Katko, máš za sebou čerstvě rozvod. Člověk by předpokládal, že ve svém věku a v rámci okolností se budeš orientovat na perspektivní vztahy. A ty máš přitom vztah, kteří mnozí za perspektivní nepovažují. Jak to teď tedy všechno je?
Já se nikdy nestarala o to, co si kdo myslí. Moje profese se ani nedá dělat s tím, že přemýšlíš nad tím, co by tomu asi řekli lidi. Paradoxem je, že dřív všem přišlo lukrativnější, že mám hokejistu. A já když teď zpětně rekapituluji minulost, tak zjišťuji, že jsem rozhodně s těma klukama šťastná nebyla.
Martin Tůma nebyl tvůj první hokejista?
Nebyl. Předtím jsem byla šest let s klukem, který taky hrál. Vždycky jsem si myslela, že jsou pohodlní, že mají režim jako mimina. Do jisté míry je totiž příjemné žít ve vztahu, kde víš, co tě čeká. A protože jsem měla velmi divokou pubertu a odešla jsem z domova brzo, tak jsem strašně toužila dostat se pod ochranná křídla. Ne ve smyslu, že ten kluk něco materiálně zaštítí. Já jsem paradoxně vždycky svým partnerům pomáhala. Ale snila jsem o tom, že budu vědět přesně, kdy ten partner přijde, co se bude dít, biorytmus bude jasně daný. A to u hokejistů je. Pak mi došlo, že není nic nudnějšího, než mít přesně nalajnovaný život. Tyhle kluci bývají v běžném životě navíc trochu nepoužitelní. A jeden z nejdůležitějších faktů taky je, že hokejisti chtějí holky, které vaří, jsou doma, starají se o děti...
...a které ze dne na den sbalí rodinu a odjedou se svým mužem kamkoli...
Přesně tak. Najednou se ocitnou v Rusku, i když dva dny předtím žili v Praze. Já jsem zjistila, že tohoto nejsem schopná. A to pak většinou znamenalo i konec vztahu. Rozvod je pro mě velká deziluze a velká třináctá komnata, kterou se bojím otevřít i sama sobě. Ještě je to čerstvá věc. A z toho se nedostanu asi nikdy, protože spolu máme dítě. A takový ty řeči, že jsme přátelé, ty ráda nemám...
Nejste přátelé?
Přátelé rozhodně nejsme. Komunikujeme pouze jako rodiče. A nikomu z celebrit to nevěřím, když křičí do světa "my jsme zůstali přátelé". Přátelství tam rozhodně není, a proto se lidi rozcházejí a rozvádějí.
Váš vztah byl v krizi dost dlouho a ty jsi celou dobu na veřejnosti hrála, že je všechno růžové. To muselo člověka vyčerpávat...
Přetvářka vždycky vyčerpá. My jsme s mým mužem nežili. Nevídali jsme se třeba i tři měsíce. Na to jsme asi dojeli a samozřejmě to mělo ještě jiné závažné důvody. Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že nejsem typ pro hokejisty. Možná leda tak vzhledem. Nemůžu chtít po klukovi, který potřebuje dennodenní péči, aby pochopil články o mně v novinách, které mu spoluhráči lepí na skříňku. A vůbec celou moji práci.
Úspěšná a žádoucí Kristelová seděla měsíce doma a cítila se mizerně. To je paradox, který se celebritám často stává...
Pravda. Uzavřela jsem se do sebe. Samotu znám hodně dobře. Když jsem otěhotněla, snažila jsem se naplnit status té hokejové ženy. Ale zjistila jsem, že tohle nejsem já.
Kdy jsi řekla dost?
Když jsem si uvědomila, že dvoukariérové manželství nejde dohromady. Že stojím u plotny, peru, čekám, až se vrátí Martin z tréninku, češu třásně u koberce a modlím se, že až zahodím zástěrku, naučím se dvacet stran například o firmě, která se zabývá logistikou, a pojedu do Zlína, kde to celé odmoderuji pro sto lidí. Prostě frustrace. A došlo mi, že tím trpíme oba.
Leckdo by z toho všeho mohl usuzovat, že jsi kariéristka, která se nechce obětovat pro rodinu...
