Do Čech vás přilákaly prázdniny?
Každoročně se do Čech vracíme na dva měsíce. Je skvělé, že děti zažívají úplně jiné věci než na Miami - opékačka buřtů na chatě, krmení zvířátek, běhání po stohu. Takový ten pravý venkovský život jim v Americe člověk neposkytne. To nám chybí, jinak jsme za velkou louží moc spokojení. Pokud se nám posteskne po sněhu, zajedeme si do Aspenu.
Fotogalerie |
Jaký byl první impuls k odchodu?
Bylo to, když jsem čekala naši prvorozenou dceru Salmu. Já dříve Miami navštěvovala a s manželem jsme nad tím přemýšleli už delší dobu. Začátky byly těžké, nikoho jsme neznali. Sice jsme měli finanční zázemí, ale částečně jsme začali od začátku. Za ty roky jsme si zvykli.
Nezkoušeli jste prorazit v tom, co jste dělali v Čechách?
Samozřejmě, že bych ráda pokračovala v práci televizní moderátorky i na Miami. Musela bych mít bravurní angličtinu. Tak jsem si udělala školu realitní makléřky. Než jsem nastoupila do práce, tak jsem otěhotněla. Pak už jsem se k realitám nevrátila,
Jak to mají děti s jazykem?
Salminka hovoří plynule anglicky, a už druhý rok se učí ve škole španělštinu. Se slovenštinou a češtinou nemá žádný problém. Syn Nevio to už víc mixuje. Děti mají prostě tu hlavičku na učení jazyků mnohem lepší.
Zuzana Belohorcová a její manžel Vlastimil Hájek (Karlovy Vary, 1. července 2017)
Jak se vám tam žije?
Máme úžasnou partii v baráku a tím jsme získali skvělé kamarády, na které se můžeme spolehnout. O Americe se říká, že jsou přátelství povrchní. Já můžu ale potvrdit, že naši kamarádi pomohou v jakékoli situaci. Já mám úžasnou partu kamarádek, se kterými chodíme cvičit a pravidelně běhat po schodech.
Postavu máte skvělou, ale co to, že jste se rozhodla ostříhat si vlasy?
Můj a kadeřník Libor Smrž byl z mého nového krátkého sestřihu hodně nešťastný. Nechtěl o tom ani slyšet. Je to velmi praktické, protože v Miami je pořád teplo a vlhko, vlady si dělají „tahsie udrzuju“. V krátkých vlasech se cítím jako holčička.
Jaký je návrat z místa, kde vás téměř nikdo nezná, na místo, kde jste známá?
Užíváme si té pozornosti okolí a vlastně i těch novinářů. V Americe zapadáme do davu. Je krásné vidět, že máme doma dveře stále otevřené. V Miami neexistuje, že vás automaticky někam pustí tzv. na xicht. Tam si musíte stoupnout do řady, jako ostatní.
