Žít jako vy? Nikdy, osočují se vyměněné manželky

  • 6
VyVolení a Velký bratr mají silnou konkurenci. Na Nově dnes startuje další novinka z rodu reality show, Výměna manželek. A hned první díl nabídne slzy, hádky i ostré účtování, kdy se ženy, jež deset dní strávily v rodině té druhé, navzájem osočují: „Co mě soudíš?“ – „Jdu pryč, než uroním slzu.“

Výměna manželek, jejíž mezinárodní úspěch už stvrdilo i Slovensko, se od uměle vyprovokovaných soubojů v umělých domech zásadně liší.

Hry se účastní běžné rodiny s dětmi, kamery je sledují v jejich vlastních prostředích, žena neplní úkoly zadávané „shůry“, nýbrž pět dní vede domácnost přesně podle návodu paní domu, s níž se prohodila, a dalších pět dní podle vlastních představ, jež vyhlásí.

Nejde o peníze, kromě jednorázového odškodného za ušlý čas a výdělek hospodaří rodiny ze svých rozpočtů. Nejde ani o sex, ženy a jejich „dočasní“ manželé spí důsledně za všech okolností odděleně. A není tu ani vítězů, ani poražených: jen v závěru se páry sejdou, aby si vyříkaly své pocity „mezi osmi očima“.

Což jsou chvíle drsné a hořké. Vesměs ženy zjišťují, že přijmout životní styl hostitelské rodiny by nedokázaly. V úvodním dílu se vymění pražská podnikatelka Alena, vyznávající po boku svých blízkých sport a zábavu, s Evou, venkovskou maminkou dvou malých dětí, jež zná jen rodinu a televizi.

Žena ze vsi pláče nad telefonáty, že prý její zástupkyně místo péče o děti chodí kouřit a do hospody sledovat přenosy hokeje, rodina městské manželky zase trpí, protože od náhradní hospodyně dostala příkaz „zkusíte to bez piva a bez karet, ukážete mi pražské památky a spravíte dveře“. Ve venkovském stavení padají při hádce silná slova a žádosti „tohle netočte“, v pražské vile se tiše pláče.

A to je teprve rozjezd. Vedoucí projektu Pavel Zuna upozorňuje obzvláště na čtvrtou část, v níž se utkají ještě vyhraněnější typy žen. Energická a výkonná hospodyně Soňa Bubníková, manželka herce a podnikatele Gustava Bubníka, si vymění místo s Monikou, domovnicí z paneláku. Už nad návody, které obdrží, se obě ošívají. „Že mám u sousedky vyzvednout oběd? Copak tady se nevaří?“ žasne první, zatímco druhá se děsí: „Tohle nemůžu stihnout! A ještě upéct? Vždyť já péct neumím!“

První žena pak objevuje a likviduje zašlou špínu, drhne vanu, do které by prý ona děti jaktěživa neposadila, zjišťuje, že jim nikdo nečte pohádky a že chlapec stále potřebuje plenky. Po pěti dnech, kdy podle pravidel přebere vládu, donutí hostitele, aby vymaloval, napeče záviny – a v noci pláče s představou, že doma ji možná ani nepostrádají.

Druhá se léčí ze strachu před psy a z nevolnosti při zabijačce, učí se od sousedky dělat buchty – ale jakmile převezme taktovku, zakáže dětem veškeré sladkosti včetně slazeného čaje. Otec Bubník se poprvé vzbouří. A pak ještě jednou udeří pěstí do stolu se slovy Už dost, když se při závěrečném vyúčtování do sebe ženy pustí. Padají věty o bordelu a líném zadku, ale také o klidu bez řvaní. „Jste zlá, hodně zlá,“ zazní tu.

Od Výměny manželek tvůrci čekají ojedinělý pohled do života českých rodin. Hlásí se spousta zájemců, kteří pořad znají ze slovenské Markízy. Nabízí totiž i hodně humoru – zvláště při pohledu na muže, jejichž zavedený svět rozbije cizí žena.

,