Přitom Švýcaři čokoládu nevynalezli. Jenže jména Milka, Toblerone, Suchard, Lindt+Sprüngli, Maestrani, Cailler-Nestlé, Favarger, Pfister, Bloch dnes letí světem.
Tajemství švýcarské čokolády přitom není v kvalitě kakaových bobů a skladbě hlavních prvků - drcených bobů, tukových a dalších přísad, ale v jejich - míchání! Jde o to, jak dlouho, za jaké teploty a jakým způsobem. Výrobní tajemství švýcarských čokolád si prý nezadají s legendárním supertajemstvím Coca-coly.
Švýcaři čokoládu odkoukali v italském Turínu od podomých obchodníků a rodinných manufaktur. Odkoukali a přidali k tomu cosi svého.
Dál to ve Švýcarsku šlo počínaje rokem 1826 často průmyslově. Přes Sucharda, Caillera a Nestlé, historické to pilíře místní sladké slávy. Čokoláda už najednou nejsou jen pralinky a kuličky, ale typické tabulky známé dodnes.
Říká se také, že čokoláda potěší každého. A právě v tom jsou také právě Švýcaři mistři. A tak je tu čokoláda hořká, mléčná, oříšková. Ale také nugátové plnění a celá řada příchutí, od kávové až po mnoho ovocných. Druhy chutí tabulkové švýcarské čokolády už v současnosti těžko vůbec vyčíslit.
A to jsou tu pořád staré dobré pralinky, kuličkové "truffes", tenounké plátky, plněné tvary vlaškých ořechů a mnoho další podob.
Čokoláda, a to nejen švýcarská, není jen obyčejná dobrota. Obsahuje povzbuzující kofein. Nositele dobré nálady serotonin. Šiřitele optimismu, radosti a euforie - phenylaethylamid. A také anandamid, který se normálně vyskytuje v marihuaně. V čokoládě je ovšem zastoupen spíš symbolicky. Na značně slabou dávku jednoho "jointa" byste museli najednou sníst jedenáct kilogramů čokolády. Což nám nepřímo připomene, že všechny psychostimulativní klady jsou v každé čokoládě vyváženy nepříjemným kalorickým závažím.
Jeden dlouholetý český emigrant ve Švýcarsku přitom rád rozebírá jednu příhodu, která oblibu čokolády mezi všemi vrstvami dokumentuje: "Několik let mi trvalo, než jsem přišel na to, že čokolády, které vozím kamarádovým synkům, mizejí v žaludku jejich dobrého tatíka. Jeho dobrá nálada, optimismus a radost ze života jsou přitom příslovečné. Zřejmě i díky švýcarské čokoládě."
Švýcaři ovšem hodně čokolády nejen vyrobí, ale i snědí. Ve spotřebě na jednoho obyvatele vedou suverénně na světě s jedenácti kilogramy na osobu a rok.
Konkurence ale číhá všude. A dobrou čokoládu tak dnes dokáží vyrobit leckde. I v domácích manufakturách v argentinském San Carlos de Bariloche nebo v severořeckém Xeresu. Řada belgických výrobců dokonce produkuje skutečně skvělé výrobky. Jenže málo platné, Švýcaři pořád vedou.
Tajemství švýcarské čokolády přitom není v kvalitě kakaových bobů a skladbě hlavních prvků - drcených bobů, tukových a dalších přísad, ale v jejich - míchání! Jde o to, jak dlouho, za jaké teploty a jakým způsobem. Výrobní tajemství švýcarských čokolád si prý nezadají s legendárním supertajemstvím Coca-coly.
Švýcaři čokoládu odkoukali v italském Turínu od podomých obchodníků a rodinných manufaktur. Odkoukali a přidali k tomu cosi svého.
Dál to ve Švýcarsku šlo počínaje rokem 1826 často průmyslově. Přes Sucharda, Caillera a Nestlé, historické to pilíře místní sladké slávy. Čokoláda už najednou nejsou jen pralinky a kuličky, ale typické tabulky známé dodnes.
Říká se také, že čokoláda potěší každého. A právě v tom jsou také právě Švýcaři mistři. A tak je tu čokoláda hořká, mléčná, oříšková. Ale také nugátové plnění a celá řada příchutí, od kávové až po mnoho ovocných. Druhy chutí tabulkové švýcarské čokolády už v současnosti těžko vůbec vyčíslit.
A to jsou tu pořád staré dobré pralinky, kuličkové "truffes", tenounké plátky, plněné tvary vlaškých ořechů a mnoho další podob.
Čokoláda, a to nejen švýcarská, není jen obyčejná dobrota. Obsahuje povzbuzující kofein. Nositele dobré nálady serotonin. Šiřitele optimismu, radosti a euforie - phenylaethylamid. A také anandamid, který se normálně vyskytuje v marihuaně. V čokoládě je ovšem zastoupen spíš symbolicky. Na značně slabou dávku jednoho "jointa" byste museli najednou sníst jedenáct kilogramů čokolády. Což nám nepřímo připomene, že všechny psychostimulativní klady jsou v každé čokoládě vyváženy nepříjemným kalorickým závažím.
Jeden dlouholetý český emigrant ve Švýcarsku přitom rád rozebírá jednu příhodu, která oblibu čokolády mezi všemi vrstvami dokumentuje: "Několik let mi trvalo, než jsem přišel na to, že čokolády, které vozím kamarádovým synkům, mizejí v žaludku jejich dobrého tatíka. Jeho dobrá nálada, optimismus a radost ze života jsou přitom příslovečné. Zřejmě i díky švýcarské čokoládě."
Švýcaři ovšem hodně čokolády nejen vyrobí, ale i snědí. Ve spotřebě na jednoho obyvatele vedou suverénně na světě s jedenácti kilogramy na osobu a rok.
Konkurence ale číhá všude. A dobrou čokoládu tak dnes dokáží vyrobit leckde. I v domácích manufakturách v argentinském San Carlos de Bariloche nebo v severořeckém Xeresu. Řada belgických výrobců dokonce produkuje skutečně skvělé výrobky. Jenže málo platné, Švýcaři pořád vedou.
 Dali byste si jogurtovo-jahodovou Milku? |
