Jaké hudbě dáváte přednost v autě?
Já mám rád skoro každou muziku. Přiznám se, ale že nemusím dechovku, teda s výjimkou Gorana Bregoviče. A také nemusím country při ohni.
Jak se cítíte jako čerstvý padesátník?
Věk vůbec nevnímám. Dokonce bych řekl, že se možná mám ještě lépe než kdy předtím. Vydávám nové album, čeká mě turné. Mám hrozně rád ten tvořivý proces, dělat obal a věnovat se všem detailům, kdy se posunují písmenka o milimetr, o dva, zvětšují se, zmenšují. To mám strašně rád.
To je velmi příjemné překvapení poté, co jste ohlásil konec kariéry. Co vás inspirovalo k návratu na hudební scénu?
Mě vždycky nastartuje album. A hlavně texty, které na mě fungují asi jako úplně první golfový úder, který se střílí daleko přes celé pole. A potom je to už jen to hraní si okolo té jamky…
Richard Müller
|
Jaký byl ten úplně první impuls k přípravě nového alba Ešte?
Přišel den, který sem tam v mém životě chodí. Napsal jsem asi devět nebo deset textů za odpoledne. A to už je potom přímá inspirace, protože už vlastně máte tři čtvrtiny materiálu. A hlavně po deseti letech jsme s Ivanem Táslerem obnovili spolupráci a vytvořili dokonalý tandem. Vždy říkám, že mé desky jsou nejlepší, a kdyby nebyly, tak je nikdy nevydám. A tentokrát si myslím, že poslední deska je fenomenální. Opravdu, až po poslední skladbu je to takový pestrý velký koš růží!
Nedávno vyšel soubor vašich nahrávek s názvem Všetko. Proč právě Všetko?
Jednoduše, protože je tam všechno: 25 cédéček, vzácné nahrávky i různé rarity, které jsem kdy nahrál. Dokonce se nám už přihlásil i nějaký pán, který vlastní moji úplně první nahrávku, která se jmenuje Rádio. Na druhé straně musím upřímně poznamenat, že některé věci jsme nenašli. To znamená, že tak dvě, tři, čtyři věci tam nejsou. A když se všechny najdou, tak určitě vymyslíme nějaký způsob, jak to tam přidat.
Při křtu jste místo šampaňského nahrávky posypal diamanty. Jaký máte vztah k drahým kamenům?
To byl fór, který vymyslel vydavatel. Mně se vždy líbilo žluté zlato. Po otci jsem zdědil krásný velký zlatý řetízek, kde měl napsané svoje jméno a krevní skupinu, protože to tak dělali závodníci formule 1. Ale bohužel nějaký nešťastník mi ho sebral a nereagoval ani na to, že bych mu za to zaplatil.
Váš otec byl populární herec. Vás nikdy herectví nelákalo?
Ale ano, jen si myslím, že nejsem dobrý herec. Idol mého otce byl Jean Gabin a já teď, když vidím jeho filmy, tak v něm prostě toho Vlada Müllera vidím. Za vrchol umění považuji výkony podle motta: Nehraj, jen se dívej. Tedy takové, kdy stačí na plátně jen být, ale to si může dovolit jen málokdo.
Myslíte si, že herci a zpěváci mají podobnou náplň práce?
Bohužel záleží na tom, jestli jsou úspěšní. Někteří muzikanti se v dnešní době vracejí k původním zaměstnáním, protože úspěch se nedostavil. A to samé tvrdím o hercích. Teď ale naše soukromé televize odvedly kus práce a vytáhly fůru velmi slušných herců. Když jsem je uviděl na obrazovce, šel jsem do divadla a zjistil, že máme novou hereckou generaci.
Máte nějaké vzpomínky, na které byste rád zapomněl?
Říká se, že to, co nás nezabije, nás posílí. A já jsem vlastně rád, že jsem si prožil i to zlé.
A které vzpomínky si rád připomínáte?
