„Stalo se mi párkrát, že se mě ptali, jestli mám anorexii. Děda s babičkou mi říkají, abych to s dietami nepřeháněl a když jsem u nich, dávají mi větší porce. Oni ale vědí, že nejsem anorektik a vidí, že si jídlo dokonce i přidám,“ řekl Černý.
Zpěvák dlouho neznal ve svém okolí člověka, který by touto nemocí trpěl. Až loni v Londýně potkal kamarádku Báru, která tam žije a má anorexii. Porucha příjmu potravy u ní propukla během studia v Austrálii a po návratu jí rodiče a ani zpěvák skoro nepoznali.
„Uvědomil jsem si, že i já sám se na ni dívám lehce přes prsty, a že jí to nemusí být zrovna příjemné. Předtím říkala, že se sama sobě nelíbí. Možná se i na mě tak dívají lidé, kteří si myslí, že mám anorexii. Kdybyste se mě předtím zeptal, co si myslím o anorexii, řekl bych, ať ti lidé nedělají blbosti a nají se. Teď ale vím, že to není tak snadné,“ prohlásil zpěvák.
Albert přiznal, že jídlo miluje. Čím je starší, tím více dokáže ocenit, když mu třeba maminka po návratu domů po delší době navaří oblíbené jídlo. Má také rád, když si člověk udělá čas, navaří a v klidu si vychutná dobré jídlo s přáteli. A přidal také tip na svůj oblíbený salát.
„Miluji rukolu se špenátem, avokádem, červenou cibulí, sušenými i normálními rajčaty, semínky, olivovým olejem, octem balsamico a sýrem blue stilton. Někdy tam přidám jahody nebo limetky. Tento salát si dělám často,“ řekl.
Miluje také domácí těstoviny s lanýžovou omáčkou, které kdysi vyzkoušel na trhu v Londýně. Podobné našel i v jednom pražském obchodě, kde zpíval na otevření. A jeho největší gurmánský prohřešek?
„Největší peklo jsou kyselé želé bonbony Haribo s chipsy, zapíjené orangínou po koncertě někde na benzínce mezi Plzní a Prahou,“ přiznal zpěvák.
