A před třemi týdny se stal podruhé otcem, manželka Ellen Černá přivedla na svět dceru Amélii.
Jaké to bylo u druhého porodu?
Stejně super jako u prvního. Porod většinou probíhá příjemně, až na úplně poslední momenty. Ale je to zkušenost, kterou by měl zažít každý otec.
Proč?
Získáte jiný vztah k ženě, vidíte, jak to prožívá, a pak si jí taky víc vážíte. Stál jsem u Elen, u její hlavy, a snažil se jí pomáhat hlavně psychicky.
Váš syn Denis měl třiadvacátého července první narozeniny. Jaký jste mu koupil dárek?
Dostává pořád nějaké dárky. Ale nedávno mi dal dárek i on. Když jsem se vrátil z Akrobat parku ve Štítech domů, řekl: Tata. To bylo jeho první slovo, předtím jenom brumlal. Je moc roztomilej, válíme se spolu po zemi a hrajeme si. Dokonce už vylezl i na stůl.
Máte radost, že se naučil slovo táta jako první?
Těší mě to, ale i mrzí. Nejšťastnější bych byl, kdyby řekl "mata". (smích)
Jaké máte nejoblíbenější místo, kam se vždycky rád vracíte?
Domov. To není pro mě jenom fráze. Všude dobře, doma nejlíp. A mezi nejoblíbenější místa určitě patří Štíty, protože se mi tam dobře trénuje a žije přes léto, je tam hezká krajina.
A pro dovolenou?
Bude se vám to zdát možná divné, ale nemám oblíbené zimní místo. Jsem letní typ. Líbí se mi třeba v Chorvatsku. Nedávno jsme byli s Elen na Panenských ostrovech, tam to bylo také fajn.
Kde jste na cestách zažil šok?
Když jsem byl na závodech v Číně - to byl návrat do komunistické minulosti. Když jsme se vrátili, vážil jsem si, jak to u nás vypadá, že jsme normální civilizovaná země.
Co vás tam překvapilo?
Spíš vyděsilo. Všichni mají skoro stejné oblečení, na silnici nerespektují červenou, prostě divočina.
Jak snášíte cestu letadlem?
Krátké vzdálenosti mám rád. Ale není to, co bývalo. To těšení a napětí před startem už dávno zmizelo. Teď je pro mě nejoblíbenější prostředek auto. Znamená pro mě svobodu, můžu jet, kam chci, zastavit, kdy chci, vzít si, co chci.
A motorky?
To je koníček. Výzva. Jet a kličkovat, na poslední chvíli hledat cestu nebo skákat a letět vzduchem, to je vzrůšo.
Kdy se ve vzduchu cítíte líp? V letadle, na motorce, nebo při skákání?
Letadlo ovládá někdo jiný. Nejlíp je mi při Ledovém dechu. To je superskok. Jsem ve vzduchu tři vteřiny. Třetí salto je nejdelší a taky při něm nejvíc padám. Koukám pod sebe a před dopadem si uvědomím, jaká je to síla.
Tři vteřiny. Stačíte si to užít?
No moc ne, musíte myslet na pohyby. Let vzduchem si víc vychutnám při jednoduchých skocích.
Vyzkoušel jste si i let stíhačkou. Musel jste hodně přemáhat strach?
Ne, vždyť já o to požádal, byl to můj klukovský sen. Je to velký vzrůšo. Pilot dělal zákruty, při tom přetížení mi bylo zle. Při akrobatickém létání v menším letadle jsem si to víc vychutnal, to je blíž skokům. Ale stíhačku jsem si taky užil.
Skifař Václav Chalupa si nedávno postěžoval, že ho druhý den po tréninku bolí celé tělo, že už těžko vstává z postele. Je akrobatické lyžování milosrdnější sport než veslování?
U nás nejvíc bolí, když uděláte chybu ve vzduchu a dopadnete špatně na zem. Ale na druhou stranu je to spravedlivé, protože si to pak pamatujete. Po těžkém závodě jsem unavený. Jinak mě netrápí nic, snad kromě holení, ty mám otlačené od lyžáků. Kolena, kotníky, všechno je v pohodě.
Takže akrobatické lyžování se dá dělat třeba i do čtyřiceti let?
No to asi ne. Fyzicky by na to člověk stačil, ale ne psychicky.
S rodinou a přibývajícím věkem se víc bojíte?
Tak bych to neřekl. Psychika je spojená s motorikou a čím je člověk starší, tak je horší. Člověk se potom hůř soustředí.
Je vám jedenatřicet. Jak dlouho ještě u skákání vydržíte?
