Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Debbi: Česká výchova je trochu chaotická, ale v Německu vyrůstají spratci

  0:03aktualizováno  0:03
Do svých 10 let Deborah Kahl (23) vyrůstala v Německu, kam emigrovali její prarodiče. Pubertu už zrzka prožívala v Česku, kde rozjela hudební kariéru pod jménem Debbi. „Česky umím, ale zpívat v češtině zní hrozně. Jednou to slyšel můj přítel a říkal, ať už to nikdy nedělám,“ řekla pro týdeník 5plus2.

Zpěvačka Debbi na fotkách k nové desce. | foto: Petr Kozlík / SinglTon / Universal Music

Ačkoliv je Německo její rodnou zemí, tamní mentalita zpěvačce Debbi příliš nesedí. „Třeba výchova dětí se mi tam zdá moc flegmatická. Za plácnutí na zadek jsou na vás schopní zavolat policii,“ říká.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Pocházíte z rodiny emigrantů, jste na své prarodiče hrdá, že dokázali odejít?
Podle mě to byli velcí frajeři, že sebrali tři děti, z nichž dvě byly ještě velmi malé, a utekli přes Jugoslávii, kam měli jet oficiálně na dovolenou.

Předpokládám, že povědomí o minulém režimu vám doma vštěpovali dostatečně...
Prchli před komunistickým režimem, takže ano, vedli mě k tomu, že ten systém byl něco hodně špatného.

Utéct musel být tehdy obrovský risk.
Věděli to jen nejbližší příbuzní a doba tehdy byla asi opravdu krutá, protože bratr mého dědy je takzvaně napráskal. Měli ale štěstí, protože se stihli včas dostat přes hranice. Dozvěděli se to od rodinných známých, kteří o tom také věděli. Přijeli k nim domů odvézt nějaké věci, protože všechno si s sebou prarodiče samozřejmě vzít nemohli. Tam už ale byla policie. Babička prý do peřin zašívala příbory. Děda, který je strojní inženýr, si zase do vozu vysvářel kovovou konstrukci, do které schoval diplom, peníze a další nutné věci, které nesměla kontrola najít. Podařilo se jim to, a tak jeli dál na dovolenou, ze které už se nikdy nevrátili. Mé čtrnáctileté mámě to řekli až za hranicemi.

Neměla jste rodičům za zlé, když jste se před 13 lety kvůli jejich práci přestěhovali zpět do Česka - pro vás úplně nového prostředí? Zbytek rodiny zůstal v Německu dodnes...
Rozhodně. Ze začátku to bylo peklo, navíc nám tehdy rodiče řekli, že v Česku budeme třeba jen dva roky. To byl původní plán. Naštěstí jsem ale byla ještě malá a děti se daleko lépe přizpůsobí. Tehdy mi bylo deset, takže jsem se asi za půl roku naučila česky tak, abych mohla komunikovat a třeba si najít kamarády. Dnes se považuji za Češku. Mám české občanství a jsem tady doma.

Fotogalerie

Pojďme k hudbě. Nyní chystáte už třetí sólovou desku, o které jste prohlásila, že byste se na ní měla představit jako vyzrálejší zpěvačka. Co si pod tím ve vašich 23 letech představit?
Myslím, že zrání probíhá po celý život a v tomhle případě to vnímám tak, že se má hudba posunula zase dál. K lepšímu. Snad. Zatím je ale všechno v procesu, takže jak bude deska ve výsledku vlastně vypadat, se teprve ukáže. Finální podoba je navíc díky práci ve studiu vždycky záležitostí až několika posledních dní. Nezakládám si na nějakém pevném žánru, který bych zastupovala, takže se nechám překvapit a uvidíme, co přinese spolupráce s novým producentem Dušanem Neuwerthem.

