Říká se tomu úředně program ochrany svědků. Udělá z ohrožené osoby jiného člověka. Sestaví mu novou minulost, připraví budoucnost. Ukryje ho daleko od domova - na dlouhé roky, možná na celý život.
Jmenujete se Josef Novák, máte běžnou práci, vedete běžný život. Najednou, z ničeho nic, musíte změnit jméno, bydliště, zaměstnání... Hrozí vám smrt, a tak se stanete někým jiným. Třeba i v cizí zemi, tisíce kilometrů od zapovězeného domova. A to jen proto, že jste se úplnou náhodou objevil v nepravý čas na nepravém místě. A viděl něco, co jste spatřit neměl! Zákon číslo 137/2001 o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, který vstoupil v platnost loni v červenci, pomáhá v boji proti organizovanému zločinu. Podle policie přinesl pozitivní průlom - snadněji získává důležité výpovědi.
V programu ochrany svědků se objevují lidé, kteří jsou v organizovaném zločinu nějakým způsobem namočeni, ale chtějí se z něj vyčlenit a jsou ochotni svědčit. Vedle nich se však do nezáviděníhodné situace může dostat i naprosto nezúčastněný člověk, jenž se pouhou shodou nešťastných okolností přimotal k něčemu, co souvisí s činností nebezpečných zločinců. Bude-li vypovídat, hrozí mu pomsta, nechá-li si zážitek z vážných obav pro sebe, mohou se ho chtít mafiáni jakožto nepohodlného „diváka“ zbavit.
Stále pod dohledem
„Jestliže svědkovi hrozí skutečně vážné, reálné a dlouhodobé nebezpečí, může být se souhlasem ministra vnitra zařazen do programu ochrany,“ vysvětluje Ladislav Kadeřábek, zástupce ředitele Kriminálního úřadu policejního prezidia České republiky. „Ohrožené osobě však ještě předtím důkladně vysvětlíme, co všechno program obnáší. V žádném případě do něj nesmí být začleněna proti své vůli.“ Kolik lidí už vzal zákon pod ochranu? Přesný údaj policie nesděluje. Původní předpoklady, že by mohlo jít zhruba o deset osob ročně, se podle dostupných zdrojů nějak řádově nemýlily. Člověk zařazený mezi chráněné svědky začíná vlastně nový život, v němž pak vystupuje pod jinou identitou. Na to je nutné ho i s pomocí psychologa důkladně připravit, což se nedá stihnout za několik týdnů. A ne každý je schopen těžkou roli zvládnout. Chystá se na ni měsíce někde na utajeném místě pod policejním vedením i dohledem. „Rozhodně si nepředstavujte, že mu za pár dnů dáme do ruky nové doklady a pošleme ho rovnou do světa,“ tvrdí Ladislav Kadeřábek. Odborníci ze speciálního policejního pracoviště mu velmi pečlivě vymyslí vhodnou minulost, naučí potřebnému ostražitému chování a stanoví režim dalšího života, který se může odehrávat nejen v jiném koutě republiky, ale i v dalekém zahraničí. Cizí stát, třeba i mimo Evropu, se vybírá podle mnoha aspektů, pochopitelně s přihlédnutím k jazykovým znalostem ohroženého člověka. „Pokud bychom například zařadili do programu ochrany reportéra nebo známého podnikatele, jehož tvář zná kdekdo, bylo by nesmyslné přestěhovat ho jenom z Prahy do Brna, protože by si nemohl jít koupit ani rohlíky,“ vysvětluje policista ze speciálního pracoviště, který si nepřeje být jmenován. Nepopírá, že ve skutečně krajním případě je možné uvažovat i o plastické operaci, která by změnila svědkovu podobu: „U mediálně nebo veřejně exponovaných lidí není tento krok vyloučen, byť je velmi neobvyklý a pochopitelně by nepřicházel v úvahu bez jejich souhlasu.“ Ani v zahraničí však chráněnou osobu, případně partnera a děti, nečeká bezstarostný pobyt. Z policistových slov vyplývá, že také tam zůstává pod určitým policejním dohledem a že si nemůže dělat, co se jí zlíbí: „I kontakty s příbuznými podléhají námi určené regulaci. V žádném případě nesmí jen tak zvednout telefon a volat třeba babičce, co je nového. Bezpečnostní zásady stanovujeme my, stejně jako omezený okruh informací, které se mohou sdělovat. Proč bychom měli vystavovat i příbuzné zbytečnému riziku, že se stanou objektem zájmu bezohledných darebáků?“ Osobní setkání s blízkými není nadosmrti vyloučeno, ale pokud k němu dojde, probíhá konspirativně. Na „neutrální“ půdě, v režimu určeném policií.
Jako ve filmu? Až když je zle...
