Ani comeback kapely, jejíž členové se v 90. letech jen nějakým zázrakem neufetovali či neupili k smrti, s deskou Ave Agony není pro slabé povahy. První singl se jmenuje Ahoj, chcípni, na albu najdete i písničky pojmenované Satanova pomsta či Smrad z lidí.
Hudebně a textově neztratila Vanessa nic z toho, co z ní udělalo kult. Naopak, technicky je novinka, na jejímž zvuku se podílel i Alexander Hacke z německých industriálních klasiků Einstürzende Neubauten, rozhodně nejdál.
Vanessa kromě hardcorových výplachů ukazuje i písňovou tvář. Temný dusot jejích skladeb, za nimiž jsou Dan Rodný a Miroslav Papež, přitom stojí a padá se zlobou a temnotou textů a Hauserovou suverénní interpretací.
Neberte drogy a jezte placentuRadí Samir Hauser z Vanessy |
Tomu stylizace do apokalyptického kazatele a tak trochu šaška ve spojení s obraty na hranici šílenství ("nevadilo jí jeho HIV, myslela, že to přejde") sedne mnohem víc, než když se před časem coby Bruno Ferrari věnoval kabaretiérství. Nová Vanessa proto baví především svou zvráceností a intenzitou. A i když doba už je jinde, písničkami jako Den, kdy jsme ztratili koule má šanci oslovit i nové posluchače.
Přestože deska Ave Agony je vlastně vážně dost odporná, neznechucuje, ale zneklidňuje. Buď vás vyděsí, nebo nadchne. Nic mezi tím.
Hodnocení MF DNES: 80 %
