„Jsme zdevastovaní různými civilizačními chorobami i špatnými návyky. Je prokázáno, že tohle cvičení příznivě ovlivňuje například metabolismus člověka. Funguje to totiž trochu jako akupunktura, kterou začali uznávat i naši lékaři. Zprůchodňují se přitom energetické kanály a ruší se bloky.“
To znamená i bloky, které brání ženám otěhotnět?
„Doporučuji tai-či jako jednu z podpůrných metod pro ženy, které nemohou přijít do jiného stavu. Musím říct, že od té doby, co vedu kursy, už v nich mám asi sedm „těhulí“. Většinou jde o to, že ty holky jsou vevnitř nějak zašprajcované a hrozně se na to upínají. Tai-či je dostane do krásné nálady, že všechno jde a není třeba se ničím trápit. Vede vlastně k harmonii.“
Co dělá tai-či s vámi v pokročilém stupni těhotenství?
„Termín mám na začátku března. Je úžasné, že jsem ještě stále schopná předklonit se a zavázat si tkaničky. Protože chodím ke stejnému lékaři, do stejného zařízení jako při prvním těhotenství, můžu to srovnávat i fakticky. Ve vyšetřeních mám teď lepší výsledky než před deseti lety. Jsem v lepší fyzické kondici, netřepu se po těle jako s Viktorkou. Tehdy byla vymodlené dítě, takže jsem okamžitě stopla veškeré aktivity a bylo to na mně vidět. Myslím, že i porod by měl proběhnout přirozeně. Alespoň pět žen z kursů tai-či, které už rodily, to potvrdily.“
Dcera Viktorka to zatím nezkouší?
„Tai-či je sport pro lidi, kteří začínají ztrácet energii. Jak známo, děti ji spíš potřebují vydat, a tak jsme zkoušeli karate, Viktorka to dotáhla na oranžový pásek, ale teď bohužel nemá čas pokračovat.“
Na váš kurs chodí Asiaté. Zdá se být legrační, že je Češka učí bojový sport...
„To je rodina pana velvyslance Filipín. Nastoupili po čtvrt roce a docela dobře se chytají. Zajímavé je, že netušili, že jsem herečka a že tohle je pro mne jen zábava. Takže mne brali uctivě jako paní cvičitelku. Musím říct, že jsou vděční za každou minutu, kterou jim věnuji.“
Tai-či je bojový sport. Jak se tak jemnými pohyby dá ublížit?
„Když se přitvrdí, je to velice účinné i na dálku. Můžete roztrhnou energetický obal protivníka. Což se ani nemá zkoušet.“
V Číně a Hongkongu jste viděla, jak se tento sport dělá v originálu...
„Zažila jsem tam doslova energetické šoky v místech, kde už se cvičí tisíciletí. Cítíte na vlastním těle, že tam něco funguje. Cvičí se masově. Ráno bez rozdílu věku všichni vyběhnou na náměstí, kde se pohybují nejrůznějšími styly. Bankovní úředník si vezme k obleku kecky, sekretářka v úzké sukni se snaží neroztrhnout si rozparek. Pochopila jsem, proč se snaží i staří lidé. V Číně je totiž velice špatný sociální systém. Prakticky neexistuje nějaké důchodové pojištění. Čili - oni chtějí být co nejdéle čilí a soběstační, protože na děti se samozřejmě nemohou spoléhat. Krásné je, že ti staroušci vezmou na cvičení do parku své ptáčky v klíckách, postaví je k sobě, aby si mohli popovídat, a zatím se baví spolu, nebo sportují. Není výjimkou, že tam vidíte stoletého starce, který zvedne nohu až k hlavě. Nebo babičku, která metá kozelce. Je to spíš ale záležitost mysli a tréninku.“
Dostala jste se až na mistrovství světa do Hong-kongu, máte okruh žáků. Kam to vlastně chcete v tomto sportu dotáhnout?
„Tai-či vás zklidní tak, že vlastně nemáte velké ambice. Před čtyřmi lety jsem to chtěla dotáhnout na mistrovství světa, což se mi podařilo. Teď už si myslím, že je chci dělat celý život, pokud to půjde, ale už nemusím dosáhnout na nějaké medaile. Kariéru závodnice sice ještě neuzavírám, ale spíš chci teď učit a pomáhat lidem, kteří to potřebují. Konečně se mi splnil sen učit, který mám už od studií. Navíc je úžasné pozorovat lidi, kteří sem přijdou plní stresů, a najednou se začnou napřimovat a uvolňovat.Tai-či je totiž i meditační cvičení, lidé se soustředí na koordinaci pohybů a tím z nich padá stres. Zároveň se zlepšuje i pohyblivost těch, kteří například prodělali operaci kyčlí. Jako bojové umění je vhodné proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli. Tedy proti „muži za rohem“, ale i smogu a stresu.“