Změna identity a tudíž i života je velice náročná a její dlouhodobé zvládnutí vyžaduje značnou psychickou odolnost. Zasvěcení experti neskrývají, že je to šok, s nímž se takřka každý vyrovnává nesmírně obtížně. „Když člověku, který má být zařazený do programu ochrany svědků, řekneme, že se nebude moci stýkat třeba se svými starými rodiči, zprvu kývne. Jenže uběhne měsíc a on začne psychicky jančit. My však musíme mít jistotu, že až bude někdy za rok tisíce kilometrů daleko, situaci ustojí,“ popisuje složitost průpravy chráněných svědků Ladislav Kadeřábek. Zároveň souhlasí, že program ochrany je finančně nákladný. Výdaje spojené s ochranou i zachováním dřívější životní úrovně svědka, jenž se v cizí zemi mnohdy nemůže profesionálně uplatnit jako doma, nese stát. „Není to levná záležitost,“ přiznává Kadeřábek, ale jedním dechem dodává: „Veškeré vynaložené prostředky se ovšem bohatě vrací v efektivnějším potírání organizovaného zločinu. Zákon 137/2001 vytvořil prostředí, v němž lidé, kteří mohou v závažných případech svědčit a jsou přitom vystaveni přímému nebezpečí, dostávají od státu účinnou pomoc.“ Kriminalista však nemůže zaručit, že ochrana ohrožené osoby je za všech okolností stoprocentní: „Nikdy naprosto nevyloučíte, že zločinci svědka nenajdou...“ Aby toto riziko bylo minimální, zůstává co nejvíce detailů utajeno. Ani policista ze speciálního pracoviště, který nezveřejnil své jméno, neví o jednotlivých případech zdaleka všechno: „I kdyby mě chytli a mučili, jak chtěli, nejsem schopen vyzradit podrobnosti, z nichž by si dovodili, na jakém místě se nachází konkrétní člověk, kterého chtějí zlikvidovat. Nevím kde je, ani jak se jmenuje. Není to pro mě důležitá informace, proto ji nemusím znát. Naše práce se laikům, kteří si dělají obrázek z filmů, může zdát velice akční a dramatická. Pokud však všechno běží tak, jak má, je především nudně precizní, plná pečlivého papírování a víceméně fádně úřednická. Akční a zajímavá jako z filmového plátna by začala být teprve ve chvíli, kdy se něco udělalo špatně.“
NOS A RTY jsou změněny. Nos je ztenčen, rty jsou plnější. V této fázi už obličej dostává nový výraz a identifikace svědkyně začíná být obtížnější.
VLASY A OČI v jiné barvě. Účes je vzdušnější. Oči jsou změněny kontaktními čočkami. Proměna je dokonána.
PŮVODNÍ PODOBA
ohrožené ženy před zásahem odborníků, kteří mají za úkol změnit její vzhled
OPERACE OČNÍCH VÍČEK a vyhlazení okolí očí je prvním zákrokem plastického chirurga. Operace se provádějí postupně, aby organismus nadměrně nezatěžovaly.
Jmenujete se Josef Novák, máte běžnou práci, vedete běžný život. Najednou, z ničeho nic, musíte změnit jméno, bydliště, zaměstnání... Hrozí vám smrt, a tak se stanete někým jiným. Třeba i v cizí zemi, tisíce kilometrů od zapovězeného domova. A to jen proto, že jste se úplnou náhodou objevil v nepravý čas na nepravém místě. A viděl něco, co jste spatřit neměl! Zákon číslo 137/2001 o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, který vstoupil v platnost loni v červenci, pomáhá v boji proti organizovanému zločinu. Podle policie přinesl pozitivní průlom - snadněji získává důležité výpovědi.
V programu ochrany svědků se objevují lidé, kteří jsou v organizovaném zločinu nějakým způsobem namočeni, ale chtějí se z něj vyčlenit a jsou ochotni svědčit. Vedle nich se však do nezáviděníhodné situace může dostat i naprosto nezúčastněný člověk, jenž se pouhou shodou nešťastných okolností přimotal k něčemu, co souvisí s činností nebezpečných zločinců. Bude-li vypovídat, hrozí mu pomsta, nechá-li si zážitek z vážných obav pro sebe, mohou se ho chtít mafiáni jakožto nepohodlného „diváka“ zbavit.
