Máte dva syny, Andreje (15) a Dalibora (13). Jak plní vaše profesní očekávání?
Moje představy byly poněkud jiné, doufala jsem, že alespoň z jednoho nebude umělec, ale zatím to vypadá, že ten starší bude hrát na violoncello a ten mladší bude tanečník nebo baleťák. Oba studují konzervatoř.
Proč jste se v jejich případě bála uměleckého světa?
Umělecký svět je hodně tvrdý a myslím si, že ten hudební a taneční je ještě o něco těžší než ten herecký.
Měla jste snad sama tendence opustit herectví?
Měla jsem tendence opustit umění asi před deseti lety, kdy nastávala krize středního věku. Říkala jsem si, že bych měla dělat něco užitečnějšího, kde bych mohla pomáhat lidem, ale taky vím, že nic jiného než hraní neumím, tak se snažím pomáhat alespoň tím, že svůj obličej propůjčuju něčemu, čemu věřím.
Ale zase je fajn, že můžete hrát, do kdy chcete. Maminky, babičky...
Maminky už hraju, babičku jsem ještě nehrála, ale už se to zřejmě blíží. V tom je zase ta herecká profese lepší než taneční.
Nela Boudová se syny, třináctiletým Daliborem a patnáctiletým Andrejem.
Se syny jste nafotili stylizované fotky. Plní nějaký konkrétní účel?
Chtěl jsem mít vzpomínku, protože mi chlapci pomalu odrůstají. Nebylo lehké je do ateliéru dostat, museli to udělat z donucení, ale zase vznikla krásná série různých stylizací.
A která se vám líbí nejvíc?
Mou nejoblíbenější stylizací je ta z padesátých let, kde hrajeme spořádanou americkou rodinu. Chlapci na sobě mají motýlky, já růžový kostýmek. To se mi líbilo asi nejvíc.
