Jakou myšlenkou jste se loni zaměstnávala nejvíc?
Rozdělila bych to na dvě části. Když jsem vstupovala do roku 2013, měla jsem jasno v tom, že to pro mě bude rok přelomový. Že chci definitivně odejít z televizního zpravodajství a že to chci udělat prostě, jednoduše, bez emocí a bez zbytečných otázek. A v té druhé půlce roku jsem zažívala pocity euforie z toho, že za ty svoje nitky tahám už jenom já.
Kolikrát vám v hlavě prolétne právě rozhodnutí odejít z Událostí?
Nevím. Loni touto dobou jsem toho měla plnou hlavu, teď už je to minulost. A já se zpátky moc neohlížím.
Neobjevily se nějaké pochybnosti, že jste to neměla dělat?
Ne. Když musím udělat nějaké zásadní rozhodnutí, dávám si na čas. A u těch opravdu důležitých už se pak zpravidla nemýlím.
Jak jste pokročila v jednáních s Českou televizí ohledně nového pořadu?
Až bude hotový projekt, projde celým schvalovacím procesem a bude zařazen do vysílání, dám vám vědět. Zatím platí, že rok televizního volna, který jsem si záměrně naordinovala, se mi daří plnit.
Čistě teoreticky: ČT vám nenabídne potřebný prostor. Uvažovala byste o odchodu ke konkurenci?
Víte vy, co bude za rok? Já ne. Vaše otázka je trochu provokativní, moje odpověď konzervativní: Zatím ne.
Čím byste se vy osobně chtěla živit, bez ohledu na práci v televizi?
Jako už opravdu velká holka jsem dospěla k poznání, které vlastně vůbec není překvapivé: když vás vaše práce baví, je úplně jedno, co děláte. Život není zase tak dlouhý, abychom se jím protrápili zbytečným pochybnostmi nebo prací, která nás netěší. Já vím, že to není jednoduché, ale za pokus to stojí.
Co si myslíte o výchově nové generace reportérů? Existuje vůbec?
Nebuďte pesimista. I když uznávám, že v době rychlokvašek a novinářských zlatokopů je situace poněkud nepřehledná. Ale zrno se vždycky oddělí od plev, ne? Kdo má talent, schopnost komunikace, empatii a k tomu alespoň trochu pokory ke své profesi, nemůže zapadnout.
Zastavme se ještě u vaší rodiny. Vaším mužem je Petr Císařovský, s nímž máte tři děti. Žijete stále ve spokojeném svazku?
Pro mě je důležité hlavně partnerství. Když máte člověka, na kterého se můžete spolehnout, kterému můžete svěřit prakticky všechno, je to štěstí. Já takové štěstí mám.
Jolana Voldánová
S kým doma nejvíc "držíte basu"?
To je divná otázka. "Držet basu" znamená někomu nadržovat nebo se spojovat proti někomu jinému, ne?
Spíš s kým máte stejné názory, s kým je hned sdílíte...
Tak jestli někdy držím basu, tak sama se sebou. A taky s naší kočkou. Ta je tak nezávislá a přitom čitelná, že je radost s ní "držet basu".
Co byste vzkázala dvacetileté Jolaně ze své dnešní pozice?
Nebuď naivní, nesnaž se každému vyhovět a vůbec se netrap tím, co si o tobě myslí jiní. Zbytečně si tím komplikuješ svůj krásný, šťastný život.
Rozhovor s Jolanou Voldánovou poté, co se rozhodla odejít z televize:
8. července 2013 |
