Baví se už s tebou rodiče jako s dospělým?
Když je potřeba, abych něco udělal, tak jo. Když si mám uklidit pokoj nebo dát nádobí do myčky, tak jsem samostatnej dost, ale zrovna tohle mi moc nevyhovuje.
A kdy se k tobě chovají jako k malému?
K přípitku u slavnostní večeře někdy dostanu skleničku vína, ale když chci přidat, tak máma řekne: "Na tohle máš ještě čas..." Taky mě štve, že doma vždycky musím nejdřív ze všeho dělat úkoly, ale to vadí asi každému v mém věku.
Povídáš si někdy s rodiči o politice?
S tátou občas jo, ale většinou jsem v pytli, protože on myslí, že mluví se sobě rovným, a já nějaký věci ještě nechápu. Ale chci si o tom povídat, chci od táty slyšet, co se kolem mě děje. Za rok dostanu občanku, a tak je lepší vědět, co si s ní podle zákona můžu dovolit. A nedávno mě hrozně zajímaly americké volby – začal jsem o nich zjišťovat podrobnosti, koukal jsem na proslovy a na vlastní oči viděl i přímý přenos do šesti do rána.
Petr Kratochvíl
V tvém věku jsem musel v devět do postele.
Já chodím oficiálně v půl desátý. Máma myslí, že jdu spát, ale někdy si tajně pustím televizi nebo ještě chatuju s kamarádama.
Kolik času denně trávíš na internetu?
Když udělám úkoly a připravím si věci na zítřek do školy, tak si už můžu dělat, co chci, i surfovat na internetu. A když mě něco zajímá, jako ty volby, jsem na něm klidně čtyři hodiny.
Zajdete si u vás na vesnici zahrát s klukama fotbal?
Nevím proč, ale mě fotbal nebaví. Z kolektivních sportů je nejlepší baseball.
Ten hraješ?
V Otvovicích ne, ale vzali mě do školního týmu. Soupeříme proti dalším mezinárodním školám, kterých je v republice asi deset.
Slyšel jsi něco o finanční krizi?
No jasně.
A myslíš, že může ublížit tvým rodičům?
Ať se stane cokoli, nemůžu to zastavit ani ovlivnit. Ale krize se zatím projevuje spíš ve firmách, u nás v rodině ne – mámě snad ublížit ani nemůže, protože ona se snaží ze všech sil, ve své prácí je dobrá, a tahle krize zase přejde – všechno se vrátí do normálních kolejí.
Co by sis přál letos?
Vůbec nevím. Už se spíš zajímám o to, co chtějí ostatní.
Není to tím, že máš od rodičů všechno, na co si vzpomeneš?
To vůbec ne, máma mě vychovává správně – občas řekne, že něco prostě nedostanu. Buď je ta věc drahá, nebo je to kravina, kterou nepotřebuju.
Takže ty si myslíš, že máš stejný život jako tvoji kamarádi?
Asi trochu jiný, protože jako kluk z neznámé rodiny bych tady teďka neseděl a dělal bych ty domácí úkoly – fakt vám děkuju, že nemusím. Jsem normální kluk, žádná výjimka, ale zároveň mám nějaké výhody i nevýhody.
Ty nevýhody?
Když se u nás doma něco stane, hned je to v novinách, ačkoli nechci. Třeba že jsem měl pásovej opar – výmysl.
A výhody?
Moji kámoši musí být ve všem nejlepší, aby si jich někdo všiml, a já to mám lehčí. Jsem vidět, takže si lidi třeba všimnou, "ten by mohl bejt dobrej na focení módy", a pozvou si mě. Takže občas dělám modeling, to je můj koníček.
Máš přítelkyni?
Snad spolu pořád chodíme, ale je to takový balancující. Jmenuje se Alex.
Jak vypadají schůzky třináctiletých?
Jdeme do kina, do restaurace nebo si uděláme party doma, ale pod dozorem rodičů.
Všiml sis nového zákona, podle kterého by mohl být od čtrnácti povolený sex?
S kamarádama si děláme srandu, že na to tím pádem brzo vlítnem, ale ve skutečnosti myslím, že jsme na sexuální život ještě dost mladí – teď by mi to připadalo jako hloupost. Líbání je v pohodě a ani na to nepotřebujeme zákon.
Mámo, uč se anglicky!
Na Vánoce u vás chyběl mámin poslední manžel Vašek – vzpomeneš si na něj někdy?
Určitě, mně se po něm stýská. Se vším mi radil.
S holkama?
V tom mi spíš radí táta – já jsem sukničkář po tátovi...
