Potkáváme se na jihu Moravy. Jaké vzpomínky se vám vybavují, když sem zavítáte?
Vybavuje se mi moje dětství. Krásné dětství. Naskočí mi taky Haná, odkud pocházejí moji rodiče, a taky babičky, ke kterým jsem jezdila na prázdniny. A samozřejmě specifické nářečí. Moravu mám ráda a i když nějakých patnáct let žiju v Praze a u Vltavy jsem porodila syna, pořád se cítím být doma právě na Moravě. I mí přátelé jsou spíše na východ, ať už z Moravy, nebo ze Slovenska.
V Brně ostatně začala i vaše kariéra. Jaké byly úplné začátky?
Budete se divit, ale všechno začalo na hřišti u paneláku, kde jsme bydleli. Sousedka byla produkční dabingu a jednou takhle přišla za námi, že druhý den jdeme na konkurz. To mi bylo devět.
A jak to dopadlo?
K překvapení všech jsem to vyhrála. A moje první role bylo dabování seriálu Klementýna a Klementýnka, což byly husy. Takže to byl můj vůbec první střet s mikrofonem. Postupně jsem dostávala různé role a mezi ty výraznější patří dabing Dallasu, kde jsem měla celkem důležitou roli, dabovala jsem dceru Priscilly Presley Charlie. A takhle mi to vydrželo asi do šestnácti, kdy už jsem začínala o dabování víc přemýšlet, tím pádem víc přehrávat, protože jsem v tomhle směru žádnou školu nedělala, takže postupně práce ubylo. Poté jsem zakotvila v brněnském Rádiu Krokodýl, které vysílá dodnes. Zrovna mi psali, že slaví dvacet let a že svolávají všechny, kteří rádiem prošli. Asi jsem už pamětník.
Chvíli jste byla i moderátorkou České televize. Pokud vím, o bulvár opravdu nešlo.
To tedy ne. Nejdříve jsem vyhrála konkurz na pořad Souvislosti, což bylo regionální zpravodajství, ve kterém jsme se střídali s Prahou a Ostravou. Tam jsem vydržela chvíli, moc mě publicistika v té době nebavila, bylo mi sedmnáct. A zrovna v té době mi volal tehdejší pan ředitel, že si mě vybrali jako tvář Křesťanského magazínu. To jsem málem upadla, když mi tu zprávu volali. Přeci jen jsem byla moc mladá, moc veselá a rebelka. Vedení se to naopak líbilo, protože si přáli publikum omladit. Vybavuju si, že jsem před kamerou seděla v neslušivém kostýmku, měla před sebou Bibli a džus a ze čtecího četla, kde se pořádají mše, kde opravili jaký kostel a podobně. V mém životopisu se tahle zkušenost skutečně vyjímá.
Poté přišla nabídka z Novy?
Ano. Díky CD, které jsem v osmnácti vydala, jsem se dostala k tehdejšímu Prásku, ve kterém jsem následně vydržela osm let. Vybavuji si, že svou první reportáž jsem točila o Janu Přeučilovi a jeho kloboucích. Celá jsem se klepala, když jsem ho zpovídala a otázky jsem pokládala stylem: Vy nosit klobouk, proč? No, byla to prča. Někdy míváme s Lenkou Hornovou videodýchánky, taháme různé VHSky a pouštíme si je a děsně se řežeme.
Zajímavostí je, že po několika letech na Primě jste se opět vrátila na Novu. S jakými pocity tam jezdíte?
Je to velké déjà vu. Pokaždé, když jedu na Barrandov, tak se mi vybavují ty chvíle, které jsem tu prožila. Tuhle jsem si spočítala, že je to už osmnáct let. Neuvěřitelné. Ale tomuhle kopci jsem za hodně vděčná. Parta kolem Prásku byla ta, která mi dala největší školu, ať už v terénu, nebo v samotné postprodukci. Dnešní redaktorky často nejdou ani do střižny, natož aby viděly, jak se jejich reportáž sestříhala, zatímco já jsem si vše musela natočit a sestříhat. A to tehdy byly i pětiminutové reportáže, což byly v podstatě minifilmy.
Gábina Partyšová golf hraje a rovněž moderuje.
Díky moderování Snídaně jste se trochu odklonila od showbyznysu. Nepocítila jste to na kšeftech?
Bála jsem se toho. Měla jsem stejnou úvahu, ale kupodivu je to asi lepší než dřív. Bulvární magazíny sleduje určitá skupina lidí, hlavně ženy, tedy ženy, kterých je ve vedoucích pozicích ve firmách málo, tudíž o přidělení kšeftu nakonec rozhoduje nějaký muž. A ti mě teď vidí ráno, když v sedm vstanou a zapnou si televizi.
Myslíte si, že jste nejlépe placenou moderátorkou v Česku?
To opravdu nevím, s cenami to nijak nepřeháním, držím si nějaký standard. A navíc konkurence je velká. Dneska moderuje každý, kdo umí mluvit a držet mikrofon.
Kdo je třeba pro vás největší konkurentkou?
Často jsem třeba v tendru s Terezkou Kostkovou. Terezka má ale vždycky hodně práce, takže to dají mně. Ale jestli jsem v něčem top, a to nechci, aby to znělo nějak nabubřele, jsou golfové turnaje. Dokázala jsem se do té společnosti dobře začlenit, letos jsem třeba odmoderovala 35 turnajů. A tohle je krásná práce.
