Kdy jste propadli vášni k vínu?
Štěpánek: U mě se to datuje asi před šedesáti lety, protože mě tehdy můj táta pověřil tím, bych otevřel první lahev vína. Samozřejmě jsem se nesměl napít, ale byl jsem šťastný jako blecha.
Adamovská: Za mlada na škole jsme potřebovali nějaké dlouhé drinky, abychom v hospodě dlouho vydrželi u jednoho nápoje. Pili jsme vodku s džusem, myslivce s kolou. Pak jsme zjistili, že přitom množství bychom si brzo zlomili játra, proto jsme začali hledat nějaké jiné možnosti, jak si rozpustit stres a být přitom dlouho na večírku. Jednoho dne jsme se dostali na Moravu, tam jsme začali ochutnávat víno a řekli si: „Ano, to by bylo řešení“. Bohužel jsme se dostali k vínu pro Pražáky. Než jsme objevili to správné z pravých sklepů, chvilku to trvalo.
Kdy se z pití vína stane rituál, že dokážete bez viněty odhadnout ročník, název či příchuť?
Štěpánek: Pro to se hodí jediný výraz, propít se k tomu. Jak Zlatka správně řekla, my jsme všichni začínali na takových těch sladkých vínech, co tehdy byly k mání. Tím, že jsme získali přátele na jižní Moravě, tak jsme najednou zjistili, že ten cukr víno vlastně zabíjí a že to je špatně. Ten rituál, myslím si, že budu mluvit za oba, je u nás vlastně takové vyvrcholení dne.
Adamovská: To bych já neřekla.
Štěpánek: Samozřejmě myslím toho pracovního...
Adamovská: Tím pádem bych s souhlasila s Petrem. K dobrému vínu se skutečně musíte propít. Ale ono neexistuje univerzální dobré víno. Pro každého je dobré víno něco jiného, protože každému chutná něco jiného. Proto si v tom širokém spektru světových vín najdete chuť, která vám chutná a tu pak chcete znovu objevovat a mít ji na jazyku. Pro mě je dobré víno, které mě láká k dalšímu napití. Je dobré si třeba zařadit vína z Francie, ale z různých oblastí, abyste nejdřív odkryli, jaké jsou v nich rozdíly. A pak se třeba věnovat té jedné oblasti. Výborné jsou hry na takové ochutnávky naslepo, kdy si lahev zavážete utěrkou nebo ubrouskem a hádáte, z jaké země a oblasti je. Když se trefíte, tak je to pak radost.
Chodíte na takovéto degustace?
Adamovská: Děláme si spíš soukromé degustace doma třeba s kamarády. Ale pokud jsme pozvaní na nějakou zajímavou ochutnávku a máme čas, tak vyrazíme.
Štěpánek: Degustační večery jsou skvělá věc. Člověk může ochutnat více vzorků, aniž by mu bylo líto, že si doma načal několik lahví. Bohužel toho času je málo.
Zlata Adamovská a Petr Štěpánek se vzali 28. června 2013.
Jaké nejlepší víno jste pili?
Štěpánek: To je jedna z nejsložitějších otázek. Jde totiž o to, jaké máte rozpoložení, co jíte, s kým sedíte, jaký na to máte čas. Každý rok je jiný, každé to víno je jiné. Což znamená, že to je věčný nádherný koníček, který vlastně nikdy nesmí skončit.
Adamovská: Je to třeba moc hezké, když někde ochutnáváte víno a jste uneseni, ale je to také tím slavným prostředím - třeba někde na terase v Provence. Růžové víno z Provence je pro mě jedno z nejlepších růžových. Ale když si ho pak přivezete domů, není to zas tak úplně ono. Ta chuť je úplně jiná. Pro mě nejlepší víno bylo z Francie a to z oblasti Bordeaux. Chutnalo mi vždy a všude velmi skvěle.
Štěpánek: Zlata má pravdu. Je vidět, že ji k tomu vedu dobře. Kdyby tomu nerozuměla, tak to spolu asi nebudeme. (smích)
Měli jste někdy tu možnost, ochutnat víno ročníku vašeho narození?Štěpánek: Já se k tomu bohužel nedostal.
Adamovská: Já ano. Bylo to v Rakousku v Poysdorfu. Tam mě vinař zavedl do svého zaprášeného sklepa, který vypadal jako podzemí strašidelného zámku, byl opletený pavučinami, strašně bizarní, že se vám ani z té lahve nechce napít. Tak jsem dostala svůj ročník a musím říct, že to víno bylo docela pitelné a vydrželo. Mělo své kvality. Tak jako já, že?
