Zatímco za oceánem je 177 centimetrů vysoký a 66 kilogramů vážící Tříska vnímán jako standardní herecký profesionál, v českých krajích byl odjakživa považován za potížistu. Nevymykal se toliko talentem a pílí, nýbrž i chováním. Když v roce 1955 přišel absolvent pražského Nerudova gymnázia k talentovým zkouškám na DAMU, zeptal se přijímací komise: "Co byste rádi?" Když dorecitoval, řekl: "Jsem zcela váš, na shledanou." Uklonil se a odešel.
Jeho hlavní pedagožkou byla Vlasta Fabiánová, to ona přemluvila komisi, ať "drzouna" vybere. Když se později Fabiánové dotázal tehdejší šéf činohry Národního divadla Otomar Krejča, zda na škole nemají někoho šikovného, doporučila Třísku. Psal se rok 1959. Napřesrok jej Krejča obsadil do role Trepleva v Čechovově Rackovi a kritika se rozepsala o velikém příslibu, byť přesvědčivějším v exaltovanějších partiích. Výtky o podmanivé, nicméně jednostrunnosti, sebestřednosti či přepjatosti měly poměrně dlouhého trvání. Třeba však mít na paměti, že kritika sledovala Třísku s náročností úměrnou jeho schopnostem a ambicím.
Co nám to povídá?!
První vážnější konflikt s převažujícím míněním nastal na jaře 1964. Tříska popudil rozhovorem pro Divadelní noviny. Řekl: "Mezi herci je totiž stále dost zpátečníků, kteří jsou ochotni dělat, jenom když se jim chce. To si mohli dovolit šmíráci Stroupežničtí nebo Mošnové, ti si při páté nebo šesté repríze už dělali z představení legraci." O souboru Národního divadla poznamenal, že jej "seskupil čas" a "nerad bych vyloučil možnost hrát jednou v souboru, který seskupí společný názor". Čtenáři, herci i kritici spílali Třískovi do náfuků. Už v tomto rozhovoru zazněly postoje, které herec později vyslovoval v interview poskytovaných po příletech z USA. "Já se opravdu moc nezměnil. O herectví si myslím pořád totéž. A o světě si myslím také totéž. Proto jsem možná šťastný. Nemusím si lámat hlavu různými novými teoriemi," podotýká dnes Tříska.
Příležitost hrát v divadle spjatém společným názorem se dostavila: Krejča, zmožen provozem zlaté kapličky, založil roku 1965 Divadlo za branou a Tříska jej následoval. Spolupráce to byla intenzivní a setkávala se s mimořádným ohlasem diváků i kritiky. S inscenací Čechovových Tří sester, v níž Tříska exceloval v postavě Tuzenbacha, soubor sklízel ovace v Evropě. Zejména pamětníkům musela proto znít velmi zvláštně Třískova polistopadová odpověď na otázku, zda by přijal roli v obnoveném Divadle za branou II. Ne! řekl striktně. Věřím už pouze v seriálové divadlo, kdy soubor hraje jen jednu věc, dokud chodí diváci. Jsem zvyklý pracovat jen s těmi nejlepšími, což ve stálém souboru nejde.
Tyto argumenty padaly v roce 1991. Tříska už neposkytoval tolik rozhovorů jako na jaře 1990, kdy do vlasti zavítal po 13 letech. I tón jeho interview se proměnil, byl kritičtější. "Jsem fascinován tím, jak jsou tu lidi posedlí minulostí. Anebo jí možná posedlí nejsou, ale chtějí to po mně. Anebo chtějí pohádky. A urazí se, když jim povíte pravdu. Asi ti to bude souviset s tím provincionalismem," řekl mi herec tehdy. Tím, co mohlo k Třískově napruženosti přispět, byl názor, který po odvysílání dokumentu Romeovy toulky Prahou napsal v červenci 1990 Vladimír Just do Literárních novin: "Ze Severní Ameriky se nám vrátila barvotisková reklama na šťastnou, zdravou, báječnou zemi báječných lidí, kteří i v báječné konkurenci uspěli. Tříska tak na české obrazovce demonstroval jednu z nejhorších národních vlastností: byl američtější než kterýkoliv Američan. Předvedl nám supermansky několik křečovitých kliků, na Karlově mostě popřál sobě i zkoprnělým divákům, aby mu vyšel příští 'džob'…"
Tady už to stačilo
V roce 1968 Jan Tříska podepsal provolání Dva tisíce slov; oženil se s herečkou Karlou Chadimovou. S přítelem Václavem Havlem, jenž mu byl svědkem na svatbě, vysílali v Liberci během srpnové okupace týden z tamního rozhlasového studia.
