Sebevražda (a rovněž euthanasie) má ten nepříjemný důsledek, že si ji lidé budou pamatovat víc než cokoliv jiného z nebožtíkova života; do značné míry celý předchozí život i s jeho zásluhami a úspěchy překryje. Téměř každý si při vzpomínce na pana Brodského vzpomene především na jeho sebevraždu. Skutečně stojí za to, aby se člověk vyhnul pár týdnům bolesti a utrpení, takto přemazat celý svůj předchozí život?

Hlavní důvod pana Brodského prý byl, že nechce být nikomu na obtíž. To moje matka říkala také, když umírala na rakovinu a chtěla raději umřít,než aby mně byla na obtíž. Tak jsem jí řekl, že tak jako ona kdysi pomohla svým rodičům a svému manželovi, tak já teď zase pomohu jí a tím získám morální právo na to, aby třeba jednou manželka nebo děti pomohly mně. Takto je to v pořádku a tak to má být. Svět, v němž si lidé pomáhají, je přece daleko lepší, než by byl svět, v němž by si nepomáhali.

Další důvod mé matky, proč chtěla raději umřít, byl, že už si připadá zbytečná. Tak jsem jí řekl, že ještě může dát svým dětem a vnoučatům příklad trpělivosti a statečnosti, a to může být pro ně možná cennější než mnohé z toho, co bylo dříve. Ona se toho chytla, a ačkoliv jinak ležela stále napůl v bezvědomí a téměř nemluvila, tak když přišly děti a vnoučata na návštěvu, tak úplně zázračně ožila, mluvila, smála se, zpívala, zajímala se apod. A po jejich odchodu zase upadla skoro do bezvědomí.

Poslední dny jejího života byly takto jistě lepší, než kdyby spáchala sebevraždu.

Něco jiného je zbytečná nebo zkratovitá sebevražda člověka, která se neumí vyrovnat se svými momentálními problémy. A něco jiného (alespoň pro mě) je uvážlivý odchod ze života hrdého člověka, který si celý život zakládal na tom, že si život (osud, "věci") ve svých rukou a zakládá si na své důstojnosti. Člověka, který dokáže vystihnout moment, kdy nenávratně nastala chvíle, když již nemá světu co dát.. a svět jemu.

Proč si hrát na to, že Hrabal vypadl z okna při krmení holubů, nebo Tříska spadl z mostu při nějaké meditaci? Samozřejmě, že 100% nevíme to ani to. Ale právě u takových lidí (osudů, charakterů) jsem osobně naprosto přesvědčen, že to byla jejich dobrovolná uvážlivá volba a rozumím jí. Vůbec mi to toho člověka nikterak neznevažuje, právě naopak. Podtrhuje to pravdivost jejich celoživotních postojů a charakteru.

Tím nechci říkat, že by lidé měli páchat sebevraždy, nebo že je hanba umírat bezmocný. Ale lidé jsou různí.. a pro někoho je to důležité, rozhodovat se sám až do konce.

Kdyby mělo stejnou soudnost více lidí, stát by výrazně ušetřil na důchodech.

Doufejme že tu soudnost budete mít vy.

"To byly pro mne bohové z Olympu." - to psal ktery nedouk?!

Co je na tom špatně?