O vašem rozchodu s Mahulenou Bočanovou se toho už napovídalo dost. Jaký je ale současný stav věci, rozvádíte se, řešíte majetkové záležitosti a podobně?
Abych řekl pravdu, všichni máme tolik práce a je potřeba tolik věcí vyřešit... Já vím jedinou věc, že v současné době je nejdůležitější žena mého života moje dcera. To je priorita, která je jasná a tomu se musí všechno podřídit. Ale samozřejmě nechci, aby tím kdokoli trpěl, ani Marta, ani Majda.
Víte, jak na to?
Vzhledem k tomu, že s Majdou vycházíme dobře a dělíme se nějakým způsobem o výchovu a čas s Marinou, tak si musíme společně říct, jak to povedeme, aby to pro ni nejlepší. To je věc, která se nedá vyřešit za jeden večer, protože samozřejmě za těch dvanáct let, co jsme byli spolu, máme zaběhnuté určité rituály a určitý životní styl a to nejde změnit z hodiny na hodinu. To si myslím, že každý pochopí. Takže se vždycky jednou za čtrnáct dní sejdeme a snažíme si povídat o tom, co by asi bylo nejvhodnější a hledáme nějaké východisko. Zní to absurdně a říkají to vždycky všichni, ale my si v těchhle věcech strašně rozumíme a jsme si blízcí. Vycházíme si maximálně vstříc, i když to pochopitelně není úplně jednoduchý, to je jasný.
Co ty majetkové záležitosti, kromě domu máte penzion s restaurací, víte, jak se budete dělit třeba o něj?
Nebudu mluvit o majetkových věcech, protože je to zbytečné. Hlavně to pro mě není ani nějak extra důležité, pro Majdu taky ne, my na tyhle věci nejsme moc fixovaní, ani to spolu moc neřešíme. Spíš jsme se vším, s domem i penzionem, spjati citově. Ale když ten jeden člověk s tím druhým už nechce žít a teď neříkám, jestli to jsem já, nebo Majda, protože mi to nepřijde korektní, tak si myslím, že se ten druhý podle toho musí nějak zařídit.
Neuděláte úplné jasno v tom, kdo je ten druhý?
Ne. Jen bych chtěl dementovat nějaký názor, který tady koluje proto, aby to celé bylo zajímavé, a sice, že Jandová odloudila Bočanové manžela nebo Mráz odešel za Jandovou. Můžu přísahat na smrt svojí dcery, že tak to prostě není, já jsem neodešel.
Kdyby došlo na nějaké lámání chleba, dokázal byste dům i penzion opustit?
Určitě. Ale samozřejmě by mě to bolelo, protože jsem dům budoval deset let a penzionu jsem dal taky hodně. Nehledě na to, že jsem stál rok od rána do večera v kuchyni a musím říct, že to je fakt dřina a tímto skládám hold všem kuchařům. Opustit bych to dokázal, ale nevidím k tomu žádný důvod.
Dovolte osobnější otázku - milujete Martu?
Musím říct, že Marta je výjimečná žena. Je strašně hodná, pracovitá, samostatná, citlivá a myslím, že mě má ráda. Ale v mém životě byly vždycky výjimečné ženy, já takové vyhledávám, mně se líbí samostatný ženský.
To jste možná mezi muži výjimka...
Ono to přináší svoje problémy. Možná je to i problém toho, jak naše manželství dopadlo. Možná, že Majda byla až moc samostatná.
Byla taková i vaše první dlouholetá partnerka Anna K.?
Byla. Vybírám si vždycky hodně silné osobnosti. Tou je ostatně Marta taky.
Dvě silné osobnosti, dva rozchody, teď vám osud píše další podobný scénář a vás to ani trochu nezastraší?
Já už jiný nebudu, já už to tak prostě mám. Myslím si, že chlap a ženská musí být partneři a že by to mělo být v jejich vztahu vyrovnané.
Věříte, že do třetice vám to vyjde a jednou si třeba Martu přivedete i domů do Čičovic?
To si zatím nedokážu představit, na tyhle úvahy je strašně brzo. Třeba se za měsíc zamiluje do Hůlky a opustí mě. (smích)
Takhle sportovně to berete?
Neříkám, že to beru sportovně, ale člověk nikdy neví, co se v životě stane.
Máte jasno momentálně alespoň v pracovním životě? Nechystáte třeba další muzikál?
Děti ráje byly první muzikál, do kterého jsme se s mým partnerem Michalem Bělouškem pustili. Ne že bychom byli opojeni úspěchem, ale možná právě proto, že je první, tak nás strašně baví. Uvažujeme už o něčem dalším, máme nějaké nápady, ale nechceme udělat chybu. Situace, která se povedla s Dětmi ráje, je výjimečná nejenom tím, že je to nesmírně úspěšný muzikál, ale i tím, že v divadle je skvělá atmosféra, což přičítáme tomu, že jsme to dělali poprvé a že nadšení a euforie sálá ze všech stran. Takže se bojíme, abychom nesklouzli do nějaké rutiny a abychom zaslepeni úspěchem nechybovali. Ale určitě bychom v tom chtěli pokračovat, protože se nám zdá, že tolik dobrých muzikálových produkcí zase v Praze není.