Strašně rád jsem s otcem hrával fotbal, hokej nebo nějaké hry u nás v obýváku. A co mě vždycky fascinovalo nejvíc, byla jeho skvělá nálada. Táta "vystřeloval" takové fóry, že nemám šanci zapomenout, jak to bylo úžasné. Jinak bohužel na otce nemám mnoho dobrých vzpomínek, i když v posledním době mám pocit, jakoby jich bylo mnohem víc.
Co pro vás byl nejsilnější životní okamžik?
Jsou dva. Jeden se jmenuje Filip a druhý Ema.
Jaké s dětmi máte vztahy? Poslouchají vaše písně?
Ema zná všechny nazpaměť, ale nenutil jsem ji k tomu. Filip s námi žije, takže je to normální, standardní člen rodiny. Vychovávám ho formou dialogu. Ema je raketa. Měli jsme ji s Ivanem Táslerem dokonce ve studiu, protože Ivan chtěl do jedné písničky dát něco zajímavého. Jsem strašně zvědavý, co z toho vybral. Ale ona nemá s ničím problém. Stál jsem tam v naprostém úžasu, opřený o dveře a poslouchal jsem, jak krásně ladí. Šlo jí to tak, jak mně nikdy.
Jste rodinný typ?
Samozřejmě. Často mám rád, když jsem sám, ale vím, že v nějakém pokoji nebo u televize je někdo blízký. Vím, že když se odpoutám od své samoty, poslouchání nebo skládání, tak tam prostě někdo je.
Co byste označil za největší běsy ve vašem životě?
Rozvod. Všeobecně rozchod jako takový.
Myslíte si, že se vaše deprese objevila kvůli problémům s drogami a alkoholem?
Všechno souvisí se vším. Já sice nemám pocit, že to byl nějaký přímý důsledek, ale určitě to s nějakou psychiatrickou diagnostikou mělo něco společného.
Je to podle vás osud všech nadmíru talentovaných umělců?
Ne, to je osud mentality. Kromě toho, jsem údajně nešťastné znamení - panna. Český sexuolog Miroslav Plzák mi kdysi řekl: Jó, pane kolego, vy jste taky panna. To ale hezky dostáváme od toho života na prdel. Takže jsem pochopil, že další debaty jsou zbytečné.
Máte už vztah k návykovým látkám vyřešený?
To je velmi složitá otázka. Nechť si každý dělá, co chce, samozřejmě v mezích zákona, který tu platí. Já si myslím, že záleží na člověku a na tom, jakým způsobem reaguje a jak žije.
Jaká je podle vás definice svobody?
Co se týká svobody tvorby, tam já nemám za 25 let jediný problém. Ani za komunismu jsem neměl problémy. My jsme měli jediný zásah za celé ty roky. Někdo řekl, že na prvním albu Banketu Bioelektrovízia z roku 1986 se nehodí píseň Hřbitov nenarozených písní. Ptám se: Proč? Prý to evokuje kříže a tam mám dát něco jiného. Tak paradoxně jsem tam dal něco jiného a to něco jiného bylo Po schodoch. Kdyby se to nebylo stalo, tak tu vůbec nesedíme.
Máte rád skladbu Po schodoch?
Tak samozřejmě, že po určité době to člověku začne lézt na nervy. Na těch skladbách pak změníme úplně všechno. A potom přijde skvělé stadium, že už na začátku koncertu se nejvíc těším na známé písničky Štěstí je krásná věc anebo právě Po schodoch. Ty skladby už jsme tak změnili, že jsem zvědavý, jak lidé zareagují. A oni se většinou těší.
Zmínil jste hit Štěstí je krásná věc, co pro vás znamená štěstí?
Štěstí pro mě znamená to, co pro všechny normální lidí. Zdraví a lásku. Když je člověk obklopený těmi, kteří ho mají rádi. A on může mít někoho rád.
Znamenají pro vás ženy štěstí?
Ano, určitě, protože přinesly mnoho do mého života a byly pro mne inspirací. Ženy, na které nikdy nezapomenu, byly velmi kreativní a inovativní. Byly to ženy, jak mají být.
Co musí žena mít, aby vás zaujala jako osobnost?
Humor, inteligenci a upřímně se přiznám, že i fyzickou krásu. A je dost komplikované dát dohromady tyto tři ukazatele...
