Jaký máte vůbec vztah k České republice?
K České republice mám velmi vřelý vztah. Teď už jsem tu počtvrté. Vždycky to tady pro mě byla velká inspirace, kdykoliv jsme sem přijeli s kapelou, vždycky to byla krásná show a vždycky jsme rádi, když tu můžeme být.
Stačila jste si už prohlédnout Prahu?
Ano, přijeli jsme v pondělí večer, což byl poslední okamžik, kdy jsem si mohla v klidu prohlédnout vánoční trhy na Staroměstském náměstí. Viděla jsem ten nádherný vánoční strom, který se jen tak nevidí. Ani v New Yorku. Z pokoje mám navíc výhled přímo na Pražský orloj, tudíž ty figurky mám přímo před očima. Sama jsem měla o Vánocích dost stresu, tak jsem ráda, že jsou děti v Anglii a můžu si tady udělat ještě dvoudenní výlet a všechno si prohlédnout. A navíc máme kolem sebe úžasné lidi z Cafe 80's, kteří nám splnili každé přání, čímž jim moc děkuji. Jsem jim za to vděčná.
V jednapadesáti můžete bilancovat. Jste spokojená s tím, jak se vaše kariéra vyvíjela?
Když stojíte na pódiu pětatřicet let, tak si na to tak nějak zvyknete. Řekla bych, že to šlape, jak má. Myslím, že jsem v dobré kondici. Když jdu na pódium, tak je to skvělé, stejně jako když z pódia odcházím. Dřív jsem musela být všude, všude mě chtěli, pak jsem pochopila, že se musím zklidnit a vybírat si, kam pojedu a kde vystoupím. Takhle je to ideální.
Zpěváci často mívají averzi vůči svým největším hitům, které musejí zpívat pořád dokola. Dostavilo se tohle i u vás?
Ne, alergii vůči svým hitům nemám. Maria Magdalena je samozřejmě můj největší hit, který vznikl v roce 1985. Od té doby jsem natočila čtrnáct alb, na kterých je mnoho dalších hitů, které vždycky ráda zpívám. Jsem ráda, když je můžu vypustit ze srdce a poslat je svým fanouškům, které mám ráda.
Německá hvězda Sandra otevřela stylový klub Café 80‘s v centru Prahy.
Je ještě něco, co byste si v kariéře ráda splnila?
Ani ne. Myslím, že všechno, co jsem chtěla, se mi splnilo. Určitě bych chtěla ještě vydat knihu a natočit film a možná bych se pustila i do muzikálu, který bych nazvala jednoduše Sandra. To jsou plány, ale je předčasné o nich mluvit víc. Nejdřív se musí přemýšlet a pak realizovat.
Když byste měla možnost čarovat, co byste z osmdesátých let aplikovala do dnešní společnosti a její nálady?
Moc bych si přála dobu bez počítačů. To byla úžasná doba! Dneska má počítač každý, mám i ten dotykový telefon, se kterým si pořád hraju. Děti to samé. Pořád něco datlují do klávesnice, prakticky se od ní neodlepují. Ale nenaděláme nic, doba je taková. Ale já osobně počítače nesnáším!
