A co vy? Máte strach, nebo se spíš těšíte?
Oba se těšíme. Strach si zatím nepřipouštím. Díváme se po kočárcích, že bychom si nějaký vzali s sebou do Ameriky. Dozvěděli jsme se, že tam prý nejsou moc hezké, evropské jsou hezčí. Ale v tomhle jsem pověrčivá, kočárek do domu nechci.
Necháte si říci pohlaví dětí?
Ano. Nevydrželi bychom to. Jsme moc zvědaví. A taky můžeme kupovat věci do barvy.
Zjišťovala jste si, co obnáší starost o dvojčata?
Všichni mě varují dopředu, že to je hodně práce. Ale zpočátku se mnou bude v Americe máma, takže mi pomůže. Je to velice energická žena, zvládne milion věcí za hodně lidí.
Už máte pro děti vybraná jména?
Už když jsem byla na první prohlídce, Milan říkal, že bychom si měli jména vymyslet. Buď to budou David a Marek nebo David a Daniela. Jednoho chlapečka budeme mít určitě.
Za pár měsíců vás čekají starosti o děti. Ale jak jste v Denveru trávila volné dny?
Hrála jsem na klavír a věnuju se tomu i teď. Jinak chodím cvičit. Jako každá ženská si chci udržet postavu. A taky jsem měla učitele golfu. Dokážu se zabavit. Nejsem na Milanovi závislá. Že bych čekala, až přijde a půjdeme něco dělat spolu, to ne.
I vás zlákal golf?
Ne že by zlákal mě samotnou, ale manžel si přál, abych se ho naučila. Představuje si, že až budeme starší, budeme spolu chodit hrát. Ke golfu je potřeba opravdu moc trpělivosti. Jsem narozená ve znamení Berana, a tak mě golf stojí hodně sil.
Hodně se rozčilujete?
Jsem pořád v klidu. A když se něco nedaří, tak se najednou rozčilím. Za minutu ale zase o ničem nevím. Když jsem se na golfu nemohla trefit podvacáté, bylo to na začátku hodně těžké.
Vystudovala jste ekonomickou školu. Hodně hrajete na klavír. Proč jste nezkusila konzervatoř?
Táta byl hudebník z povolání, nutil mě do toho. Proto mě to nebavilo. Osm let jsem chodila do hudebky, ale pak jsem řekla, že dál cvičit nebudu. Abych si postavila hlavu. S odstupem času mi došlo, že to byla škoda. Teď mi to jde a baví mě to daleko víc.
Jak jste s manželem prožívala závěr sezony, kdy bojoval o titul nejlepšího střelce NHL?
Prožívala jsem to docela hodně. Moc jsem mu to přála, moc jsem chtěla, aby se mu to povedlo. Asi víc než on. Pak jsem z toho měla ohromnou radost.
Chodíte Milanovi často fandit?
Chodím na každý domácí zápas. Ráda Milana při hokeji pozoruji.
Sledujete i dění v NHL, výměny?
Sleduji. Pohybuji se v tom prostředí a to dění mě zajímá. S Milanem se o tom bavíme.
Manžel si na ledě výborně rozumí s centrem Forsbergem. Máte vy takovou parťačku?
Mám tam dvě velké kamarádky. Jedna je Američanka, která mi velmi pomohla se životem a angličtinou před třemi lety, kdy jsem do Ameriky odjela. A moje druhá kamarádka je Češka, která v Americe pracuje jako au-pair. Je tam víc Češek a Slovenek, které buď studují nebo pracují jako au-pair. Stýkáme se, zajdeme na kafe nebo na večeři.
Co v Americe postrádáte?
Asi nic. Kromě známých a rodiny. Život v Americe je podobný jako tady.
Americká mentalita je asi trochu jiná než česká.
S Američany si rozumím. Možná Češi mají malinko jiný humor, Američané se méně smějí. Když chci, tak se v Americe s Čechy setkám, tohle mi nechybí.
Na co jste si v Americe musela nejvíce zvykat?
Když jsem tam přijela, bylo pro mě těžké řízení. Hned druhý den jsem jela za Milanem na zápas. Napsal mi cestu, kudy mám jet. Nakonec jsem tam dorazila. Moc jsem před tím neřídila. V Americe jsou trochu jiná pravidla, navíc jsem měla velké auto. Z toho jsem byla vyjukaná. Ale zvykla jsem si. Řídím denně, protože v Americe to jinak nejde.
Asi se vám ulevilo, když si váš manžel, který rád jezdí rychle, pořídil pomalejšího vůz.
Ty jeho rychlé jízdy, to bylo strašné. Ale v Americe jsou rychlostní limity opravdu nízké. Ani nemusíte jet tak rychle a je z toho problém. Teď má Milan pomalé auto, ale hlavně si dává pozor.
Vy nevyznáváte rychlou jízdu?
Taky jsem jezdila hodně rychle, ale od doby, co jsem těhotná, rychlost dodržuju. Řekla jsem si, že kdyby se něco stalo, já bych třeba přežila, ale děti ne. Začala jsem být zodpovědná.
I v jiných věcech?
Tuhle otázku mi dejte, až se děti narodí. Spíš teď začínáme přemýšlet o bytě, který musí být větší, až se vrátíme. Až teď přijedeme do Denveru, budeme rozšiřovat dům.
Necháte práce na architektovi, nebo si podobné věci ráda zařizujete sama?
Tohle ráda dělám sama. Dům v Denveru jsem si zařizovala.
Máte raději spíš moderní nábytek, nebo klasiku?
Mám ráda moderní nábytek. Manžel moc ne, musel si na něco zvyknout. Dal mi úplně volnou ruku, on sám nechce nic zařizovat. O něčem řekl, že se mu to líbí, o jiném, že je to zvláštní.
Pro hokejisty přináší léto uvolnění. Setkají se s kamarády, mohou se bavit. Je to stejné i pro vás?
Určitě, v létě ráda vidím kamarádky, se kterými si jen telefonuji. Těch setkání se známými probíhá hodně.
Sníte o místě, kam byste se jednou ráda podívala?
Nemám takový sen. Nechci, aby to špatně vyznělo, ale na místa, kam bychom se chtěli podívat, se podívat můžeme. A o prázdninách, než Milan začne trénovat, si program můžeme uzpůsobit, jak chceme. Ne jako lidé, kteří jsou vázáni v práci.
Možná je to však trochu vykoupení za odloučení přes sezonu, ne?
Já to tak necítím. Nestěžuju si, protože Milana docela vidím. Je pravda, že odjíždějí s týmem pryč. Ale když jsou v Denveru, přijde po jedné z tréninku a pak je doma. Vidíme se možná víc než rodina, kde je podnikatel, který ráno odchází a večer se vrací. Na to, že je Milan úspěšný sportovec, spolu trávíme dost času.
Vy jste se prý věnovala pojišťovnictví?
Vystudovala jsem ekonomku a pak jsem nastoupila jako odborná asistentka a pojišťovnictví učila. Chtěla jsem doktorát. Jenže pak jsem poznala Milana.
O doktorát už se nepokusíte?
To už nejde. Stálo by mě moc sil se do toho vrátit.
Budete se ekonomii věnovat v budoucnosti?
Až Milan skončí s kariérou, do práce bych chtěla, realizovat se. První rok v Americe mi vadilo, že jsem nedělala to, co jsem vystudovala. Ono to nejde, protože získat tam pracovní povolení je pro nás věc skoro nemožná.
Co tomu říká manžel?
Že teď živí rodinu on a pak ji budu živit já. (smích)
|
Zlata Hejduková |
