Jolana Voldánová
|
Proč jste se rozhodla odejít z Událostí?
Po dvaceti letech v televizi jsem dospěla do stádia, kdy jsem pochopila, že ve zpravodajství je to pro mě pořád stejné a že už nemám šanci se někam dál posunout. Najednou jsem si neuměla odpovědět na otázky, proč ještě pokračovat a došlo mi, že kdy jindy se posunout, než teď, ve věku, kdy bych ještě mohla něco dalšího vymyslet a udělat.
Jaké jste měla pocity bezprostředně po veřejném rozloučení?
Byla jsem trochu ve stresu, protože jsem se chtěla rozloučit sama za sebe, dojít si ke kameře a vypadnout z role moderátorky. Šéfové mi dali volnou ruku. Něco jsem měla připravené, ale záměrně jsem nic nenapsala na čtecí, i ten papír s textem, nad kterým jsem docela dlouho přemýšlela, jsem schválně nechala v kanceláři, abych nebyla v pokušení uhnout očima. První emoce byla obrovská úleva. Trochu jsem se jen bála, že mi kolegové, kteří neměli nejmenší tušení, vyčtou, že jsem jim to neřekla dopředu. Ale snad se mi za ta léta podařilo vybudovat v redakci dobré až vynikající vztahy, tak věřím, že se nezlobí a že pochopili, proč jsem to udělala.
Bylo to rychlé rozhodnutí, anebo jste se k němu propracovávala delší čas?
Přemýšlela jsem o tom možná dokonce tři roky zpátky a po loňském létě už jsem si dost jasně říkala, že další prázdniny chci mít volné.
Ta práce vás přestala bavit?
Ne že by mě přestala bavit. Adrenalin ve studiu mám ráda, ale spíš mě přestala naplňovat. V Událostech už jsem postrádala nápady. Byť jsem se snažila, nic nového už jsem nedokázala přinést, což mě velmi zlobilo. Ve chvíli, kdy jsme se my moderátoři zvedli od stolu, vešli do studia a já si to užívala, mi překvapivě začalo být těsno, a to i na duši. . Je to jako když šlapete vodu a nemůžete se hnout z místa.
Mohla jste si přece zkoušet jinou práci paralelně a ne hned odcházet.
Zjistila jsem, že dokud jedny dveře nezavřu a neudělám tlustou čáru, tak nedokážu nové otevřít. Občas jsem zkoušela proniknout jinam, ale když jste zkrátka moderátorkou hlavních zpráv, tak i když vyšlete nějaký signál jinam, nic moc se neděje. Pochopila jsem, že čekat, až někdo přijde s nějakým báječným projektem mně ušitým na míru, je nesmysl, dokud se z místa nepohnu já sama. Takže si dám pořádný oddechový čas a pak se uvidí.
V době nezaměstnanosti si leckdo může říct, že vás "pálilo dobré bydlo".
Ať to každý nazve jak chce. Z vašeho pohledu to může být dobré bydlo, z mého už není. Je jasné, že šlo o jedno z nejtěžších rozhodnutí mého života. Vím, udělala jsem krok do neznáma. Ale udělala jsem ho sama a dobrovolně.
Váš manžel vaše rozhodnutí podpořil?
Myslím, že se mu trochu ulevilo. Moje veřejné rozloučení viděl v Chorvatsku, kde byl zrovna služebně, a napsal mi rozkošnou esemesku: "Tak to jsi fakt statečná, tak vítej doma, ženo."
Nejste typ domácí hospodyňky.
Je pravda, že manžel byl poslední dobou stále častěji v roli táta-máma. A ten poslední rok zvlášť. Moc jsem doma opravdu nebyla a pokud ano, stejně jsem pracovala a připravovala se ať už na moderování dalších akcí nebo na svůj pořad v pardubickém regionálním rádiu, který mě nesmírně baví. Chyběl mi čas pro rodinu, takže i to byl jeden z důvodů pro mé rozhodnutí. Už jsem moc velká holka na to, abych sloužila dva víkendy v měsíci, aby můj život řídil rozpis služeb. Chci svůj život lépe a pevněji uchopit do vlastních rukou a nedělat vyloženě jen co musím, ale to, co skutečně chci.
Rodiče se jistě populární dcerou pyšní, nemrzí je vaše rozhodnutí?
Víte, jak to je - rodiče vždy odsouhlasí s tím, co vy chcete. "Jestli si Jolanko myslíš, že je to správné, tak to rozhodně udělej." Je pravda, že maminka mi říkala, že takhle mě viděla skoro denně a co teď bude dělat? "Teď mě uvidíš častěji na živo, tak buď ráda," odpověděla jsem jí.
O vašem údajném odchodu se psalo už zkraje loňského roku.
Ale to byly jen drby v době konkurzu na moderátory do nových Událostí. To napětí se tenkrát projevovalo na atmosféře v redakci a když se láme chleba, lidé říkají různé věci. Tehdy jsem konkurz brala jako určitý vývoj, který přišel s novým šéfem Kavčích hor a těšila se na novou podobu zpráv.
I teď se spekuluje, že za vaším náhlým odchodem stojí zákulisní televizní pletichy, které vás vyštípaly.
Ne, to je absolutní nesmysl. Když jsem o svém úmyslu poprvé řekla Zdeňkovi Šámalovi, bylo jeho překvapení nefalšované a dokonce mě žádal, ať si to ještě důkladně rozmyslím.
