Když manželé Krejčířovi kupovali před třemi lety vesnický domek v okrajové části Prahy, byla to ruina.
Pustili se s architektem do rozsáhlé rekonstrukce a ze stavby vhodné spíše ke zbourání udělali praktické rodinné bydlení, zařízené v provensálském stylu.
Starý dům v novém kabátě
„Každá rodina podle mě touží po domě, po nějakém vlastním teritoriu,“ tvrdí Tomáš Krejčíř. Proto se po pětiletém období, které s manželkou a dvěma dětmi strávili v paneláku, rozhodli koupit domek.
„Našel jsem krásný pozemek v Mukařově, nedaleko od Prahy, s tím, že budeme stavět,“ vzpomíná herec. „Ale manželka protestovala, že nám přece nebude dělat taxikáře.“ A tak se dala do hledání i ona. Na internetu našla ideální dům na sedmisetmetrovém pozemku.
Dá se k němu dostat jen úzkou uličkou mezi vesnickými domky. Stojí totiž sice v Praze, ale v takové části, která byla k hlavnímu městu připojena až v 60. letech minulého století.
Na rekonstrukci přes sto let starého vesnického domu si Krejčířovi najali architekta. Ten se rozhodl ponechat jen obvodové zdi a zbytek co nejcitlivěji vrátit do původní podoby, ovšem s použitím moderních přírodních materiálů, převážně dřeva a keramických dlažeb.
Překvapení ve štítu
K rodinné pohodě ve vlastním domku ale vedla ještě dlouhá cesta plná překvapení. „Nečekali jsme, že tolik věcí bude třeba dát pryč, například trámy na stropech a nakonec celou střechu,“ popisuje moderátor.
Nenadálé bylo i zjištění, že dům vůbec nemá základy, takže bylo nutné vybudovat novou základovou desku. „Byli jsme ve velkém časovém presu - na rekonstrukci jsme měli přesně půl roku, protože jsme se museli odstěhovat z panelákového bytu, který jsme prodali,“ vysvětluje Tomáš Krejčíř.
Místo stavební firmy si Krejčířovi najímali jednotlivé řemeslníky. „Když chtěli zasadit do štítu domu nové okno, celý štít vypadl, byl totiž široký jen na jednu cihlu a v podstatě neprovázaný s ostatním zdivem,“ vzpomíná herec.
„Ve štítu jsme ale našli poklad, o němž nevěděli ani poslední majitelé domu,“ dodává pyšně. Ukázalo se, že dvacet mincí z třicátých let minulého století má sice cenu kolem tisícikoruny, ale manželé Krejčířovi si to vyložili jako důkaz, že si dům vybrali správně.
Tím, že si dům zachoval svoji původní dispozici, vznikly netradiční prostory - například kuchyň, jídelna a obývací pokoj jsou spojené v jednu rozlehlou místnost - světnici, v níž se odehrává nejčilejší rodinný život. Vévodí jí nová kachlová kamna postavená na míru.
„Stavěl je mistr kamnář starou osvědčenou technikou. Jsou ze šamotových cihel a ručně vymačkávaných kachlů,“ říká hercova manželka Gabriela.
„Když tu v zimě peču, vyhřeje se celý dům a jeho sedmdesáticentimetrové zdi teplo dlouho drží, mnohdy není potřeba ani zapínat elektrické topení.“ To je v přízemí a v místnostech, kde se nespí, vedeno v podlahách.
Kromě světnice je v přízemí domu ještě zádveří, chodba, technická místnost, toaleta a velká koupelna s vanou. Když návštěvník vystoupá po dřevěných schodech do patra, vejde do otevřené haly, která slouží buď k dětským hrám, nebo jako pracovna rodičů. V patře je ještě jedna koupelna, ovšem už jen se sprchovým koutem, protože vana napuštěná vodou by zbytečně zatěžovala strop.
Ve stylu domů z Provence
Půdorys světnice v přízemí přesně kopíruje veliký dětský pokoj v patře. V něm bydlí zatím dvě Krejčířovy děti - devítiletá dcera Dora a šestiletý syn Adam. Dvouletý David spí zatím s rodiči v menší ložnici na druhé straně patra. V dětském pokoji je takový zvláštní, docela velký výklenek.
„Mysleli jsme, že tu budou vestavěné skříně, ale zatím je tady stolní fotbálek,“ vysvětluje Gabriela Krejčířová. „Pořádáme turnaje se sousedy.“
Veškeré zařízení interiéru si Krejčířovi vybírali sami, mnoho kusů nábytku, jako třeba pracovní stůl a skříňky v koupelně, si nechali dělat na míru. „Jen na speciální francouzské vnitřní malby jsme si pozvali designérku,“ přiznává Gabriela Krejčířová. „Připomínají nám domy ve francouzském Provence.“
A co se v domě úplně nepovedlo? Krejčířovi by uvítali větší okno v kuchyni, aby tam bylo více světla. Paní domu by také dala přednost větším úložným prostorům, protože v domě je jen jedna technická místnost a žádná spíž.
„Také nábytek ještě není podle našich představ, ale to budeme řešit, až budou děti větší,“ komentuje Tomáš Krejčíř s tím, že ani tak nestojí o dům s čistotou stylu, ale o domov, kde se opravdu bydlí.
Výhled do brazilského pralesa
„Dům stojí na kraji pozemku, který je mírně z kopce, takže z venkovní terasy je nádherný výhled směrem na západ, do okolních lesů. Připomíná mi to pohled na brazilské pralesy,“ tvrdí Tomáš Krejčíř.
„A hlavní je, že tu už nikdo nic nepostaví a výhled zůstane navěky.“ Moderátor přiznává, že vpodvečer rád lehává v houpací síti na zahradě a pozoruje západ slunce za stromy.
Zahrada, na niž se vchází z dřevěné terasy u světnice, nezapře, že na ní hodně času tráví děti. Kromě trávníku, ovocných stromů a keřů tu totiž najdete i houpačky a prolézačky. „O zahradu se stará více manželka, protože já nemám tolik času,“ říká Tomáš Krejčíř, ovšem rychle připomíná, že on obvykle seká trávu, hrabe listí a samozřejmě sklízí ovoce.
„Když jsem byl malý, takové činnosti jsem nenáviděl, dnes mě docela baví,“ dodává. A to prý původně toužil po pozemku velkém alespoň dva tisíce čtverečních metrů, ale tenhle mu, jak říká, úplně stačí.
 Rozlehlá světnice v přízemí slouží zároveň jako kuchyň, jídelna i obývací pokoj. |
 Vesnický domek Tomáše Krejčíře prošel kompletní rekonstrukcí. Nikdo by nehádal, že tu stojí už přes sto let. |
Francouzské malby na stěnách, doplněné žánrovými obrazy, připomínají interiéry domů v Provence |
 V té větší ze dvou koupelen je vana, stěny a podlahu oživili majitelé veselými obklady. |
 Místnost nad schodištěm má všestranné využití: někdy slouží jako pracovna rodičů, jindy si v ní hrají děti. |
Ve velikém pokoji v patře bydlí jen dvě starší děti, nejmladší spí zatím s rodiči v protější ložnici. |
 Do koupelny v patře bylo možné dát jenom sprchový kout, protože vana plná vody by zbytečně zatížila strop přízemí. |
 Kuchyň |
 Vesnický domek Tomáše Krejčíře prošel kompletní rekonstrukcí. Nikdo by nehádal, že tu stojí už přes sto let. |
 Vesnický domek Tomáše Krejčíře prošel kompletní rekonstrukcí. Nikdo by nehádal, že tu stojí už přes sto let. |