Posouváte se někam, i pokud jde o témata písní?
Nejsem člověk, který by urputně hledal jedno konkrétní téma, ale samozřejmě hodně záleží na tom, o čem písničky jsou. Zpívat o klacku v lese je trošku o ničem. Klasické motivy, jako je láska, štěstí, kamarádi. To je super a většinou tahle témata zůstávají. Proti takovým písničkám vůbec nic nemám. Nejsem sice moc na dramatické písně, ale třeba se i nějaká taková skladba s dobrým textem objeví. Rozhodně si ale neříkám: Já bych si tak přála napsat písničku o rozchodu. Na druhou stranu člověk nikdy neví, co ho může potkat a překvapit.

Jak jste na tom s autorskými ambicemi? Vyvíjíte se nějak v tomhle směru?
Ano, protože na první desce jsem neměla žádný autorský zásah, na druhé jsem už alespoň některé věci pozměnila a teď už děláme na některých písničkách přímo s kapelou. Určitě ale nejsem u zrodu všech skladeb. Možností je ovšem mnoho. Napsat písničku zvládne asi každý, ale musí být dobrá. To je ten problém - napsat dobrou písničku. Zatím se do toho tolik nehrnu z jediného a prostého důvodu - myslím si, že na to ještě nemám. Ale třeba to ještě časem přijde, jsem přesvědčená, že do toho lze dorůst. Zatím mi dělá potíže napsat i úvahu. Obzvláště při studiu zjišťuji, že můj psaný projev má ještě řadu rezerv. (smích)

Debbi

■ Narodila se 12. května 1993 v německém Dortmundu. Vlastním jménem je Deborah Kahl.
■ Její prarodiče i s její matkou za komunismu emigrovali do Německa, do Česka se spolu s rodiči Debbi přistěhovala v roce 2003.
■ Vydala dvě studiová alba, za singl Touch the Sun získala Cenu Anděl za nejlepší píseň roku.

Oproti většině českých interpretů máte ale zase jinou přednost, a to je skvělá a hlavně přesvědčivá angličtina. Jak jste se k ní dostala?
Narodila jsem se v Německu, takže můj rodný jazyk je němčina. Česky jsem se naučila, když jsme se před lety přestěhovali, a angličtina ke mně přišla tak, že jsem začala tady v Česku studovat na anglické internátní škole. Polovina učitelů tam nemluvila jiným jazykem než anglicky. Nebo nás v tom domnění alespoň nechali. Tam jsem musela najet nejen na klasickou výuku, ale i na každodenní doučování. Během roku a půl mi na téhle škole angličtinu do hlavy zkrátka nacpali. V té době mi bylo patnáct, takže člověk se snáze a rychleji učí, zvlášť když nemusí řešit jiné věci. V tom je ten největší problém v dospělosti - že člověk pak už na angličtinu tolik nemyslí, protože má tisíc jiných starostí. Vidím to na své mámě, která se před lety naučila plynně anglicky, ale dnes už je většina z toho pryč.

Nevyčítá vám někdy publikum, že od vás neslyší češtinu?
Jasně. Ale žijeme v evropské zemi, která už není spjatá s totalitním režimem a máme tu svobodu veškerého pohybu hudby. Lidé sice řeknou: Je to Čech, měl by zpívat česky, ale stejně poslouchají Rihannu, Beyoncé a milují tuhle hudbu. To na ně chodí do O2 areny a zbožňují to. Já to mám tak, že je česky pozdravím, ale zazpívám jim už anglicky. Česká hudba se mi strašně líbí, jenom nejsem schopna ji zpívat.

Máte pocit, že to nezní tak dobře?
Nemám jen ten pocit. Vím, že to nezní dobře. Můj přítel mi to nevěřil, tak jsem mu zazpívala česky a řekl mi, ať už to nikdy nedělám. (smích) Ačkoli to třeba v mluvě není tolik znát, můj mateřský jazyk opravdu není čeština. V hudbě je to hodně cítit.