Přemlouvali vás, ať zůstanete, třeba i slibovali zvýšení platu?
Tak to neproběhlo. Ačkoliv já svůj plán oznámila jasně a razantně jako své finální rozhodnutí.
Oznámení o odchodu na neděli 16.6. jste plánovala dlouho dopředu, nebo jste využila aktuální situaci, kdy byla pozornost národa upnuta k Hradu a nebyl čas se pitvat ve vašem rozhodnutí?
Tak se to sešlo úplnou náhodou a i přes vážnost politické situace je to skoro úsměvné.
Co vám léta v Událostech dala, co vzala?
Ještě nemám správný nadhled. Popularitu snad. Byla příjemná, ale uvědomuji si, jak je to v naší branži věc pomíjivá. Samozřejmě rozhled, nadhled, práci, která mě bavila, flexibilitu, odhad na lidi, rozvinula se moje vrozená empatie. A vzalo? Snad večery s rodinou nebo návštěvy divadelních představení, které jsem vždycky měla tak ráda. Teď jsme si právě s dcerou slíbily, že od podzimu spolu začneme chodit do divadla. Je jí osm, tak hlavně na odpolední představení.
Popularita s sebou přinesla také účast ve StarDance v roce 2006, našla jste nového koníčka - tanec.
Ještě letos jsme měli s mým tanečním partnerem dvě vystoupení. Do té doby jsem žila jen pro zpravodajství, skoro bych řekla až s klapkami na očích. A taky jsem tehdy prožila velký stres, jestli mi mou novou roli lidé uvěří, jestli nebudu coby seriózní moderátoka v 38 letech někde trapně hopsat na parketě. Ostatní hereci, zpěváci si klepali na čelo a říkali mi: "Co blbneš? Tak si to užij?" A já si to nakonec opravdu velmi užila. Objevila jsem nový rozměr a možná že právě tam začalo moje vnitřní já říkat: a vážně chceš v tom rychlém a trochu sterilním světě informací zůstat navždy?
Z České televize neodcházíte, od podzimu vás zase v nějakém už jiném pořadu uvidíme?
Přes léto si beru neplacené volno, jak dlouhé bude, záleží v podstatě jen na mně. Ještě nechystám žádný konkrétní pořad. Pokud se na něčem v televizi domluvíme, nevidím svůj návrat na září, ale spíš na začátek příštího roku. Mám zatím jen nějakou představu, stejně jako ji možná mají kreativci v televizi a někde se snad časem protneme. V televizi jsem se domluvila, že zajdu po prázdninách a že uvidíme, jestli a jaké konkrétní obrysy naše spolupráce dostane či nedostane.
Směřují vaše vize do zpravodajství, nebo spíš publicistiky?
Rozhodně bych nechtěla dělat žádnou politiku. Moc by se mě bavil typ nějakého osobnostního pořadu. Jsem dost empatická a snad i dorostlá do věku, kdy si něco takového umím představit, snad bych to i uměla a snad by se to mohlo i lidem líbit.
Určitě ale zůstanete na obrazovce.
Ráda bych, ale za každou cenu to rozhodně nebude. Dokážu si sama sebe představit úplně mimo televizi, třeba právě v rádiu. Hlavně ale u něčeho tvůrčího.
Exhibicionismus máte v sobě, hlásila jste se dokonce třikrát neúspěšně na DAMU. Hraní vás už neláká?
Můj tatínek vždycky říkal, že jsem byla jako dítě neuvěřitelná. On řídil autobus a brával mě o víkendech s sebou na podnikové výlety. V kontaktu s konkrétním člověkem jsem se styděla, ale jak jsem v autobuse objevila mikrofon, najednou mi nevadilo bavit celý autobus. Takže kdo ví, co bude? I když ve 44 letech je už asi pozdě přehodit tak zásadně výhybku. To by mi dokonce možná přišlo i lehce trapné.
Do politiky se vám nechce?
I takové nabídky jsem už dostala, ale říkala jsem si, že tak dlouho a pracně si člověk buduje svoje jméno a na to, abych ho dala jen tak všanc nějaké politické straně, na to se cítím moc mladá, takže to rozhodně neudělám. Politika mě neláká a už vůbec ne za současného stavu.
Nakonec - máte jistá zadní vrátka: můžete pracovat v manželově firmě.
To je samozřejmě také varianta a můj muž mi občas říká, že bychom mohli spolu něco zkusit a protože pracuje v oblasti kultury, není to až tak od věci. Ale já si nemyslím, že je to směr, kterým bych se chtěla vydat a dokonce si ani nemyslím, že by to bylo prospěšné pro manželství. My si oba dva rádi věci děláme po svém a nejsem si úplně jistá, jestli by to dělalo dobrotu.
Co plánujete na prázdniny?
Rozhodla jsem se plánovat jen podle dětí. Vojta jede na dva týdny do Anglie, tak v té době budeme s Katkou cestovat po republice. Obě děti pak spolu jedou na televizní tábor a já se vypravím za mužem do Chorvatska. V srpnu nás se synem čekají Alpy a na konci léta snad ještě jednou nějaké parádní moře. Víte, jaký je to najednou nádherný pocit vědět, že máte celé prázdniny volné?
