Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zuzana Kanócz: Být krásná? Nuda

  13:18aktualizováno  13:18
Je jí pětadvacet, pochází z Košic. Přitom je Maďarka. Vyznání katolického, ale v Románu pro ženy se několikrát svlékla. Režisér Filip Renč ji považuje za svůj životní objev - prý nová Aňa Geislerová, ne-li středoevropská Julia Roberts... Samotná Zuzana Kanócz však zatím netuší, za co by dnes uživila dítě, a na větu "V novém filmu jste krásná" odpovídá "Nezájem."

* Jak dlouho už máte, Zuzano, náušnici v jazyku?
Čtyři roky.

* Co na to říkala babička, co děda?
Nic. Kdyby byl průšvih, určitě bych si to pamatovala, ale asi mi to nezazlívali. Dokonce ani taťka, kterého jsem se bála nejvíc. Mně se tyhle náušnice ve třeťáku hrozně zalíbily, ale v pupíku už to měl každý, na tváři si piercing nemůžu dovolit...

* ... proč by ne?
Jsem herečka, přece. S piercingem v obočí bych byla zaškatulkovaná, nemohla bych už například hrát princeznu, kterou ale stejně v životě hrát nebudu, protože jsem na to stará. No, a před státnicemi jsem si řekla, že jestli je udělám za jedna, tak do toho půjdu, a povedlo se. Hned ze zkoušky jsem šla - ještě v sukničce a bílé blůzce - do piercingového studia a nechala si propíchnout jazyk.

* Ještě mi povězte - co znamená vaše příjmení?
Knot. Knot, co hoří na téhle svíčce mezi námi.

* Jakou doma mluvíte řečí?
Někdy začneme v maďarštině a skončíme slovensky, přecházíme plynule. Chodila jsem na maďarské školy, můj táta je Maďar, takže jsem se jako dítě naučila oba jazyky zároveň. A ještě něco - otec je evangelík a máma katolička, a tak se dohodli, že víru sice zdědíme po mamce, ale národnost po tátovi. Proto jsme se sestrou Maďarky a katoličky.

* Co rodiče říkali, když vás viděli v Románu pro ženy, jak jdete v tatranském hotelu úplně nahá z postele na balkón?
Pro mě samotnou bylo takové natáčení těžké, odhalila jsem se tam nejvíc, jak jsem byla schopná, a z názoru rodičů jsem měla strach celé prázdniny. Jenže táta mi pak řekl jenom to, že jsem herečka a že je to moje práce.

* Mají na východním Slovensku Maďaři, jako jste vy, problémy?
Já už v Košicích nejsem moc často, ale když mi bylo asi patnáct, mluvily jsme se spolužačkou cestou ze školy maďarsky. V tramvaji vedle nás stojí chlap a povídá, že prý ať táhnou Maďaři zpátky do Maďarska... Tohle se stává. I když pořád míň, řekla bych.

* Jak se liší Slovák od Maďara?
Podívejte, já jsem v Budapešti studovala tři měsíce herectví a lidi jsou tam přátelštější. Odvázanější, otevřenější. Už se tam například vůbec nevyká - přijdete do obchodu, stojí tam čtyřicetiletá paní, vy řeknete "ahoj" a ona: "Jak se máš, co chceš, vyber si..." Mně tam bylo strašně dobře a brzo jsem se přestala cítit jako cizinka.

* Vždyť jste Maďarka.
To ano. Ale můj domov je Slovensko.

* Mohla byste klidně hrát v maďarských filmech?
Nezkusila jsem si to zařídit, což je škoda a moje velká hloupost. Zapsala jsem se tam sice do hereckých agentur, ale z těch nikdy nezavolali, a já sama nebyla schopná obcházet důležité filmaře, které jsem poznala. Neumím přijít a říct: "Čau, slyšela jsem, že budeš točit nový film, nemohl bys mi v něm něco sehnat?"

* Mluvíte maďarsky líp než třeba česky?
Ano, mluvím plynule, i když jsem se na té budapešťské škole potrápila třeba se svým slovenským "l". Ale toho se určitě zbavím rychleji, než se naučím české "ř".

Nemáš talent, dcero!

* Předváděla jste se jako dítě, upoutávala jste na sebe pozornost?
Vůbec, já se odjakživa dokážu odvázat jen mezi kamarády. Tam udělám jakoukoli blbost a nemám brzdu, ale jinak? Například dnes jsem šla na focení a od začátku byla vyplašená. Až na úplném konci jsem se trošku uvolnila...

* Takže nikdo dlouho neprorokoval, že z vás jednou bude herečka?
Ne. Sama jsem do patnácti nevěděla, čím chci být.

