme dlouholetí kamarádi, pět let hraje v mojí kapele. Máme mimo muziku i hodně podobné zájmy. To propojení mi vyhovuje.
Ewa Farna a Martin Chobot na cenách Anděl (14. května 2014)
Kromě zpěvu už jste si vyzkoušela i moderování s Tomášem Klusem při udílení hudebních cen Anděl. Co třeba vrhnout se i na herectví?
Já jsem otevřená novým věcem. Zkusila jsem si i porotcování a je pravda, že už jsem si i zahrála. Samu sebe v jednom seriálu. Chci ale být především v paměti jako zpěvačka a ne všehochuť. Chci dělat jednu věc pořádně. Bokem třeba herectví ano, ale opravdu jen velmi okrajově. Nebránila bych se divadlu. Ale jak říkám, opravdu jsem hlavně zpěvačka. Nechci, aby mě to ve vyhledávači pak našlo jako zpěvačku, herečku, švadlenu a nic pořádně.
