Deska, která dostala jméno Mezi svými, má potenciál vzbudit velkou pozornost. Už po letmém poslechu je jasné, že skutečně nebude patřit mezi standardní předvánoční artikl, kterým slavní zpěváci obvykle sázejí na jistotu sváteční melancholie a odpovídajících prodejů.
Bratři Neckářové se opět rozhodli dát důvěru o generace mladšímu producentovi Dušanu Neuwerthovi, jenž s nimi pracoval už na hitu Půlnoční a desce Dobrý časy, a nechat se vyvést ze šablon, které si během hudební kariéry (tak jako každý muzikant) vytvořili.
O způsobu vzniku výjimečného alba, na kterém to Neckářovi skvěle zpívá, leccos napovídá, když se bratři rozpovídají, jak se práce na nahrávce daly do pohybu. „Když jsme udělali Půlnoční, dospěli jsme k názoru, že je konečně na čase udělat vánoční album. A vidíte, ta Půlnoční tam nakonec ani není,“ rozesměje se Jan Neckář a bratr se stejně pobaveně hájí, že se alespoň v jednom textu zpívá, že „všichni jdou na půlnoční“.
K narozeninám klip a minceKlip ke skladbě Andělé strážní je první zveřejněnou ukázkou z desky. Představuje průběh vzniku alba a odhaluje řadu „blízkých“, kteří se nejen coby autoři a hudebníci na vzniku ojedinělé nahrávky podíleli. Za realizací klipu stojí dvojice mladých filmařů Ondřej Kurčík a Pavel Brychta z Magic Pictures a natočen byl i v prostoru Theatre Royal v Praze.  Klip není jediným dárkem, který zpěvák dostal. V den jeho narozenin přichází Pražská mincovna s emisí zlaté a stříbrné pamětní medaile Václava Neckáře. Autorem výtvarného návrhu medailonu se stal výtvarník a muzikant Jaromír Švejdík. |
„Není to naše chyba. To rozhodl dramaturg, kterým byl Dušan Neuwerth. On v dobrém smyslu slova může za to, jak deska nakonec vypadá a zní,“ vysvětlují oba už s vážnější tváří. Sami totiž původně začali dávat dohromady materiál, který měl být složený z již dříve natočených věcí jako Štědrý den, Dítě snů nebo právě Půlnoční. „Zkrátka ze starších písní, které k Vánocům měly nějaký vztah,“ vysvětluje Jan Neckář.
„Jenže Dušan řekl, že takhle ne. Že to musí být původní a české, nic, co už bylo, žádné zahraniční coververze. A že písně vybere,“ říká Václav Neckář o rozhodnutí, které vtáhlo do hry hodně nečekané autory.
Desku měli rozpracovanou už loni, ale chyběla jim ještě dobrá půlka písniček, a tak se ji rozhodli odložit na letošní svátky. „Udělali jsme dobře, protože letos, když jsme začali na albu pracovat, jsme měli pohromadě třikrát víc skladeb, než se vejde na desku, a z nich jsme mohli vybírat,“ objasňuje Jan Neckář a bratr ho doplňuje: „Tedy Dušan mohl. Dostal od nás právo veta.“
Důvěru bratrů si producent známý spíše spoluprací s Tata Bojs, Vypsanou fixou nebo Kryštofem získal během natáčení předchozího alba Dobrý časy. „Víme, jak se ta deska točila, víme, jak Dušan pracuje. A že se nám s ním dobře nahrává. Proto jsme si řekli, že to bude fajn,“ vysvětlují. „Mám tam i svoje písničky a v tom případě může být člověk nesoudný. Takže on rozhodl správně, dvě mi vyhodil,“ doplňuje pobaveně Jan Neckář. A zároveň dodává, proč ani tuto desku netočili s Bacily, s nimiž běžně vystupují. „Tohle zkrátka neměl být bigbít,“ říká o produkčně velkoryse pojaté nahrávce plné smyčců, dechů, sborů a muzikantsky vděčných detailů.
Potomci textařů
Netradiční byl i způsob nahrávání. Zatímco běžně chodí zpěváci do studia až jako poslední, aby se mohli vcítit do nahrávky, v případě desky Mezi svými to bylo naopak. „Já jsem ty písničky nejdřív nazpíval, aniž bych věděl, kdo kterou napsal. Věděl jsem, že to jsou vesměs mladí kluci, líbily se mi texty i melodie, tak jsem do toho prostě šel. Teprve pak se dodělávaly aranže a do studia chodili muzikanti, aby se předvedli,“ říká Václav.
Pro autorský tým to bylo zásadní rozhodnutí. „Chtěli jsme, aby muzikanti slyšeli, o čem ty písničky pojednávají a jak je Vašek zpívá. Myslím, že to hodně pomohlo tomu, jak svoje party nahráli,“ vysvětluje Jan pohnutky pro mnohé zvláštního kroku.
Na tom, jak přesvědčivě výsledek zní, samozřejmě mají důležitý podíl autoři písní. „Dobrý časy bylo čistě autorské album, které jsme vymysleli společně s Jaromírem Švejdíkem. Byla to v podstatě intimní folková deska, zatímco na albu Mezi svými se sešlo třináct autorů a všichni jsme se rozmáchli doširoka, abychom vystihli svátečního ducha alba,“ popisuje Dušan Neuwert svůj producentský přístup.
„Ani já jsem osobně neznal Marka Doubravu, Marka Kotouše, Davida Dvořáka z Kašpárka v rohlíku nebo Márdiho. Toho jsme předtím alespoň potkali s Vypsanou fixou na nějakém festivalu a letmo se pozdravili. Že pro bráchu dovede napsat tak krásný text, jaký má písnička Hvězda, nás překvapilo,“ přiznává Jan Neckář.
Co se týče textů, jde o zajímavé mezigenerační propojení. Některé ze svého autorského okruhu získal Neuwerth, část tvoří potomci tradičních textařů tuzemských popových hvězd, se kterými Neckář točil v minulosti. Původně měl například dvě písničky otextovat Zdeněk Rytíř, jenže ten už to do své smrti nestihl. „Jeho žena říkala: Tady Alenka – tedy jejich dcera – taky zkouší psát, tak ji vyzkoušejte,“ vzpomíná Jan, jak na jeho melodii vyrostl meditativní text skladby Pomíjivá. „Vznikla pro mě osobně hodně silná písnička, ve které vzpomíná právě na Zdeňka,“ hodnotí píseň Václav Neckář a dodává: „Dva texty připravil Honza Fischer, syn Ivo Fischera, který pro mě napsal třeba Stín katedrál, Václav Kopta, syn Pavla Kopty, také dodal dva, a tak jsem vlastně stále mezi svými, i když jako s autory se s nimi setkávám prvně.“
Čtete rádi iDNES.cz? Podpořte nás svým hlasem v anketě Křišťálová lupa.