Kariéristka určitě jsem. A jakkoli je pro někoho moje kariéra směšná, tak pro mě je jednoznačně úspěchem. Nikdo mi k ničemu nepomohl, nikdy jsem nic nedostala přes protekci, nemám známé rodiče. Jedu kariéru na vlastní triko. Odmoderovala jsem spoustu pořadů, mám stálé firmy, které si mě objednávají, nemusím mít v tuto chvíli o práci strach. Vše, co se mi doteď podařilo, jako je vlastní byt, auto a účet, je pouze moje zásluha, splnění mého snu. Jediná výpověď o tvém životě je to, jestli se cítíš naplněná, šťastná, pak jsou v pohodě i lidi kolem tebe.
Odkud ty jsi se vlastně vyloupla? Vím, že jsi z Tábora...
Chodila jsem do Dismanova rozhlasového souboru s Liborem Boučkem, Kryštofem Hádkem, Sandrou Novákovou, tam mě to trošku předurčilo k práci před kamerou. Strávila jsem celé dětství v Českém rozhlase a v dětském divadle Dismančat. Držela jsem se toho a mým snem byla televizní hlasatelka. Bohužel než jsem se dokopala ke konkurzu, tak ten post stihli zrušit. Ale pak už to nějak rozjelo samo.
Na jaký pořad si netroufáš?
Stále nemám na nějakou formu talk show hlubšího rázu, kde je zapotřebí mít spoustu životních zkušeností. Určitě bych si netroufla na pořad o vaření, protože jsem v něm špatná, a už vůbec ne na politickou debatu. Nejsem typ improvizátora, který začne vyprávět vtipy a publikum se směje. Jsem typ naprostého profesionála. Málokdy používám k moderování papír, kde mám napsané věci. Jedu většinou všechno z hlavy a snažím se být maximálně připravená.
Vnímáš u sebe nějakou mediální nálepku?
Dost trpím tím, že když jsem byla hodně mladá, dělala jsem projekty, u kterých byla minimální moje vlastní autorská spolupráce. Ale v showbyznysu máme všichni špatné nálepky. O nás si veřejnost myslí, že jsme dostali věci zadarmo nebo přes postel. A ono to tak není. Životní smutky a prohry máme všichni stejné. Ne-li zvětšené mediální pozorností. Když se rozvede Marie Nováková z Horní Dolní, tak to budou to řešit jen holky na chodbě v práci. Když jsem se rozváděla já, tak jsme živili plátky týden a ve školce jsem to kolikrát musela vysvětlovat maminkám, které jsem viděla prvně v životě.
Nepřijdeš mi jako osoba, která by si věci moc připouštěla.
To je právě zdánlivé. Je to můj ochranný obal, který mám, ale ve skutečnosti jsem velmi citlivá. Pozná to většinou až partner. A pak přichází vystřízlivění. Chlapi si namlouvali tu emancipovanou holku a pak byli hrozně v šoku, že tahle hezká holka z časopisu může být odmalovaná, má kruhy pod očima, nestihne si dojít na barvu na vlasy, je máma od dítěte. Zpravidla byli vyplašení. A paradoxně ten, kdo to všechno dobře snáší, je Kazma.
A jsme u něj. Jsi s ním šťastná?
Možná jsem za posledních pár let nebyla šťastnější. Jsem ve vztahu hodně složitá tajenka, navíc sólista a asociál, který se neumí moc přizpůsobovat. Takže jsem to Kamilovi nijak nezjednodušila. A především nechodím s Kazmou, ale s jeho skrytou identitou. Chytrým a citlivým klukem, kterého zná málokdo, protože toho on jen tak neukazuje.
Poměrně dlouho jsi váš vztah zapírala, dušovala jsi se, že s takovým typem nikdy...
Dostala jsem se do zvláštního vakua po rozvodu. Přišlo mi hloupý představovat nového partnera, když jsem já ani sama nevěděla, jestli mým partnerem vážně bude.
Čím tě přesvědčil, že bude?
Tím, že při mně stál ve složitých momentech a že se zachoval jako chlap. Většinou jsem totiž o kohokoliv bojovala já. Kazma byl poprvé člověk, kde jsem nemusela plavat kraula. Stačilo se položit na vodu a nechat se nést. A byl to on, kdo mi strkal zamilované lístečky za stěrač, když jsem byla nejvíc vyčerpaná. A když jsem pak z hlediska nějaké perspektivy přemýšlela, jestli je lepší se rozejít, tak jsem zjistila, že je nejlepší vykašlat se na jakoukoliv perspektivu. Můj život patří jenom mně, žiju ho já a nikdo jiný. A budu se z něj zodpovídat pouze sama sobě. S Kamilem je mi dobře a co bude dál, neřeším.
