Ta fotka - vidím skvělého Mišíka - a masku, která nosí jeho jméno...

Promiňte, ale vy jste mimořádně hloupá osoba... Zvlášť, jestli máte Mišíka ráda, tak napsat něco podobného, to už chce vážně nějaký úraz hlavy...

Tak nevím, ale dokola - od nepovedeného filmu Jitky Němcové - omílaná americká část Mišíkovy “rodiny” by raději měla zůstat někde v rovině “manželky” poručíka Columba. Podobný osud dítěte amerického vojáka, vlastně Kanaďana, který přišel s americkou armádou do Anglie před operací Overlord, potkal Erika Claptona, jehož vychovali prarodiče a o své biologické matce si dlouho myslel, ze je to jeho starší sestra.Porodila jej v 16 a otec se záhy vypařil a Erika vychovávali prarodiče. Ona pak odjela do Kanady a tam se provdala za jiného muže a Eric nakonec zůstal sám a snil svůj sen o osamoceném muzikantovi s kytarou a svoji první kytaru nakonec dostal a stal se z něj génius nejen blues. Nemá nejmenší důvod se “vracet” ke svému “otci”. Lennon měl osud podobný, nemluvil o tom, ale z jeho “Mother” mrazí syrová pravda i bolest.

A Mišíkův otec? Máme z něj padat na zadek jen proto, že byl Američan? Při vší úctě k americkým vojákům, kteří osvobodili velkou část Evropy. Otec, kterej si užije a bez špetky odpovědnosti a zájmu o osud ženy i dítéte se vypaří hodně daleko, není žádná rodina, i kdyby téch dalších nevlastních bratrů byl tucet.

Ale, když Vladimír Mišík zahraje první akord a frázi , ať naživo nebo z desky , je to ten Mišík, kterého tak milujeme už desítky let.