Následky se dostavily: Divadlo za branou úřady na jaře 1972 zavřely. Třísku nakonec zaměstnala Městská divadla pražská, z nichž však dostal na hodinu vyhazov poté, co v Horních Počernicích navštívil tajnou premiéru Havlovy Žebrácké opery. Práce mu dramaticky ubývalo. Když byl v lednu 1977 vzat do vazby Havel, herec opustil zemi. S manželkou Karlou i s dcerami Karlou (té je dnes 33 let a živí se u filmu jako asistentka architekta) a Janou (29, střihačka) odcestovali na dovolenou na Kypr a požádali o azyl.
Když loni Tříska dostal od prezidenta Havla Medaili Za zásluhy, Týden připomněl, že herec figuruje v Cibulkových seznamech. Nejmenovaný zdroj časopisu tvrdil: "U jednoho výslechu spolupráci podepsal a krátce poté emigroval, což byl vůči estébákům rafinovaný tah." Tříska Týdnu napsal: "Žádným agentem jsem samozřejmě nikdy nebyl. Jestliže si však StB dělala seznam lidí, které si přála mít na seznamu agentů, anebo seznam lidí, které obtěžovala, aby je měla na seznamu agentů, pak není divu, že jsem byl na něm i já."
Po různých peripetiích přistál Tříska s rodinou 6. prosince 1977 v Ottawě. V Kanadě měla Karla Chadimová otce a bratra a ti přibylcům pomáhali. Tříska se zdokonaloval v angličtině a za dva měsíce získal první filmovou roli. A ještě týž rok se probil na Broadway: režisér Andrei Serban, předtím spolupracující s Jiřím Voskovcem, Třísku obsadil do role Wolanda v dramatizaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka. Voskovec obětavě připravoval čerstvého imigranta: slovo od slova s ním probíral jeho part a učil jej výslovnosti. Tříska u newyorské kritiky obstál. Vytvořil si předpoklad, aby byl herecky brán na vědomí. "Fyzické vystupování herce je mimořádné. Každý pohyb a každé gesto je břitké jako žiletka," napsal o dva roky později kritik Roger Dowley, když Třísku spatřil v inscenaci Monsieur Moliere.
Pro co nemá vysvětlení
Má rád přesně a přísně srovnané věci, čistotu, pěkné předměty, dobrou kuchyni (je zapřisáhlý vegetarián), nekouří, nepije alkohol, nevyhledává večírky. Každé ráno běhá. Pěstuje kaktusy, zajímá se o jazyky, studuje mapy a atlasy. Občas vybraně vaří. V Los Angeles, kde rodina bydlí od roku 1982, je manželka Karla šéfkou restaurace exkluzivního hotelu Bean-Air, jehož hosty bývají i hollywoodské hvězdy. Ty právě znají spíše Karlu než Jana, jenž se v amerických filmech z času na čas objevuje, ale v rolích nikoliv ústředních (Nevěrně tvá, Rudí, Lid versus Larry Flynt, Andersonville, Ronin ad.).
Zčásti to platí i o českém filmu. Za svého života zde byl Tříska hojně obsazován, ale jeho talent se nějak míjel s potřebami československé nové vlny, která v 60. letech dobývala svět; vybírali si jej režiséři vesměs konvenčnější. Roku 1970 však s Magdou Vášáryovou vytvořil výtečnou kreaci v televizním filmu Petra Weigla Radúz a Mahulena. Krátce po "sametu" to vyhlíželo na velký comeback: Jan Svěrák mu roku 1990 svěřil v Obecné škole roli učitele Hnízda a film získal nominaci na Oscara. Ale kromě Petra Hviždě, režiséra snímku Řád, se polistopadoví filmaři bez Třísky obešli a herec předloni hořce konstatoval: "Od roku 1994 jsem z České republiky nebo Slovenska nedostal jedinou filmovou nabídku. Nedokážu si to vysvětlit. Slyšel jsem dokonce, že mám příliš vysoké nároky. To je ale nesmysl."
Změnilo se to až loni, kdy byl obsazen do epizodních rolí ve filmech Ondřeje Trojana Želary a Davida Ondříčka Jedna ruka netleská. Oba snímky mají mít premiéru letos.
Cestou, pánové, cestou
Ano, Tříska je jedním z mnoha v Hollywoodu a v amerických filmových produkcích. Jiný současný český herec nesvedl víc. "Raději jsem mřenkou v oceánu než kaprem v rybníku," opakuje Jan Tříska rád. Ale umělecky víc než "mřenkou" byl a je na divadle. Ve světě i tady. Naznačuje to i odpověď na otázku, jak se dívá na svůj pražský úspěch s Learem. Považujete jej za uměleckou satisfakci své kariéry v českých zemích? "Mám tendenci hýčkat své poslední dítě. Teď jsem - s režisérem Peterem Sellarsem - celé měsíce hrál osmkrát týdně Iolase v americké inscenaci Euripida nazvané The Children of Heracles. Hráli jsme v Berlíně, Římě, Paříži a v Bostonu, odkud jsem se právě vrátil," informuje herec. "Nicméně Král Lear byl veliký úspěch a já jsem za něj pokorně vděčný. Velmi vděčný. Zejména jde-li o úspěch u mladých lidí. A s tak těžkou hrou. Ano, satisfakce je správné slovo. Když uvážíte, že jsem na českém jevišti předtím nestál sedmadvacet let."
