Studentky módního návrhářství a modelářství pod dohledem dvou učitelek třeboňské střední odborné školy a středního odborného učiliště Jany Řeřábkové a Aleny Voců použily dva a půl tisíce šupin, dva kilogramy korálků a 60 metrů látky. Práce na návrhu, který si vylosovala finalistka s číslem 10 trvala celkem 200 hodin.
"Návrh modelu byl vybrán do projektu Čtrnáct klenotů v srdci Evropy. Propaguje už zapomínaná řemesla. A rybími šupinami se vyšívaly kroje na Třeboňsku kdysi běžně," vysvětluje Řeřábková (viz článek o losování modelů na finále).
I když už jsou šaty hotové, druhačka Michala Vopelková má stále ještě rozpíchané konečky prstů. "Představte si šupinku velikosti nehtu malíčku, do které je třeba udělat až osm dírek a tu pak na látku přišít," ukazuje systém vyšívaných kytiček na hnědozeleném altasu. Zpočátku se jí prý o šupinách i zdálo.
"Ale tak mě to chytlo, že plánuju vyšít si jimi živůtek u budoucích maturitních šatů," směje se dívka, která spolu s dalšími pěti studentkami pojede zkoušet šaty na finalistku Christinu Zídkovou do Prahy.
Jak ale potvrzuje učitelka výtvarných předmětů Řeřábková, výlet do Prahy by si zasloužily určitě všechny. "Některé mne velmi mile překvapily. Při vyučování dříve vyrušovaly, písemky měly na pětky, ale najednou se z nich vyklubaly zdatné a zodpovědné vyšívačky," argumentuje Řeřábková.
To, že studentky teď třeba začne více bavit konstrukce střihů, doufá Alena Voců. "Běžně se v hodinách učí základy sukně. Teď mohly poznat, že bez toho se při tak složitém modelu neobejdou," tvrdí.
I když šaty poputují do Prahy, v Třeboni se studentky už připravují na zhotovení podobného modelu. "Zbyly nám šupiny i korálky, takže dokud jsou děvčata ještě v ráži, pustíme se do toho," těší se Řeřábková. V hlavě už ale nosí další projekt. "Zkusíme šupinkami pošít ženský a mužský kroj z Třeboňska. Bude to unikát," slibuje i za studentky.