Přestože je Německo vaše rodná země, v jednom z dřívějších rozhovorů jste řekla, že vám tamější mentalita tak úplně nesedí. Jak jste to myslela?
Ačkoli jsem se tam narodila a žila, tak jsem byla dítětem české výchovy a jsem jejím zastáncem. V Německu neexistuje třeba to, aby dítě bylo nějakým způsobem potrestáno. Jsou hodně liberální, možná až flegmatičtí. Hodně věcí vůbec neřeší. Z dětí tam vyrůstají naprostí spratci, když bych to měla pojmenovat otevřeně. Česká výchova je možná trochu chaotická, což mi vlastně vyhovuje, ale zároveň je v mnoha ohledech poměrně striktní. Myslím, že je to dobře. Nejsem zastáncem toho, že by se děti měly mlátit, ale nepřijde mi nic strašného na tom, že když dítě třeba na hřišti něco provede, tak dostane klepanec na zadek a jde se domů. V Česku to zná asi každá máma, ale v Německu jsou na vás za tohle schopní zavolat policii.

Debbi při focení v roce 2013:

Takže to, co vám vadí, je přehnané rozmazlování?
Neříkám, že je to pravidlo, že všechny německé děti jsou rozmazlené a nedají se vychovat. Ale já jsem byla zkrátka vychovávána jinak. Například mě rodiče nijak přehnaně nezahlcovali hračkami, i když dovolit si to mohli. Kamarádky v Německu měly běžně extra pokoje na hraní plné hraček. Je to hodně bohatá země, průměrná mzda a určité standardy jsou o hodně vyšší než tady a jsou tam přirozeně také větší možnosti děti rozmazlovat. A to je jednoduše věc, která mi není moc příjemná. To, co moji vrstevníci tady berou jako nadprůměrné, v Německu berou jako úplnou samozřejmost. Momentálně se mi ale bohužel zdá, že se něco podobného začíná probouzet u těch nejmladších i tady v České republice. Čím dál jsme od doby, kdy se tady kvůli režimu spousta věcí nesměla, tím více se vytrácí jakási vděčnost za všechno, co dnes máme.

SuperStar i song z reklamy

Málokdo si dnes ve spojitosti s talentovanou zrzkou Debbi vybaví pěveckou soutěž SuperStar. Přitom právě v ní před sedmi lety Debbi začínala. Vypadla ale už v prvním semifinále, takže do širšího povědomí publika se oproti svým kolegům ze soutěže dostat nestihla. Všimli si jí však ti správní lidé z hudebního průmyslu a ona tak mohla začít pracovat na sólové kariéře, aniž by se musela zbavovat nálepky rychlokvašky z talentové televizní soutěže.

Debbi k nové desce Love, Logic & Will.
Debbi

Na české poměry obrovského úspěchu dosáhla se singlem z prvního alba Touch the Sun, který si v té době nevědomky broukal snad každý, kdo má doma televizi. Kromě toho, že ho dosud velice často hrají česká rádia, se také stal reklamní písní na jistou značku alkoholu. Song ale nadchnul také Akademii populární hudby. Za tuto píseň z roku 2011 ji totiž hudební odborníci ocenili soškou Anděla za nejlepší skladbu roku.







Nejčtenější

Jana Tvrdíková
Hostem Rozstřelu bude vítězka světové soutěže modelek Jana Tvrdíková

Modelka Jana Tvrdíková (15) jako pátá Češka v historii vyhrála světové finále soutěže Elite Model Look. Dcera exministra obrany Jaroslava Tvrdíka bude ve...  celý článek

Lucie Borhyová na cenách Český slavík Mattoni 2016 (Praha, 26. listopadu 2016)
Vše špatné je k něčemu dobré, říká o bývalých vztazích Lucie Borhyová

Moderátorka Lucie Borhyová (38) přiznala, že se ráda jednou za čas vyfikne a vypraví do společnosti. Ve většině případů si po boku rodičů nebo kolegy z...  celý článek

Tammy Hembrowová v těhotenství, pár týdnů po něm a dnes
Neměla jsem strie díky šípkovému oleji a zdravé stravě, říká blogerka

Tammy Hembrowová z Queenslandu si po celé těhotenství mazala břicho olejem z šípků a dodržovala zásady zdravého stravování a prý jen díky tomu na těle nemá...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.