Jsi zamilovaná?
Ano, jsem zamilovaná. A je to první kluk, který mě změnil a kvůli kterému jsem při své povaze udělala kroky, po kterých někteří moji bývalí partneři marně toužili. Spoustu věcí s ním zažívám poprvé a je to taky můj první vztah z podobné branže, jako mám já, což sebou nese spoustu výhod, které mi předtím zůstaly utajené. Třeba taky dvojnásobnou pozornost, když někam jdeme, na kterou jsem si musela zvyknout.
Kateřinu Kristelovou pro OnaDnes.cz zpovídala herečka Nicol Štíbrová.
Je to chlap, který se dokáže postarat o tebe i o Claudinku?
Já tohle opravdu nepotřebuju. Nechci staršího pána se zlatou kreditkou, mám všechno svoje. Kazmu nepotřebuju na to, aby mi něco platil. On má svoje finance i byznys, o kterém ani veřejnost neví. V médiích ho někdy představují jako člověka, kterého živím, a on je přitom v pohodě zajištěný. A na rozdíl od většiny novinářů a bulvárních hyen, co to o něm píšou a jsou samá půjčka a leasing, má své vlastní žihadlo, ve kterém jezdí, placené v hotovosti z peněz, které si vydělal. Postarat by se určitě uměl, ale nikdo to po něm, kromě lístků do kina, nechce (smích). Peníze pro mě nikdy nebyly rovnítkem ke spokojenému vztahu.
Jaký je vlastně vztah mezi Claudií a Kazmou?
Claudince ho představuji jako kamaráda a tahle role mu jde skvěle. Nikdy to nebude jinak. Vztah se ale zatím odehrává zpravidla mimo mojí dceru.
A mezi Claudií a Martinem?
S Martinem tráví každý den hodinu na Skypu. Určitě jí to nedá ten osobní kontakt, ale karty jsou zrovna takhle rozdané, protože Martin nehraje u nás. Kdyby řekl, že je tady, tak holčičku dostane, na jak dlouho chce. Zatím mi s Claudinkou pomáhají hlavně rodiče Martina.
Když jsi se tehdy s Claudinkou pod srdcem vdávala, napadlo tě, že by to takhle mohlo dopadnout?
Ne. Já si ho brala z obrovské lásky. Brali jsme se v kostele, všechno bylo velmi pečlivě připravené, aby ten náš život život směřoval ke katalogové dokonalosti. Jenže pak se v životě stanou věci, o které člověk nestojí, které si nenaplánoval, listy, které by z katalogu nejradši vytrhl... Jsou to prostě věci, které jsou jen mezi mnou a jím a které si nezaslouží žádný rozhovor.
Jaká jsi máma?
Pracující i máma na plný úvazek. Dýchala bych pro ni. Claudia je alfa a omega mého života. Dítě vám dá obrovský nadhled nad všemi věcmi, kdy přestanete řešit svoje vlastní neurózy, depky, protože nad vším vítězí ona. Jsme na sebe velmi napojené a jsem schopná s ní řešit všechno. O tohle nechci nikdy přijít a divím se, že jsem dlouho nechtěla mít děti.
Vnímá Claudinka, že táta není?
Jsou jí dva roky. Zatím ji zajímá, jak dlouho budou puštěné Teletubies a jestli je lahev se sunarem dostatečně teplá. Ale samozřejmě jsem připravená na to, že se jednou zeptá. Vedu jí takový deníček, kam jí všechny věci píšu. Napsala jsem jí slzami promočený dopis, který se týká rozvodu s jejím tátou. Má tam fotky i vyjádření Martina, když se narodila. Jednou, až se na to podívá, tak pochopí, že tahle změna se odehrát musela. Ve prospěch nás všech.
Jsi člověk, který listuje minulostí a lituje?
Snažím se koukat dopředu, ale nezapírám, že mi rozvod udělal totální čáru přes rozpočet. A když teď vidím spokojené rodiny, tak se mi občas stane, že mi vyhrknou slzy. Nevím, jak se chovat. Na druhou stranu začínám žít podle sebe. Jsem konečně dospělá a i díky této zkušenosti si jako ženská sama se sebou docela dobře rozumím. Jsem díky své profesi zvyklá rychle přepnout. V momentě, kdy přijdeš do práce, rozsvítí se červená a začne vysílání, tak tvoje slzy nikoho nezajímají.
23. srpna 2012 |