...počkej, co tvoje holka?
No jo – napište, že jsem se sukničkářstvím na nějakou dobu přestal. Jinak Vašek byl super kámoš a vždycky kámoš bude. Píšeme si, pojedeme spolu na vodu, vídám ho na Carmen.
Kolikrát jsi ten muzikál viděl?
Přestal jsem počítat, tak desetkrát. Ale ještě mě neomrzel a pojedenáctý tam najdu zase něco novýho. Zpočátku se zaměřujete na jednu hlavní věc, třeba na rozhovor dvou herců, ale v jejich okolí se toho děje taky dost.
Chtěl by sis v takovém muzikálu zahrát?
Určitě, i proto tam chodím tak často. Mohla by to pro mě být škola.
Myslíš, že máš po mámě talent?
I kdybych po ní měl hlas, tak se při zpěvu strašně stydím. Je to divný, protože jinak udělám před lidma cokoli a herectví mi vůbec nevadí – asi i proto, že se trochu zvláštně chovám pořád. Takže jestli budu zpěvákem, tak jedině muzikálovým.
Věříš, že jím za deset let budeš?
Nevím, hlavně bych nechtěl moc brzo vstávat a chodit do práce na přesně danou dobu. Já totiž nejsem typ, co rád vstává, vůbec. Mám kámoše, kteří o víkendu vstanou klidně v pět ráno, ale já jsem jejich opak, jednou jsem vstal až ve tři odpoledne. Strašně se mi líbí lenošení – chvíli spát, probudit se, otočit, zase usnout... Jak říkám, nejvíc by mě bavilo herectví. A jako koníček režie, protože když slyším jakoukoli písničku, tak si představuju, jaký by k ní mohl být videoklip. No – a kdybych se neživil uměním, tak bych chtěl někde šéfovat, to mám taky po tátovi.
A co máš po mámě?
Oči. A taky jsem po ní docela citlivej.
Líbilo by se ti, kdyby máma zpívala Carmen v New Yorku?
Z té nabídky jsem nadšenej a přemlouvám ji, aby se učila anglicky, ale ona se musí učit tolik jiných textů, že na slovíčka občas zapomene a pokroky moc nedělá. Já bych chtěl do New Yorku aspoň na půl roku, chodit tam do školy. Ameriku mám rád a vlastně jsem Američan, mám občanství.
Co se ti na Americe tolik líbí?
Miluju moderní věci. Mnohem radši mám obrovitánský města než venkov. V mým životě musí být všechno nějak dotčený – nelíbí se mi, když je někde neudržovaný trávník a křoviny... Lepší je, když pokácej obrovskou plochu a začnou úplně od začátku, znovu vysadí trávu, stromy... Původní věci nemám rád. Lepší je džungle betonová než džungle přírodní.
Jak bys porovnal svou češtinu a angličtinu?
Velký rozdíl. Česky určitě hůř čtu a píšu, protože angličtinu mám ve škole každý den a češtinu jenom dvakrát týdně na půl hodiny – to mi připadá strašně málo. Čtení mě vůbec nebaví, ale když musím, tak si knížku radši koupím v angličtině.
Kolik jsi toho zatím přečetl?
Sám od sebe asi tak dvě knížky. A baví mě jenom ty, ze kterých se něco přiučím, třeba Guinnessovu knihu rekordů jsem zvládl za chvíli a tak mě zaujala, že jsem vůbec nevnímal okolí.
Stává se ti, že občas promluvíš anglicky omylem?
Někdy, když chci mámě něco rychle říct. Ona na to vždycky odpoví: "Jo! Tak tomuhle jsem rozuměla!" Jinak někdy mluvím anglicky ze spaní a na to zase říká: "Štve mě, že vůbec nevím, jestli mě nepomlouváš."
Líbil by se ti život v záři reflektorů, jak ho znáš od mámy?
Jo. Já jsem rád vidět, neschovávám se před lidma, jdu jim naproti. A máma zase ty reflektory nutně potřebuje k práci, protože kdyby o ní lidi nevěděli, tak by o ni ani nestáli.
Máš o ni někdy strach?
Mám. Když někdo až moc otravuje, protože lidi jsou fakt troufalí. Jeden pán vzal tašku plnou dárků, otevřel si vrátka a dal nám ji na pozemek... Když je teď volná, tak chlapi často přinášejí svatební kytky a ptají se, jestli s nima nechce žít, a když pochopí, že nechce, tak se jejich láska změní v nenávist. Jednou už jsme museli volat policii, tak mám strach, aby mámě někdo neublížil.