* Co jste jako dítě milovala?
Odmalička jsem recitovala a zpívala, k tomu mě velmi vedla babička.

* Učila vás lidovky?
Jo, v maďarštině. Každý den mě naučila novou píseň nebo básničku, a tak to celé vzniklo - jako šestnáctiletou mě slyšel recitovat jeden herec a zeptal se, jestli nepřemýšlím o studiu herectví. Tenkrát mi došlo: Vždyť tohle chci dělat!

* Kromě recitování jste měla ještě nějakou vášeň?
Na základce jsem milovala balet, hrála na klavír, chodila zpívat ty lidovky...

* Tak proč jste se nepřihlásila do slovenské SuperStar?
Neumím zpívat.

* Cože?
Uměla jsem to na základce, ale teď nezazpívám ani písničku.

* To se vám v pubertě tolik změnil hlas?
Určitě, ale taky za to může ten kostel, kde jednoho dne řekla mamka sestře: "Ty tak krásně zpíváš." A pak se podívala na mě a povídá: "Ale Zuzko, tys tam měla několik falešných tónů." Od té chvíle jsem se už nepřestala sledovat, bylo to horší a horší a dnes jsem úplně mimo.

* Jak reagovali vaši rodiče, oba inženýři, když jste jim řekla, že chcete být herečkou?
Byli nešťastní. Chtěli ze mě mít lékařku, ačkoliv jsem k tomu nikdy neinklinovala a s mými známkami by byl zázrak, kdybych se na medicínu dostala. Mě bavily jazyky, literatura. Jenže v rodině jsme nikdy neměli lékaře, a tak naši toužili po tom, abychom já anebo sestra léčily. A obě jsme skončily u umění, ona maluje. Výjimečně hezky. Až zbohatnu, tak budu její obrazy kupovat - nechám ji vydělat.

* Takže rodiče trpěli.
Táta se mě snažil přesvědčit, že na to nemám, že prý ze mě nikdy necítil herecký talent a že je to úplná hovadina, a když mě potom napodruhé přijali na vysokou školu, tak s mámou lomili rukama.

* A už si zvykli?
Ano, viděli pražskou premiéru Románu pro ženy a poté mi táta řekl, že už jsem ho trochu přesvědčila. Že ve mně herečka je.

* Mimochodem, jako modelka jste se nikdy živit nepokoušela?
Jako patnáctiletá jsme byla v Kanadě u strejdy fotografa a ten mi nafotil portfolio, načež jsme chodili z agentury do agentury. Ve dvou by to snad i vyšlo, ale ačkoliv jsem byla tenoučká, tak říkali, že nejdřív musím zhubnout pět kilo. Tehdy jsem začala strašně cvičit, chtěla jsem vypotit všechen tuk nebo co to bylo, no a pak jsem zavolala domů: "Mami, nemůžu se teď vrátit, budu v Kanadě dělat modelku," a ona na to: "V žádném případě, ty se nebudeš prodávat, já věděla, že tě do toho strýc dostrká, vrať se domů!" Takhle moje kariéra skončila a nevadí mi to. Jak říkám - mně focení ani není příjemné.

Strach z neznámých chlapů

* Čtete ráda Michala Viewegha?
Heleďte se, já od něj nic nečetla. Stydím se, ale ke mně se nedostal. Říkám si: "Bože, ty jsi tak tupá!"

* Z toho si nic nedělejte, já taky nečtu současnou slovenskou prózu.
No jo, ale my máme blíž k Čechům než vy ke Slovákům. Třeba já jsem na střední škole skoro nečetla slovensky, mnohem víc česky a o vašich spisovatelích se u nás mluvilo, třeba o Hrabalovi.

* Víte o tom, že se Viewegh soudí o velké peníze kvůli vylhaným článkům, které o něm vyšly?
... to se mu vůbec nedivím.

* Už máte vlastní zkušenost?
Jela jsem domů z premiéry, když v jednom českém plátku vyšla fotka, na které to vypadá, že se držíme s Filipem Renčem za ruce. Ale my se nedrželi, neměli jsme proč. Tehdy mi to volala kamarádka a já: "To není možné!" A ona, že jo, že je tam napsáno, jak přišel Renč na předpremiéru se svým novým objevem a drželi se za ručky. Takže jsem v Bratislavě zavolala svému příteli, šli jsme na internet, zvětšili tu fotku přes celou obrazovku a bylo jasné, že to je podvod.

* Jak jste se toho dne cítila?
Strašně, ale volal mi táta: "Kašli na to, ještě toho vyjde strašně moc. Hlavní je, že sama víš, co je pravda, a že to vědí lidi, co tě mají rádi. Ostatní je lhostejné."

