Ráda bych se vrátila k vašemu nedávnému moderování čtvrté řady StarDance. Každá z vyřazených dvojic zmiňovala přátelskou atmosféru a skvělý kolektiv, který nerada opouští. Jak se se soutěží vůbec loučila Tereza Kostková?
Nebylo na výběr. Jsem zvyklá na ten proces, zůstávají mi nezapomenutelné zážitky a spousta nových známých, které za dva měsíce u tohoto typu pořadu poznáte líp než někoho za rok. Výjimečnost StarDance je právě i v tom časovém limitu.
S Markem Ebenem tvoříte kompaktní moderátorský pár. Zdá se, že mezi vámi funguje naprostý soulad.
To se vám nezdá. (smích)
Chápu, že i moderování ve dvojici je o kompromisech, ale působíte uvolněně. Nebo jen klamete tělem?
Nebývám nervózní. Jsem příjemně rozvibrovaná, upnutá absolutně na přítomný okamžik. Jistě, že je to pro organismus jistá forma vypětí, ale ta, která stojí za to. Zábavné pořady mají být autentické, aktuální a to předtáčkou většinou nedocílíte. Mám ráda přímé věci po všech stránkách.
Je pravda, že se stále usmíváte. Nabývám dojmu, že ta pohoda skutečně vyzařuje zevnitř.
Jejda! Nevím! Jak bych se nad tím začala zamýšlet a rozbírat to, skončila bych jak auto u automechanika: sice bychom asi odhalily jednotlivé součástky, zjistily, že jsou třeba i v pořádku, ale auto by bylo jaksi v tu chvíli nepojízdné. Nechme to být. Prostě nějak jedu, jízdu si užívám, aniž bych přitom ohrožovala ostatní vozidla, a když je potřeba, čepuju benzin. Pokud možno ten, co není říznutej vodou, abych mohla jet naplno a bez nehod. Že nenabouráte, to vám stejně nezaručí, ale úsměv nic nestojí. A je to podle mě rozhodně příjemnější svalový tonus než mračení.
Tím přirovnáním k jízdě jste mi docela nahrála. Vím o vás, že milujete cestování a poznávání nových kultur. Před lety jste dokonce absolvovala pochod do Santiaga de Compostela, proč jste se vlastně k nejvýznamnějšímu poutnímu místu křesťanské Evropy vydala?
Vím to jen já. A tak to zůstane, když dovolíte.
Dobře, zeptám se tedy jinak: Co vám tohle putování dalo?
Odpověď tuším, ale jen těžko ji propašuji do slov. Navíc myslím, že stejná cesta se bude v každém zrcadlit docela jinak. Ale může to fungovat podobně jako pro jiného kávová sedlina. Já osobně se domnívám, že ještě líp.
Zajímáte se o esoteriku, nějakou duchovní cestu?
Není jednoduché odpovědět, protože zkušenost s tím, co si představujeme pod pojmem esoterika, je velmi individuální, vázaná na okolnosti, vnitřní rozpoložení, zvláštní setkání a specifické vnímání toho všeho. Rozhodně nevnímám hranice světa jen ohraničeností hmoty. O přesahu a neodhalených dimenzích celého makro i mikro kosmu a síle energie nepochybuji.
A co karty? Dala jste si je vyložit?
Mám s nimi zkušenost, ale také s tím, jak křehké, snadno zneužitelné a taky snadno špatně pochopené téma to je. Proto o tom nemám potřebu veřejně mluvit. Věci mezi nebem a zemí fungují, ale mezi nebem a zemí. Nechme je tam, cestu k nám si najdou, je-li potřeba.
Máte španělsko-německé kořeny, projevuje se u vás nějak naturel těchto dvou odlišných národů?
Moji zahraniční přátelé, kteří tu nějaký čas pobývali a Čechy znali, a podotýkám mají nás rádi, často hned identifikovali, že nejsem úplně "zdejší". Mnohokrát jsem slýchala: "Ty nejsi Češka"? No, já se cítím být Češkou velmi a mám svou zemi neobyčejně ráda, ale asi má hlučnost, gestikulace i kosmopolitní pohled na svět mi dávají tuhle "cizokrajnou" příchuť. Copak já to mohu posoudit? A koneckonců, není to fuk? Každý jsme odněkud a právě ta rozmanitost se mi na lidech líbí.
Léta jste studovala francouzštinu a ve Francii jste i nějaký čas pobývala. Co vás na Francii přitahuje?
Snad kombinace genů, rodinných předurčení, vlastní zážitky, lahodný jazyk, víno i kuchyně, vůně levandule, větší svobodomyslnost...
Myslíte si, že my jsme víc jaksi "svázaní"?
Nemyslím, že jeden každý, ale celkově k vlastní škodě v otevřenosti a vnitřní svobodě vůči jiným národům pokulháváme. Nechci se pouštět do historicko-politického zkoumání důvodů, ale ten letitý strach si jako národ zřejmě ještě v sobě neseme.
Máte v příštím roce nějaké cestovatelské plány?
Ty já mám stále. Uvidíme, kam se posuneme při cestě od snů do reality. Ráda bych někdy do Petrohradu. Láká mě z mnoha důvodů, ale kdyby mě tam zastihly bílé noci, byla bych nadšená. Hrajeme stejnojmennou Dostojevského novelu v divadélku Viola. Ráda bych měla ten zážitek, kdy není v noci tma, kdy všechno spí, ale ne tak zcela, prý je to impozantní. Ale nevím, jestli to zvládneme letos. Spíš až Toník bude větší.
Když jsme u vašeho syna Tondy, jak se vám daří skloubit náročná práce herečky a moderátorky s výchovou tříletého dítěte?
Všichni se na to ptají, jako by šlo o dva rozdělené světy. Ale nejsou. Je to jeden kompaktní život. Ono se to tak nějak vyvažuje, obohacuje a prolíná současně. Jen u toho nejde mít nohy na stole a ruce v kapsách. Ovšem to by mě ale vůbec nebavilo.
Musíte se každopádně otáčet. Vy i váš manžel jste divadelníci, takže musejí fungovat babičky a dědečkové. Ovšem ti jsou také z branže.
Ano, je jistě velké plus, že moji rodiče jsou na blízku a mají sílu i chuť předávat své zkušenosti, názory a neuvěřitelně zábavné odrhovačky naší "nejmladší" generaci. Máme štěstí i na báječné a vstřícné prarodiče z druhé strany, ale ti nejsou z Prahy, tak se vidíme málo. To mě mrzí. Vliv různých generací a blízkého příbuzenstva je moc zdravý. Ale pro vaši představu: nepotřebuji výpomoc a hlídání každý večer. Organizace je nutná, nikoli však neschůdná.
Projevují se už v Toníkovi umělecké geny?
V tomhle věku se všechny děti především projevují. Všemi směry. Neřekla bych, že jsou to projevy ještě úplně určující.
Když ještě zabrousíme k práci, co vás v tomto roce čeká jako herečku?
Svatá Jana v Divadle pod Palmovkou, mé dva další dosavadní tituly tamtéž, jakož i mé milé dva divadelní "bonbónky" ve Viole. Připravuji se na zajímavou roli v projektu Soukromých pastí a životní peripetie Moniky Mandlové z Růžovky také zdaleka nejsou u konce. Oproti podzimu s jarem trochu polevuji v pracovních aktivitách, stahuji se a vyhlížím, rozhlížím se a pokukuji. A také bych se měla posunout v angličtině, provětrat fráninu. Zkrátka pořád má ten den nějak málo hodin.
Realizační tým
|