Nevím. Uvidíme. Kolem sebe jsem slyšel: Uvidíš, po třicítce to s tebou půjde z kopce. Zatím výraznou změnu nepociťuji.
Co až skončíte? Jste vyučený strojní mechanik. Myslíte, že se vám to bude někdy hodit?
Jasně. Jsem přesvědčený, že se vám v životě hodí všechno, co se naučíte. Já jsem to třeba zúročil při stavbě Acrobat Parku ve Štítech. Nakreslil jsem skoro všechny plánky můstků. Umím třeba i svařovat, ale to jsem, pravda, už dlouho nedělal.
Zřejmě nebudete muset ani po skončení kariéry. Novináři spočítali, že vás zlato ze Salt Lake City zabezpečilo.
Peníze jsou příjemná věc, ale nejsou vše. A já je navíc nedostávám za něco, co bych dělat nechtěl. Baví mě nové věci, takže jsem se bavil, i když jsem natáčel reklamu na T-Mobile. Byla to moje první hraná reklama.
Byl jste nervózní?
Ne, viděl jsem, jak by měl spot vypadat, bylo to srozumitelné. Ztotožnil jsem se s tím, takže to pak bylo snadnější. Navíc jsem nehrál, jen jsem byl sám sebou.
Na co byste reklamu nikdy neudělal?
Nedovedu si představit sám sebe, jak někomu doporučuji prací prášek. Ale nikdy neříkej nikdy. Vždycky mě zajímá otázka, proč bych měl dělat reklamu na tenhle výrobek. Odpověď "Dobře ti zaplatíme." mi nestačí. Musím být spokojený s tím, co dělám. Ať už jsem byl kamelot v Bratislavě, nebo jsem pěstoval růže.
Přijal byste roli ve filmu? Fotbalista Rosický údajně dostal nabídku hrát ve filmu Kameňák 3.
Nevím, určitě bych tam nešel jen s tím, že se někde ukážu. Musel bych napřed zjistit, o čem to je a co tam budu dělat. Ale účinkoval jsem třeba ve videoklipu Monkey Business, a to se mi líbilo.
Díky tomu, že jste sportovní celebrita, navštěvujete spoustu společenských akcí. To vás to neotravuje?
Ne na každou jdu. A když tam již jdu, tak proto, že chci. Je pravda, že na některou již příště nepůjdu, protože mi přišla jako nějaký pořad z Ein Kessel Buntes.
Můžete být konkrétní?
Ne, nechci urazit. A hlavně je to můj osobní názor, který se nemusí ztotožňovat s jinými.
Co třeba Miss?
Dobrá akce.
Spolurozhodoval jste o nejkrásnější ženě. Také jste hlasoval pro Průšovou?
Ano, byla nejlepší z těch, které tam byly.
Jak těžké je v porotě porovnávat ženskou krásu?
No nejdřív jsem dal na první pohled a ty holky jsem si obodoval, jenže když pak promluvily, tak jsem tím pořadím dost zamíchal. Podle mě nemusí být miss nejkrásnější, ale měla by to být především osobnost, která umí víc než se jen usmívat. Jsem rád, že jsme měli stejný názor s porotou.
Zlatá biatlonistka Holubcová po úspěchu říkala: Nechci dopadnout jako Aleš Valenta. Nechci, abych někam šla a všichni o tom věděli.
Nestěžuji si. Ještě se mi nestalo, že by mě nějaká akce silně otrávila. Vybírám si a nikdo mě nikam nenutí, protože ví, že bych tam stejně nešel.
Takže vy si nikdy nepřipadáte jako český Beckham?
Určitě ne. Ale já bych ho nelitoval. Nevím, jak se cítí, ale ten humbuk kolem něj z části vytváří on sám a jeho agentura. Kdyby to nechtěl dělat, tak to nedělá.
 Aleš Valenta při nedělním závodě ve Špindlerově Mlýně |
 Akrobat Aleš Valenta a předseda ČOV Milan Jirásek při předávání Ceny Jiřího Gutha-Jarkovského. |
 A BYLA SLAVNÁ SVATBA. Lyžařský akrobat a olympijský vítěz ze Salt Lake City Aleš Valenta se 31. května na zahradě dobříšského zámku oženil s televizní moderátorkou Elen Černou. |
 Aleš Valenta se raduje po zdařilém skoku v kanadském Fernie. V závodě Světového poháru nenašel přemožitele. |
 Aleš Valenta a Elen Černá |
 VALENTA TRENÉREM. Olympijský vítěz akrobat Aleš Valenta trénuje mladé účastníky letního kempu v areálu, který nechal vybudovat ve Štítech. |