* To se snadno řekne tátovi, ale co na to váš přítel?
Ten právě ví, jaká jsem. Ani na okamžik jsem na něm neviděla, že by zapochyboval.

* Však jste katolička.
Zase to nepřehánějte. Nejsem taková, že bych se oddala muži až po svatbě. Katolička jsem, protože mě rodiče nechali pokřtít.

* Uměla byste v baru zajít za neznámým mužem - tak jako ve filmu - a vnutit mu svoje číslo, ať vám zítra brnkne?
Určitě ne, já se neznámých chlapů bojím. I když na vás od začátku hrajou, jak jsou milí, tak možná chtějí jenom jedno nebo jsou to blázni... a jsou problémy.

* Marek Vašut vám ve filmu vnucuje zajímavou myšlenku - že prý chlapi nevěrní být můžou, ale jejich ženské nikdy. A že prý to takhle funguje odjakživa...
... což je blbost.

* Dokázala byste svému příteli odpustit nevěru?
Vím o lidech, kteří neberou zradu jako podvod, ale taková nejsem. Jenže když někoho miluju, tak i odpouštím - možná by mi to chvíli trvalo a přítel by musel dokázat, že miluje mě, ale nakonec bych asi odpustila. Jen si s chlapem určitě nikdy neřeknu: "Vím, že mě podvádíš, ostatně já tebe taky, ale milujeme se..." To není můj styl.

* Můžu teď otázku o zvířatech?
Ano! Ano!!

* Jak jste se ve filmu dostali s Vašutem do takové blízkosti slonů?
V pražské zoo se to dá zařídit, produkce filmu jim určitě dobře zaplatila. A pro mě to byla jedna z nejlepších scén, protože sloni, koně a velryby, to jsou živočišné druhy, které miluju. Podávala jsem slonovi mrkev, ale on vzal i moji ruku a strčil si ji do tlamy; prostě nevěděl, co to je, nechtěl mi ublížit. Když takové zvíře cítí, že ho máte rád, tak vám to vrací...

Nejsem slavná

* Režisér Filip Renč o vás mluví jako o svém životním objevu...
Ale ne.

* Ale ano. Že prý jste naše nová Julia Roberts...
Tohle nechápu. Kamarádky mi léta říkaly Sandra, protože jsem jim připomínala Sandru Bullock. Potom jsem měla kratičké vlasy a všichni se shodovali, že vypadám jako Winona Ryder, načež jsem odjela do Francie, kde mi opravdu říkali, že se podobám Julii Roberts. Takže já už nevím, komu se vlastně podobám, a hlavně je mi to jedno. Já jsem já.

* Když je Filip Renč tak nadšený, tak se zeptám - perou se o vás v posledních týdnech i ostatní filmoví režiséři?
Vůbec, a není moc důvod. Ještě jsem neudělala nic dechberoucího.

* No, hrála jste krásnou Lauru.
Krásnou? Byla bych mnohem radši, kdybyste mi řekl: "Vypadalas hrozně, ale dobře jsi to zahrála." Mě opravdu nezajímá, jak vypadám, vždyť na place nejsem já, tam je postava. Vlastně doufám, že někdy dostanu i úplně škaredé postavy, nechci být pořád za krásnou. To je nuda.

* Nicméně, ještě jednou se vžijte do situace, kdy vám Renč zavolal, že je role Laury vaše. Co kdyby dodal, že nedostanete honorář - vzala byste tu práci stejně?
Asi ne, protože mě tohle povolání živí. Takže ty dva měsíce natáčení jsem byla ve svém nitranském divadle jen na půl úvazku a dostávala strašně málo peněz.

* Kolik? Čtyři tisíce korun?
Nějak tak. Kdybych film natáčela zadarmo, tak nemám z čeho žít. Navíc jsem ve stejné době dostala první nabídku na hlavní roli v našem divadle, na což jsem se těšila, jenže pak zavolal Renč.

* Počítám, že v Nitře nemáte plat ani deset tisíc. Přivyděláváte si v reklamách?
Doteď jsem měla štěstí, točila jsem aspoň jednu za rok, a to jsou dobré peníze. Sice ne sto tisíc, ale i tak jsem za to byla šťastná, protože divadlo, co se týče výdělku, není žádná výhra. A jsou chvíle, kdy jsem z toho smutná - je mi pětadvacet, moje máma mě už měla ve stejné době čtyřletou, ale já si neumím představit, že bych měla za co koupit miminku každou chvíli nové oblečení. A to přitom dítě chci, nejpozději ve třiceti...

