Veselý potlesk na zkušebních promítáních však naznačil, že ve světě plném vážných řečí může němá groteska přijít vhod. A nejen publiku. Také hvězdná herecká sestava "masové komedie o mase pro masy", jak Skřítka nazývají, vyloženě pookřála.
Eva Holubová film viděla dokonce už pětkrát. "Zakazuju si to, ale marně, je to jako domácí video, musím to vidět pořád dokola," tvrdí herečka, pro jejíž hrdinku z Vorlova filmu Cesta z města je Skřítek vlastně pokračováním osudů.
Původně idylický vesnický pár, Holubová a Bolek Polívka, totiž i s dětmi přesídlí za civilizací, která jejich vztahy "sešrotuje". Zažijí trampoty s dcerkou, ve skutečnosti dcerou Václava Marhoula, jenž se tu představí jako pistolník, i se synem – vyznavačem anarchie, bezmasé stravy a marihuany, kterého zase představuje potomek režisérův.
Polívkův otec rodiny má pletky s kolegyní řeznicí, Holubové matka se tiše zblázní u pokladny v supermarketu, v patách mají trojici policistů, za okny skřítka – a to vše vyjadřují jen skřeky, citoslovci, gesty, mimikou. "Vzpomněl jsem si při natáčení na jistou cenzorku, která kdysi pronesla pamětihodná slova – když ono se v té pantomimě tak těžko škrtá," podotýká Bolívka.
Herci se nelekli ani podivného scénáře, v němž u jejich rolí místo dialogu stálo třeba obraz 54: bzz, obraz 56: grr. Navíc měli přikázáno "mluvit" řečí, která žádný ze skutečných jazyků nepřipomíná. Přesto Vorel vypozoroval, že třeba Ivana Chýlková se blížila italštině, Jan Kraus zněl maďarsky, Mary Angiolillo se neubránila tónu angličtiny. "Já byla nejčistší," hlásí se Holubová, "žádnou cizí řeč totiž neznám." Pochvalu sklidil také Tomáš Hanák, ačkoli sám míní, že se klonil k japonštině. "Mně to vyhovovalo, vždyť kolem nás proudí moře zbytečných slov, jen se mi nepodařilo přenést mluvu Skřítka i do soukromí. Když jsem přijel domů a chtěl v té filmové komunikaci pokračovat, žena na to nepřistoupila," líčí Hanák. Překvapivý přízvuk zvolil Do Doy Hoang, jenž hraje vietnamského spolužáka Tomáše Vorla mladšího, rebelského syna rodiny. "Hlásil jsem se do Brna na práva, tak jsem zkoušel brněnštinu," smál se.
Herci leckdy zaskočili i režiséra. Holubová si doma zkusila, co chce sdělit ve scéně u psychiatra, a pak to "převedla" do zvuků. "To by mě taky zajímalo, co tomu doktorovi vlastně vyprávíš," přiznal Vorel – a žasl, když mu to herečka přeložila.
Vorla ke Skřítkovi vyprovokovali kamarádi, tvrdící, že nejlepší filmy To můj Láďa, Rychlé šípy nebo Ing. točil právě v duchu grotesky ještě na FAMU. "Tak jsem se vrátil do dětství," říká. Kameraman Marek Jícha zase uvítal návrat k starým němým filmům: "Je to styl vděčný i pro kameru, umožní kratší záběry, odpadá čekání, než herec pronese dlouhé věty."
Co neřeknou zvuky, sdělí hudba skupiny MIG 21, nač v obrazu nestačí pravý masokombinát či velkoprodejna, kde se točilo za plného provozu, dopoví 240 trikových záběrů. "Vymazaly" lana jistící herce v nebezpečných scénách nebo sedlo pro prase, na němž jezdí skřítek, přidaly světelné efekty.
Díky počítačové animaci 3D skřítek koulí očima a došlo i na drsnější proměny: řezník má tělo prasete, prase s tělem řezníka je katem, učitelka Chýlkové se změní v krávu. Ale agitka proti biftekům prý z filmu nečiší. Naopak jeden z herců, Jiří Macháček, říká: "Skřítky mám velice rád. Pár jich mám ještě v mrazáku."
