Už půl roku se o Baronu Prášilovi mluví jako o velmi náročném představení. V čem je tak těžký?
Technicky je Baron Prášil opravdu složitý, zkoušení je úplně jiné, než obvykle bývá. Poprvé létám v představení na dělové kouli nebo na noze ptáka Noha, dělám kaskadérské kousky, které naživo nevyřešíte použitím dvojníků nebo kaskadérů. Celé představení máme na sobě sedáky, přes které se jistíme a zacvakáváme karabinami vždycky, když hrajeme a zpíváme ve výšce. To jsem ještě nezažil. Těžší než kaskadérské výkony je pro mě však asi tancování, kterého je tu hodně. Navíc postava Barona Prášila v podstatě nesleze z jeviště. Jsem zpěvák a těžké pro mě jsou i činoherní části představení. Všechno dohromady to spolu musí sedět, a ještě to musí vypadat, že je to pro nás lehké a jednoduché.
Muzikál Baron Prášil režiséra Filipa Renče.
Vzpomenete si, jak jste se rozhodoval, jestli Prášila budete hrát?
Dostal jsem nabídku od Filipa Renče a rozhodoval jsem se opravdu jen chvíli. Vzal jsem to jako herecký protipól, nikdy jsem totiž nehrál kladnou roli, všechny mé předchozí role byly záporné. Jsem rád, že je to veselá role, nic tragického. Beru Barona Prášila jako někoho mezi Donem Quijotem a Cyranem z Bergeracu. Je to pán, který může působit směšně, ale je spíš naivní, věří v dobro. Jen trochu přehání, má ale obrovský nadhled a životní moudrost. Na konci zpívám text, který končí větou Kousek snílka přece zbývá v každém z nás. Fantazie má lidem v životě pomáhat, přináší naději. To je hlavní poslání Barona Prášila.
Dracula, nebo Prášil?"Nikdo už nezmění fakt, že jsem Draculovo dítě. Ale na prvním místě je teď pro mě Baron Prášil." Daniel Hůlka |
Je to velká výhoda, co se týká techniky zpěvu. Ale musím se oprostit od operních manýr, styl muzikálu je úplně jiný. Určitou dobu jsem si myslel, že se dá zpívat muzikál i opera současně, a také jsem to tak dělal. Teď už vím, že to není dobré. Kdybych chtěl teď zpívat operu, musel bych znovu začít chodit na hodiny operního zpěvu a naučit se ho znovu.
Proč jste se rozhodl s operou skončit?
Opery jsem si užil hodně a docela jsem se jí nabažil. Operu miluju, ale je to několik set let starý žánr. Říkám, že muzikál je opera současnosti, což je tvrzení, které musí mé kolegy z opery hodně zlobit. Ale je to tak. Obojí je to hudebně-dramatický útvar, muzikál jen využívá nové technické možnosti, které tenkrát při vzniku opery nebyly. Já jsem chtěl vždycky dělat divadlo. A to dělám, i když činoherci se teď asi trochu ošívají. Za těch patnáct let, co uplynuly od vzniku Draculy, jsem zažil spoustu proher a výher. Všechno, co prožijete, vás změní, nesete si to s sebou i na jeviště. Obnoveného Draculu jsem zpíval úplně jinak než před těmi patnácti lety.
Jak bylo těžké Draculu opustit a stát se Baronem Prášilem?
Vždycky je pro herce nejbližší ta role, kterou právě zkouší. Ale nikdy už nikdo nezmění fakt, že já jsem Draculovo dítě a Dracula je moje dítě. Když se člověk účastní tvůrčího kvasu, otiskne do díla svůj vlastní palec a už mu to nikdo neodpáře. Draculu pro mě v rovině čistě osobního vztahu nikdy žádná jiná role nepřekoná. Bez ohledu na to je pro mě teď na prvním místě Baron Prášil.
Za Draculu jste letos nominovaný na Cenu Thálie.
To mě moc překvapilo. A potěšilo. Beru to jako poklonu od divadelníků. Po sedmnácti letech někdo uznal, že Hůlka k divadlu patří.
Přesto se řada divadelníků dívá na muzikál skrz prsty jako na něco skoro bulvárního. Čím to?
To je česká zaprděnost. Muzikál je velmi náročný žánr, málokde se dře tak moc jako v muzikálu. Ve světě je muzikál nesmírně uznávaný. Ale myslím, že i u nás se přístup k němu lepší. Koneckonců první muzikál u nás byli Bídníci v roce 1990, po velké pauze přišel další až o pět let později. Chvíli trvá, než si na něco takového zvyknou jak diváci, tak kritikové.
Daniel Hůlka se svou partnerkou Šárkou Vaňkovou
Filip Renč, režisér muzikálu Baron Prášil
S čím vstoupíte na jeviště jako Baron Prášil?
Jako obvykle se strašnou trémou. Mám teď čím dál tím větší strach, protože mám čím dál tím větší zodpovědnost. Když jdete na jeviště jako téměř neznámý začátečník, můžete jen mile překvapit. A po Draculovi je pro mě teď těžké vystoupit v nové roli.
