Brzy se objevíte v primáckém seriálu Vinaři. Co pro vás představuje hraní v seriálu?
Seriál je dobré živobytí, to je všechno, co bych k tomu mohl říct.
Dobře, ale Vinaři jsou trochu jiní. Víc se točí venku, slušné obsazení. Peníze asi nebyly to hlavní, nebo ano?
Je pravda, že tenhle seriál dává možnost se trochu víc herecky vyřádit. Myslím, že je velmi dobře obsazený - Hynek Čermák, Pavel Liška, Zdeněk Jonák, Václav Postránecký a další - to je radost s takovými lidmi hrát. Nejsem nijak ješitný, ale radši hraju s excelentními kolegy, které dotahuju, než v projektu, kde jsem mezi slepými jednooký král. Peníze jsou fajn, ale potěšení vždycky nepřinášejí.
Takže se vám nestalo, že byste odmítl seriál nebo film?
Ne, nikdy jsem nic neodmítl. Je málo herců, kteří něco odmítnou. Jistě, jsou i intelektuálové, kteří tvrdí, že by něco nevzali, ale pak přijde nabídka z nějaké srágory a hned po ní hupsnou a už to jde. Moc na odmítání rolí nevěřte. Každý si promítne peníze a rozhodování je pak jasné.
Všiml jsem si, že většinou hrajete morouse. Berete si to nějak osobně?
Osobně si to neberu, hrajou se líp než optimisti. Já jsem v podstatě morous. (smích) Ne, nevím, to byste se musel zeptat manželky a kamarádů, ale myslím si, že jsem naprostý pohodář. Ale spíš jsem introvert.
Co vůbec děláte rád, když přijdete domů z práce?
Já se nenudím ani vteřinu, přijdu domů, mám tam dceru, ženu a jsem hrozně spokojený, že mám dobré zázemí. Mám rád uklizeno, rád dělám na zahrádce, dost chodím, ale sport a podobné věci neprovozuju. Dokonce se ani na sport nedívám. Nikdy mě to nebavilo.
Problémy s nadváhou jste ale nikdy neřešil?
To byste se divil. Mám sklony k tloustnutí. Měl jsem půl druhého metráku, od nového roku jsem držel dietu a zhubl jsem 10 kilo. Teď si to jen udržuju. Jak jsem říkal, nemám rád pohyb, leda ta zahrádka nebo procházky. To je ostatně ten nejzdravější pohyb. Vtipné je, že můj otec byl velký sportovec a měl mi za zlé, že nic nedělám. Říkával: Máš tak dobrý tělo, stačilo by, kdybys aspoň něco dělal. Mě to nikdy nebralo. V tomhle směru jsem trochu Winston Churchill. Kdysi se ho ptali, jak je možné, že je v tak dobré kondici. On odpověděl: Když mám možnost si sednout, tak si sednu. A když si chci lehnout, tak si lehnu. To jsem já.
