Sandtnerova (kucharska kniha me babicky) uvadi u svickove jako prilohu brambor. Takze se pan trefil dobre.

A co jako... já jím zase tlačenku se špagetama a nepotřebuji, aby to vědělo půl Česka a kdokoli to komentoval...

To jsem hned klidnější že to vím ....

Jsou mi lhostejní, ale tu úvodní fotku jste vybrali fakt úděsnou.

Asi někdy napíši blog. A pokud tam napíšu i o mém stravování tak pochopíte, že "Nejen chlebem člověk je živ". ;-)

Ke svíčkové nebo guláši vidím alternativně kolínka. Omáčka potřebuje nějakou přílohu, která ji dobře přenáší. Špagety určitě ne, Italové mají velice jemná kolínka nebo duté makaronky. S rýží by to také šlo docela dobře. Ovšem indickou sypkou Basmati, čínská rýže dělá hrudky.

Miluju guláš s bramborem, pěkně si ho rozmačkat do omáčky. Nebo guláš se špagetama, chutná úplně jinak jak s kolínkama Sto lidí, sto chutí. Ať si to jí, jak mu to chutná.

Ten slovosled :-(

Knedlík mu nechutná, protože ona ho neumí, asi tak.

Italské gnocchi jsou spíš jako slezské kluzky, hodně škrobu a tak trochu jako guma. České knedlíky by Italovi přišly tuhé.

S bramborem? Je to barbar, co przní klasiku. To je jak špagety se zelím.

Przní klasiku, barbar... no nevím, dříve se svíčková jedla právě s vařeným bramborem... až později přibyl knedlík

Proč ne? U nás zase labužníci jedí rizoto, jako uvařený pytlík rýže smíchaný se zbytky masa od minulého oběda.

To má oproti Italově kombinaci jednu přednost: rizoto se tomu jen říká, v určitých kruzích.