Rytmus v patách včera na ČT 1 dopadl ještě nejlépe, autor příběhu Josef Škvorecký totiž "opisoval" jen sám od sebe: dávné téma – vlastní dospívání mezi jazzem a Internacionálou. Studentská romance z raných 50. let měla příjemnou náladu díky slušnému zpěvu a tanci i mladým hercům v čele s Vojtěchem Dykem, Janem Medunou a Vojtou Kotkem.
Slabší už byla její současná rovina, v níž se hrdina po letech sejde s bývalým estébákem a získá trochu kostrbaté alibi, proč jedině on tehdy unikl vězení. Hezký pohled na mladé recesisty z rodu Rebelů násobil nenucený jazyk.
Ovšem navzdory snaze režisérky Andrey Sedláčkové rozbít dlouhé dialogy nezvyklým počtem prostředí šlo o podívanou čistě televizní a přesycenou dobovými symboly – zvláště ve srovnání s příbuznými filmy 3 sezóny v pekle či Pouta. Dojem kazil i hlas vypravěče s alibistickými generačními omluvami typu "byli jsme mladí a naivní".
Zázraky života, které dnes odstartují na Primě, snad konečně probudí diváckou vzpouru pod hesly "Dejte nám seriál o popelářích, kominících nebo prostitutkách, jen už ne proboha o doktorech!". Osudy zaměstnanců a pacientů soukromé kliniky asistované reprodukce by mohly klidně nést název Rodinná ordinace.
Od Ordinace v růžové zahradě totiž převzaly stavební půdorys, na němž se potkávají milostné trable lékařů s jejich pracovními případy, a od Rodinných pout zase základnu rodinné firmy s domáckými trampotami.
Už první dva díly nezapřou úspornost: stačí ordinace, čekárna, ambulance, byty; zdání pohybu zařídí pár záběrů sanity. Z herců se jen Jiří Ornest drží nad věcí, postava Tatiany Vilhelmové slibuje vývoj a šarm Romana Zacha je tu na místě. Naopak Jana Plodková v hlavní roli zosobňuje unylý typ budící spíš ochranitelské pudy.
Ale těžko může jiskřit větami "Sklenička je prasklá – a některé věci neslepíš" či smyčkou prostojů zdvořilostních pozdravů a řečnických otázek. Když se připočte školácky natočená nehoda a dojímání nad obrazy miminek, zdá se, že Zázraky života žádný přínos televizní tvorbě nenesou – leda pověsti soukromých klinik.
Robin Hood – Cesta ke slávě znamená zatím dost poklidnou, až ospalou verzi SuperStar. Třeba se rozjede s hlasováním o kandidátech na hlavní role v chystaném muzikálu, ale dokumenty z konkurzů a předvýběrů obsahují dlouhé promluvy, dlouhé výjevy a povšechné pravdy moderátorů Petra Vondráčka a Martiny Kociánové, kteří by k Adéle Banášové a Leoši Marešovi ze SuperStar mohli chodit do školy.
Pořad drží nad vodou jedna z autorek muzikálu Gábina Osvaldová, věcně zábavná jako vždy, a rovněž již tradičně vděčná hvězdná pěchota obohacená o sebeklam tanečníků. A s originalitou je Robin Hood taky na štíru: německá stanice SAT 1 už takhle hledala "pár snů" pro muzikál Tarzan. Že by čirá náhoda?
TELEVIZNÍ GLOSÁŘ
Rytmus v patách 60 %
Zázraky života 50 %
Robin Hood: Cesta ke slávě 40 %
