Jenže i když je žárlivost úplně obyčejná a běžná, neměl by ji člověk nikdy stavět na odiv. Žárliví kohouti jsou svému okolí leda pro smích nebo vzbuzují lítost. Proč lítost? Jak pravil Jiří Suchý, žárlivost není nic jiného než neúčinný způsob boje proti konkurenci. A lopotit se nadarmo přece lítost zaslouží. Zatímco u kluka je tahle ošklivá vlastnost ještě celkem tolerovaná, holka musí počítat s tím, že jí začnou říkat přinejmenším "stíhačka".
Na život a na smrt
V řeči barev je pro žárlivost vyčleněná ta nejošklivější, syrově jedovatá žlutá, jakou si lze představit. Není to náhoda. Člověk, kterému žárlivost přerostla přes hlavu, dovede uštknout hůř než jedovatý had. Před tím je nejlepší utéct - a totéž doporučují psychologové v případě, že se potkáte se stejně nebezpečným dvounohým tvorem. Historie varuje, jak smrtelně nebezpečná může žárlivost být. Vraždil kvůli ní už slavný benátský mouřenín Othello, napakoval se na ní kdejaký autor detektivek a i dnes při rozvodech pravidelně tryská v soudní síni jako karlovarský gejzír. Její nezvladatelnou podobu označují lékaři jako patologickou, chorobnou a jen velmi těžko léčitelnou. Probouzí se v člověku bezdůvodně, roste jako nádor a může vybuchnout i násilným činem. Často vychází z pocitu méněcennosti a touhy vlastnit někoho, ovládat. A strávit s takovým partnerem třeba jen jedny prázdniny? No potěš pánbu.
Vstupenka do klubu žárlivých
Hranice mezi snesitelnou a nesnesitelnou žárlivostí je pro každého člověka jiná. Třeba šestnáctiletý Petr se rozešel s Luckou, protože se mu prý dost nevěnovala: "Stačilo přijít někam do party, kde byli jiní kluci, a přestal jsem pro ni existovat. Za celý večer si mě ani nevšimla, ale přitom dávala najevo, jak se báječně baví a mě k tomu vůbec nepotřebuje."
Podle Lucky to všechno byla naopak Petrova vina: "Pořád mě hlídal jako drak. Nemohla jsem si s nikým ani popovídat, přitom kolem bylo tolik prima lidí, se kterými jsem si měla co říct. Víc než s Petrem, takovým morousem."
Pokud se takhle vyhrotí vztah s partnerem, kterého znáte půl roku a teoreticky byste proto na celém světě měli mít oči jen pro něj, je to znamení, že asi nebude ten pravý. Nedělejte si iluze, že se časem něco změní, že vám nebude vyčítán kulečník s kamarády nebo vycházka po obchodech se spolužačkou.
Těžký zločin vyděračství
Existuje jedna zvlášť odporná skupina duševních trpaslíků, kteří ve svém partnerovi budí žárlivost schválně. Jen tak z vypočítavosti, protože jim dělá dobře ho trochu potrápit a rádi poslouchají, že o ně má někdo strach. Cítí se pak větší, důležitější. Jak je poznáte? Tu a tam prohodí, jakou potkali krásnou holku, co jim svěřil váš nejlepší kamarád, tajuplně dělají narážky na to, jak báječně si včera večer užili, přestože víte, že se nehnuli od televize. Neptejte se na detaily, přejděte to jak krajinu. Pokud by to totiž byla pravda, začali by místo vytahování trička urputně zatloukat. Většinou vás takhle nemučí žádná princezna z pohádky nebo superman, ale jen přerostlé dítě, opomíjené rodiči, které si vynucuje pozornost a hýčká pocit, že o ně konečně někdo usiluje. Tahle omluva ovšem nestačí, aby s nimi někdo ztrácel čas. Takže: s citovými vyděrači - jako s hady.
Závěrem
Lucka s Petrem se tehdy rozešli. Šance, že se tím oba poučí, tu samozřejmě je. Lucka potká poddajného bačkoru a Petr zase domácí putičku. Anebo padne kosa na kámen a budou lítat jiskry, kdoví. Zní to možná jako fráze, ale narazíš na ni v životě ještě často: jakmile jeden člověk příliš omezuje svobodu druhého, riskuje jeho ztrátu.
 Čím je partner atraktivnější, tím je také žádanější. O svém marném boji mohou vyprávět přítelkyně zpěváků i známých sportovců stejně jako chlapci, kteří měli to "štěstí", že si namluvili modelku nebo třeba jen atraktivní blondýnu. Zbraň je jen jediná: velkorysá trpělivost. |
