Mám trochu pocit, že tady probíhá focení nějakého projektu s modelkami. Dokážete si představit, že byste dělala takovou profesi? Postavu a tvář na to rozhodně máte.
Je to taková příjemná změna nechat se takhle nalíčit a vypadat trochu líp než na kurtu, kde nenosíme vlastně vůbec nic. Musím říct, že je to v pohodě a zábava.
Mají lidi problém vás se sestrou rozlišovat?
Teď máme trochu odlišné vlasy, což docela pomáhá. Já to tedy nevidím, ale pro lidi jsme asi hodně stejné pořád. Takže se občas stane, že si nás spletou.
Jste starší než Karolína. Jak moc?
O dvě minuty.
Jste tak trochu rarita - sestry, dvojčata a obě ještě vrcholové tenistky. Vnímají to i lidé ve světě podobně nebo je ještě někdo takový?
Myslím, že sestry Williamsovy. Ty sice nejsou dvojčata, ale jsou ještě úplně jinde. Jinak jsou tam ještě Bryani, to jsou kluci, kteří hrají debla. Takže dvojčat a vůbec sourozeneckých párů takhle není moc. Lidi to samozřejmě přiláká o něco víc. Je tam takové to sesterské pouto, k tomu ještě dvojčata a navíc jsme docela takové nepřehlédnutelné.
Když jste začínaly, rodiče se asi museli hodně otáčet. Tenis není jednoduchá a levná záležitost. Navíc to měli dvakrát. Byl tam vidět hned velký potenciál, že se to vyplatí?
Byly jsme ve stejném věku, takže lepší, než kdyby jedné bylo pět let a druhé třeba tři roky. Rodiče to měli jednoduché v tom, že vozili obě na to stejné ve stejný čas, což bylo podle mě asi trochu úleva. Musím říct, že nám to strašně pomohlo, že jsme byly dvě a všechno dělaly spolu. Nebyly jsme na nic samy.
Máte spolu takové propojení? Říká se, že u dvojčat jsou to sice dvě srdce, ale jedna hlava.
Že když ji někde píchne, tak mě píchne taky? To nemáme. Samozřejmě máme občas to, že řekneme stejnou myšlenku. Ale jak jsou takové ty zvěsti, že se jedné něco stane a té druhé taky, nebo to cítí, to my úplně nemáme.
Občas se jedné daří více, jiné méně. Motivuje vás i to, že chcete jedna druhé něco dokázat? Je mezi vámi sourozenecká rivalita nebo si navzájem fandíte?
Myslím, že v tomhle věku už tolik ne. Bylo to spíš dřív, když jsme byly mladší. Teď se snažíme podporovat. Když mi to nejde, poradím se se ségrou, protože má jiné a větší zkušenosti. Takže je to spíš výhoda, že to spolu můžeme probrat.
Letos jste měly oslavu 25. narozenin. Jak to vypadalo?
My si na oslavy vůbec nepotrpíme. Navíc narozeniny máme vlastně v březnu, ale to jsme vždycky v Americe, takže si tak maximálně napíšeme a jinak nic. Ani doma to vůbec neslavíme.
Kristýna Plíšková
Sestra chodí s moderátorem Michalem Hrdličkou, který má kladný vztah ke sportu. Vy ale máte přímo sportovce Dominika Volka. Jak probíhá soužití hokejisty a tenistky?
Já jsem vždycky tak nějak tíhla spíš k tomu sportu. Kluky jsem v minulosti měla vždycky většinou sportovce. Ono to s tím tenisem není žádná sranda skloubit. Momentálně nám to docela vyhovuje. Já hokej moc nesleduji, ani mu moc nerozumím. Ale je to pro mě samozřejmě výhoda, že on docela sleduje mě a rozumíme si, protože máme oba sportovní život.
Dominik měl teď pauzu, následoval vás na turnajích?
Párkrát se mnou byl, což mi pomohlo. Byl mi strašnou oporou, takže jsem ráda, že když měl tu pauzu, mohl být aspoň se mnou.
Chlapi občas těžce nesou, když je žena větší hvězda. Jak je to u vás?
Já myslím, že on po tom nějak moc netouží, aby byl vidět a podobně. Jednou jsem si vzala jeho mikinu, byla vidět někde v televizi a řekla jeho jméno. Doma pak bylo docela ticho. Takže on po tom asi úplně netouží a myslím si, že mu to takhle vyhovuje.