* Co kdyby vám teď přišla nabídka z pražského divadla?
Tak bych ji brala. A brala bych i Budapešť, ale možná nakonec skončím někde úplně jinde. Třeba ve Španělsku.

* Umíte španělsky?
Trošku jsem se učila, protože odjet ze Slovenska a stát se španělskou herečkou, to byl můj sen. Ale nejdřív bych samozřejmě chodila do školy a našla bych si nějakou práci, třeba číšnici. Tu jsem ještě nedělala.

* Co vás na Španělsku tolik láká?
Moře. Přes všechny vlny tsunami bych chtěla žít někde v teple, u moře. Taky jsou mi hodně blízké španělské filmy...

* Almodóvarovy?
Jasně, třeba Vše o mé matce...

* ... dejme tomu filmu deset hvězdiček. Kolik byste jich v takovém případě dala Románu pro ženy?
Pět. Možná proto, že vidím a kritizuju svoji práci, a navíc... ale přece tady nemůžu pomlouvat vlastní film!

* Ocenil bych to.
Víte, já vidím detailů, kterých si možná vy ani nevšimnete. V jednu chvíli má třeba herec v puse krátkou cigaretu, a za pár vteřin už ji má delší. Což jsou maličkosti, ale je to škoda.

* Ještě něco?
Snad... Mně se hodně líbil Sluneční stát, což je jiný žánr. Takhle - v tom našem filmu je všechno dokonalé, pěkné a barevné, bez jakékoli vrásky. Ty se zapudrovaly. A na Slunečním státě se mi líbilo, jak je všechno reálné; když měl někdo vyrážku, tak ji bylo vidět, když se herečka leskla, tak se leskla. Ta opravdovost se mi líbila.

* Když dnes jdete po Nitře nebo Bratislavě, chtějí po vás fanoušci podpisy?
Ale vždyť na Slovensku Román pro ženy ještě neběží, až od června.

* Ani jako divadelní herečka tam moc známá nejste?
Snad v Nitře, ale nikdy se mi nestalo, že by lidi chtěli autogram. V Nitře je zvláštní situace - tam dávají divačky najevo obdiv chlapům, píší jim maily, na ty nejlepší výskají, jako by přijel Michael Jackson... Představte si, že u nás dostávají chlapi květiny. A my, ženy, nic.

* Čím to je?
Že bychom chlapy přestaly zajímat nebo co? Fakt nevím.

Zuzana Kanócz
Pětadvacetiletá herečka vystudovala gymnázium v Košicích a bratislavskou VŠMU, kterou absolvovala roku 2002. Ve stejném roce přijala angažmá v Divadle Andreje Bagara v Nitře, kde působí dosud. Hostuje i ve Slovenském národním divadle v představení Tančírny. Má ráda dobré filmy, v poslední době ji zaujaly například Frida a Ztraceno v překladu. Na plátně se před letošním Románem pro ženy objevila jen jednou, když ztvárnila malou roli v Krutých radostech. Její rodiče žijí v Košicích, mladší sestra studuje malbu v Budapešti.

Fotografie z filmu Román pro ženy

Zuzana Kanócz a Marek Vašut v Románu pro ženy, který natočil Filip Renč podle románu spisovatele Michaela Wievegha.

Marek Vašut jako proutník Oliver a Zuzana Kanócz v roli Laury v komedii Román pro ženy.

Herečka Zuzana Kanócz

Autoři: ,







Nejčtenější

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět.... celý článek

Heidi Janků a její manžel Ivo Pavlík
Zemřel hudebník Ivo Pavlík, manžel Heidi Janků

V sobotu zemřel hudebník Ivo Pavlík (†84), manžel zpěvačky Heidi Janků (54) a první manžel nedávno zesnulé Věry... celý článek

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si... celý článek

Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že... celý článek

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech.... celý článek

Další z rubriky

Jamie Oliver na titulu své knihy Moje velká Británie
Jamie Oliver: Radím všem nevařit bez oblečení, mně se to vymstilo

Světoznámý kuchař Jamie Oliver (42) rozhodně nedoporučuje vaření v rouše Adamově. On sám s tím má velmi nepříjemnou... celý článek

Serena Williamsová a Alexis Ohanian na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Až porodím dítě, konečně se stanu pravou ženou, říká Williamsová

Tenistka Serena Williamsová (35) pobouřila fanoušky výrokem o mateřství. Na svého prvního potomka se velmi těší a myslí... celý článek

Tomáš Řepka a Kateřina Kristelová
Hodně lidí by si přálo, abych se s Tomášem rozešla, míní Kristelová

Moderátorka Kateřina Kristelová (37) prý veškeré negativní reakce a názory na vztah s bývalým fotbalistou Tomášem... celý článek



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.