Až ve dvacátém století, hlavně v posledních několika desítiletích, nové technologie a pokrok ve vědě a technice umožnily tohoto snu dosáhnout. Zájem o bílé zlato například v Česku gradoval loni. Podle ředitele Puncovního úřadu Martina Novotného v roce 1999 vzrostla poptávka po bílém zlatě oproti roku předchozímu dvojnásobně. Bílé barvy zlata dosahují výrobci jiným složením slitin kovů než u barvy žluté. V obou případech však nejvyšší podíl ve slitinách má ryzí zlato. »U žlutého zlata je ve slitině kromě některých stopových prvků kovů také stříbro a dále měď a zinek,« vysvětluje Jana Hloušková, »u zlata bílého opět najdeme stopové prvky, měď i zinek, ale také zejména palladium a platinu. Přitom stejně jako u žlutého zlata jsou i u bílého přesně stanoveny podíly ryzího zlata a ostatních kovů.« Jiná technologie výroby pak má za následek, že bílé zlato je o něco málo dražší než žluté stejné ryzosti. To, že v obchodě bývá cena bílého zlata často mnohem vyšší, způsobuje nejen jeho módnost. Bílé zlato se totiž osazuje převážně pravými kameny, zejména brilianty. Proto mnohé dívky nahrazují ve svých šperkovnicích bílé zlato levnějším, ale také módním stříbrem. Stříbra se loni v České republice prodalo osmnáct tun, tedy o pět tun více než v roce 1998. »Abych byla upřímná, myslím si, že pouhým pohledem na dívku nepozná někdy ani odborník, zda má náušnice z bílého zlata nebo stříbra,« přiznává Jana Hloušková. A to i přesto, že existuje několik rozlišovacích znaků, například design, velikost, druh kamene a další. Chemická povrchová úprava stříbra ale dokáže vymazat rozdíl v barvě mezi stříbrem a bílým zlatem téměř dokonale. Přesto existuje jasné rozlišení obou kovů - váha. Stříbro má oproti zlatu téměř poloviční hmotnost. A tento rozdíl pozná každý odborník bez toho, aby se musel dívat na puncovní označení.
16. ledna 2000 21:19
