Připadám si jako sirotek
Iva Janžurová, herečka
Odešel mi další blízký člověk, už si připadám vážně jako sirotek. Vzpomínám na všechny ty báječný kolegy - Menšík, Sovák nebo Stellinka Zázvorková. Ale i Lipský, Podskalský. A spousty si jich teď určitě nevybavím. S Jiřinkou jsme byly od mého vstupu do vinohradského divadla. Velmi často ale myslím na naše setkání Světaček v Karlových Varech. Dokonce mívám po ruce fotografie, které nám Jirka Bartoška poslal. Ocitly jsme se před festivalovým publikem po několika desítkách let od natáčení a byly jsme všechny rozmařile veselé. Jiřinka byla vtipná a šarmantní. Jako vždy. Je to pro mě vážně těžké. Připadám si opouštěná.
A co koňáček?
Jiřina Bohdalová, herečka
Pro ni je to vysvobození. Chodila jsem za ní každý týden a ona stále vnímala. Jen málo pila a skoro nejedla. Buď seděla v křesle, v poslední době pak na posteli. Jednou jsem přinesla belgickou pralinku, pak jsem jí řekla: "Vracíme se do mládí, zkus krupicovou kaši." V pátek, když jsem u ní byla naposledy, povídám: "A co koňáček?" Odmítla ho a já věděla, že je špatně. Ale cigaretu si ještě dala.
Byla člověkem do nepohody
Václav Klaus, prezident České republiky
Zpráva o smrti Jiřiny Jiráskové, jedné z nejvýraznějších postav našeho divadla, filmu a televize, mě rozesmutněla. Odešla nejen výrazná umělkyně, ale i skvělý člověk a občan. Věděl jsem samozřejmě o jejích zdravotních potížích, byli jsme v občasném kontaktu, naposledy jsem s ní mluvil telefonem v prosinci, ale definitivní uzavření jejího bohatého života, který díky jejímu výjimečnému talentu a pracovitosti přinášel tolika lidem a tolika generacím radost a hluboké umělecké zážitky, mě pochopitelně přesto zasáhlo.
S paní Jiráskovou jsem si byl blízký nejen jako "Vinohraďák", ale pojily nás i lidské názory a politické postoje, které vždy dávala najevo, bez ohledu na to, zda jí to přinášelo prospěch. I v tom byla výjimečná. Provázela mě řadou volebních kampaní a nebála se postavit i řadě mediálních štvanic, které se proti mně z různých důvodů pravidelně opakovaly. Nebála se říkat nahlas své názory, ačkoli jí to v uměleckém mainstreamu jistě nedělalo dobře. Byla člověkem do nepohody. Vážil jsem si ji jako občanky, umělkyně i vzácného člověka. Proto jsem jí také udělil státní vyznamenání. Bude nám všem, celé české kulturní veřejnosti i mně osobně velmi chybět.
Říkal jsem jí maminko
Tomáš Töpfer, ředitel Divadla na Vinohradech
Odešla velká legenda českého divadla. Všem nám bude chybět, a to nejen na Vinohradech, s nimiž byla celý život spjatá. My dva jsme se potkali několikrát, ale vybavuje se mi v seriálu Život na zámku. Natočili jsme spolu 52 dílů, byl to více než rok práce. Ona nebyla jen mou kolegyní, hrála mi maminku. Dokonce jsem jí tak říkal. Bude mi opravdu chybět.
V Pojišťovně štěstí jsem si ji nakonec vzal
Ladislav Trojan, herec
Znali jsme se od konce padesátých let, kdy jsme společně točili seriál Rodina Bláhova. Tam jsme hráli bratra a sestru a v seriálu Pojišťovna štěstí jsem si ji nakonec vzal. Takže jsme se vídali celý život a měli jsme se rádi. Moc mě to mrzí. Před Vánocemi jsem jí volal, domlouvali jsme se, že bych se zastavil. Potom mezi svátky mi přišla taková smutná. Chtěl jsem ji navštívit teď, až bude trocha času. Bohužel.
Takových žen je pomálu
Karel Smyczek, režisér
Jiřinka, i když použila sprosté slovo, tak stále zůstávala dámou. Takových žen je pomálu.