Stále pod dohledem
„Jestliže svědkovi hrozí skutečně vážné, reálné a dlouhodobé nebezpečí, může být se souhlasem ministra vnitra zařazen do programu ochrany,“ vysvětluje Ladislav Kadeřábek, zástupce ředitele Kriminálního úřadu policejního prezidia České republiky. „Ohrožené osobě však ještě předtím důkladně vysvětlíme, co všechno program obnáší. V žádném případě do něj nesmí být začleněna proti své vůli.“ Kolik lidí už vzal zákon pod ochranu? Přesný údaj policie nesděluje. Původní předpoklady, že by mohlo jít zhruba o deset osob ročně, se podle dostupných zdrojů nějak řádově nemýlily. Člověk zařazený mezi chráněné svědky začíná vlastně nový život, v němž pak vystupuje pod jinou identitou. Na to je nutné ho i s pomocí psychologa důkladně připravit, což se nedá stihnout za několik týdnů. A ne každý je schopen těžkou roli zvládnout. Chystá se na ni měsíce někde na utajeném místě pod policejním vedením i dohledem. „Rozhodně si nepředstavujte, že mu za pár dnů dáme do ruky nové doklady a pošleme ho rovnou do světa,“ tvrdí Ladislav Kadeřábek. Odborníci ze speciálního policejního pracoviště mu velmi pečlivě vymyslí vhodnou minulost, naučí potřebnému ostražitému chování a stanoví režim dalšího života, který se může odehrávat nejen v jiném koutě republiky, ale i v dalekém zahraničí. Cizí stát, třeba i mimo Evropu, se vybírá podle mnoha aspektů, pochopitelně s přihlédnutím k jazykovým znalostem ohroženého člověka. „Pokud bychom například zařadili do programu ochrany reportéra nebo známého podnikatele, jehož tvář zná kdekdo, bylo by nesmyslné přestěhovat ho jenom z Prahy do Brna, protože by si nemohl jít koupit ani rohlíky,“ vysvětluje policista ze speciálního pracoviště, který si nepřeje být jmenován. Nepopírá, že ve skutečně krajním případě je možné uvažovat i o plastické operaci, která by změnila svědkovu podobu: „U mediálně nebo veřejně exponovaných lidí není tento krok vyloučen, byť je velmi neobvyklý a pochopitelně by nepřicházel v úvahu bez jejich souhlasu.“ Ani v zahraničí však chráněnou osobu, případně partnera a děti, nečeká bezstarostný pobyt. Z policistových slov vyplývá, že také tam zůstává pod určitým policejním dohledem a že si nemůže dělat, co se jí zlíbí: „I kontakty s příbuznými podléhají námi určené regulaci. V žádném případě nesmí jen tak zvednout telefon a volat třeba babičce, co je nového. Bezpečnostní zásady stanovujeme my, stejně jako omezený okruh informací, které se mohou sdělovat. Proč bychom měli vystavovat i příbuzné zbytečnému riziku, že se stanou objektem zájmu bezohledných darebáků?“ Osobní setkání s blízkými není nadosmrti vyloučeno, ale pokud k němu dojde, probíhá konspirativně. Na „neutrální“ půdě, v režimu určeném policií.
Jako ve filmu? Až když je zle...
Změna identity a tudíž i života je velice náročná a její dlouhodobé zvládnutí vyžaduje značnou psychickou odolnost. Zasvěcení experti neskrývají, že je to šok, s nímž se takřka každý vyrovnává nesmírně obtížně. „Když člověku, který má být zařazený do programu ochrany svědků, řekneme, že se nebude moci stýkat třeba se svými starými rodiči, zprvu kývne. Jenže uběhne měsíc a on začne psychicky jančit. My však musíme mít jistotu, že až bude někdy za rok tisíce kilometrů daleko, situaci ustojí,“ popisuje složitost průpravy chráněných svědků Ladislav Kadeřábek. Zároveň souhlasí, že program ochrany je finančně nákladný. Výdaje spojené s ochranou i zachováním dřívější životní úrovně svědka, jenž se v cizí zemi mnohdy nemůže profesionálně uplatnit jako doma, nese stát. „Není to levná záležitost,“ přiznává Kadeřábek, ale jedním dechem dodává: „Veškeré vynaložené prostředky se ovšem bohatě vrací v efektivnějším potírání organizovaného zločinu. Zákon 137/2001 vytvořil prostředí, v němž lidé, kteří mohou v závažných případech svědčit a jsou přitom vystaveni přímému nebezpečí, dostávají od státu účinnou pomoc.“ Kriminalista však nemůže zaručit, že ochrana ohrožené osoby je za všech okolností stoprocentní: „Nikdy naprosto nevyloučíte, že zločinci svědka nenajdou...“ Aby toto riziko bylo minimální, zůstává co nejvíce detailů utajeno. Ani policista ze speciálního pracoviště, který nezveřejnil své jméno, neví o jednotlivých případech zdaleka všechno: „I kdyby mě chytli a mučili, jak chtěli, nejsem schopen vyzradit podrobnosti, z nichž by si dovodili, na jakém místě se nachází konkrétní člověk, kterého chtějí zlikvidovat. Nevím kde je, ani jak se jmenuje. Není to pro mě důležitá informace, proto ji nemusím znát. Naše práce se laikům, kteří si dělají obrázek z filmů, může zdát velice akční a dramatická. Pokud však všechno běží tak, jak má, je především nudně precizní, plná pečlivého papírování a víceméně fádně úřednická. Akční a zajímavá jako z filmového plátna by začala být teprve ve chvíli, kdy se něco udělalo špatně.“
NOS A RTY jsou změněny. Nos je ztenčen, rty jsou plnější. V této fázi už obličej dostává nový výraz a identifikace svědkyně začíná být obtížnější.
VLASY A OČI v jiné barvě. Účes je vzdušnější. Oči jsou změněny kontaktními čočkami. Proměna je dokonána.
PŮVODNÍ PODOBA
ohrožené ženy před zásahem odborníků, kteří mají za úkol změnit její vzhled
OPERACE OČNÍCH VÍČEK a vyhlazení okolí očí je prvním zákrokem plastického chirurga. Operace se provádějí postupně, aby organismus nadměrně nezatěžovaly.