Dominik dělá týmový sport, vy ve své podstatě individuální. Projevuje se to i v povahových vlastnostech?
Jo. Jsem trochu takový sobec a nebo to tak nějak dělám na sebe. To se tam projevuje. On je prostě týmový, takže je to určitě vidět i v životě. V tom se občas také dostaneme do křížku.
Co budoucnost? Jak sama říkáte, soužití s tenistkou je hodně náročné i co se týče cestování. Máte už nějakou představu, jak to řešit nebo to je ještě brzy?
My spolu už bydlíme. Vlastně od té doby, co jsme spolu začali chodit, což jsou dva roky. Není to úplně tak, že bychom spolu byli nonstop, což si myslím zatím pomáhá. Má spoustu volného času beze mě. Je to náročné, jsem totiž často pryč, takže život se mnou není úplně jednoduchý.
Karolína Plíšková a Michal Hrdlička, Kristýna Plíšková a Dominik Volek
Měly jste na focení ještě mladší sestru, která na vás hodně visela. Máte blízký vztah k dětem, nebo si jen užíváte, že s ní můžete chvíli být, když jste v Čechách?
Ani ségra ani já ji moc nevídáme, protože bydlí za Prahou a my máme toho času tady docela málo. Dneska Elzu hlídáme teprve podruhé. Přece jí jsou zatím jen čtyři roky. Když byla menší, tak to moc nešlo. Teď už se bez maminky obejde, takže si myslím, že to bude lepší a lepší. Máme s ní super vztah.
Na čtyři roky je docela veliká. Vypadá to, že bude vysoká jako její sestry?
Zatím všude, i ve školce, vyčnívá, takže to tak vypadá. Maminka je vysoká, tatínek taky, takže k tomu má předpoklady.
Při focení jste vyměnila spoustu outfitů. Jak to máte s módou?
Asi jako každý sportovec. Nejlíp se cítím v teplácích a mikinách, což mám na sobě každý den. Ale je to příjemná změna, obléknout se do něčeho jiného a být za tu hezkou. Takže samozřejmě nakupuji hodně a ráda.
Na Instagramu máte plno fotek z tenisu, ale i ze soukromí. Se sestrou a partnery chodíte na houby. Co všechno ještě děláte, když máte aspoň chvilku času?
Houby jsem letos stihla snad čtyřikrát, což mě baví hodně. Se ségrou i s tátou jsme chodili na ryby, na což teď není úplně čas. S Dominikem si v Praze zajdeme občas na večeři, do kina nebo prostě jen tak do města. To chodíme také hodně i se ségrou. A samozřejmě na ty nákupy, což je taková celoroční záležitost.
Ujíždíte na nějakém jídle? Postavu jde určitě s vaším sportovním nasazením dobře udržet, ale přesto...
Na svíčkové. Snažím se ji ale dávat tak jednou za tři měsíce. Většinou to je, když se vrátím z nějakého tripu. To na ni zajdu.
Kristýna Plíšková
Máte jako vrcholová sportovkyně nějaké zákazy? Nesmíte třeba lyžovat nebo podobně?
Nelyžuji vůbec a u podobných sportů se snažím být opatrná. Ať už jsou to třeba kolečkové brusle nebo něco jiného, tak se to občas snažím naučit, ale nejsem v tom moc dobrá. Takže je to nebezpečné.
A pokud jde o jídlo?
Co se týče jídla, tak zákazy vyloženě nemám. Ale samozřejmě ty sladké limonády a podobné věci, to by se úplně nemělo pít.
Když máte turnaj nebo přípravu, jak vůbec vypadá váš den?
Já vlastně většinou na turnaje jezdím jen s trenérem. Takže ten den máme takové rituály, ať už je to rozehrávka nebo trénink a nějaké to jídlo, které mám tedy dané. Většinou jsou to suché těstoviny. Potom mě čeká zápas. Takže odpočívám buď na pokoji nebo na kurtech. Je to docela monotónní.
Když máte volno, dokážete celý den proležet a prospat?
No jasně! To mám úplně nejradši. Hlavně to spaní. Já bych nejradši ráno spala, což se mockrát nestane s tréninkem a tím vším okolo. Spaní je vlastně další moje hobby.
Máte nějaký cíl na nejbližší období?
Cíl mám pořád stejný, dostat se do té dvacítky.