Přemýšlel jste, kde chcete po smrti spočinout? zeptal jsem se ještě Jana Třísky a on letošní druhý únorový den odvětil: "Ve staré anekdotě se na pasovém oddělení ptají pana Roubíčka, který cestuje mezi Prahou a Tel Avivem: Pane Roubíčku, musíte se rozhodnout. Buď budete tady, anebo tam. Kde se vám vlastně nejvíc líbí? Cestou, pánové, cestou..."
Jeho hlavní pedagožkou byla Vlasta Fabiánová, to ona přemluvila komisi, ať "drzouna" vybere. Když se později Fabiánové dotázal tehdejší šéf činohry Národního divadla Otomar Krejča, zda na škole nemají někoho šikovného, doporučila Třísku. Psal se rok 1959. Napřesrok jej Krejča obsadil do role Trepleva v Čechovově Rackovi a kritika se rozepsala o velikém příslibu, byť přesvědčivějším v exaltovanějších partiích. Výtky o podmanivé, nicméně jednostrunnosti, sebestřednosti či přepjatosti měly poměrně dlouhého trvání. Třeba však mít na paměti, že kritika sledovala Třísku s náročností úměrnou jeho schopnostem a ambicím.
Co nám to povídá?!
První vážnější konflikt s převažujícím míněním nastal na jaře 1964. Tříska popudil rozhovorem pro Divadelní noviny. Řekl: "Mezi herci je totiž stále dost zpátečníků, kteří jsou ochotni dělat, jenom když se jim chce. To si mohli dovolit šmíráci Stroupežničtí nebo Mošnové, ti si při páté nebo šesté repríze už dělali z představení legraci." O souboru Národního divadla poznamenal, že jej "seskupil čas" a "nerad bych vyloučil možnost hrát jednou v souboru, který seskupí společný názor". Čtenáři, herci i kritici spílali Třískovi do náfuků. Už v tomto rozhovoru zazněly postoje, které herec později vyslovoval v interview poskytovaných po příletech z USA. "Já se opravdu moc nezměnil. O herectví si myslím pořád totéž. A o světě si myslím také totéž. Proto jsem možná šťastný. Nemusím si lámat hlavu různými novými teoriemi," podotýká dnes Tříska.
Příležitost hrát v divadle spjatém společným názorem se dostavila: Krejča, zmožen provozem zlaté kapličky, založil roku 1965 Divadlo za branou a Tříska jej následoval. Spolupráce to byla intenzivní a setkávala se s mimořádným ohlasem diváků i kritiky. S inscenací Čechovových Tří sester, v níž Tříska exceloval v postavě Tuzenbacha, soubor sklízel ovace v Evropě. Zejména pamětníkům musela proto znít velmi zvláštně Třískova polistopadová odpověď na otázku, zda by přijal roli v obnoveném Divadle za branou II. Ne! řekl striktně. Věřím už pouze v seriálové divadlo, kdy soubor hraje jen jednu věc, dokud chodí diváci. Jsem zvyklý pracovat jen s těmi nejlepšími, což ve stálém souboru nejde.
Tyto argumenty padaly v roce 1991. Tříska už neposkytoval tolik rozhovorů jako na jaře 1990, kdy do vlasti zavítal po 13 letech. I tón jeho interview se proměnil, byl kritičtější. "Jsem fascinován tím, jak jsou tu lidi posedlí minulostí. Anebo jí možná posedlí nejsou, ale chtějí to po mně. Anebo chtějí pohádky. A urazí se, když jim povíte pravdu. Asi ti to bude souviset s tím provincionalismem," řekl mi herec tehdy. Tím, co mohlo k Třískově napruženosti přispět, byl názor, který po odvysílání dokumentu Romeovy toulky Prahou napsal v červenci 1990 Vladimír Just do Literárních novin: "Ze Severní Ameriky se nám vrátila barvotisková reklama na šťastnou, zdravou, báječnou zemi báječných lidí, kteří i v báječné konkurenci uspěli. Tříska tak na české obrazovce demonstroval jednu z nejhorších národních vlastností: byl američtější než kterýkoliv Američan. Předvedl nám supermansky několik křečovitých kliků, na Karlově mostě popřál sobě i zkoprnělým divákům, aby mu vyšel příští 'džob'…"
| Odkud jsem Jsem z Prahy, kde jsem se narodil 4. listopadu 1936. Konkrétněji jsem z Liboce, tehdy nejzápadnější periferie Prahy - - orientační body: Divoká Šárka a Obora Hvězda. Tatínek byl talentovaný psycholog a maminka talentovaná hospodyně. Dohromady měli sto zájmů a uměli dvacet jazyků. Byli jsme chudí, ale šťastní. |
| Čím vším jsem byl Mnohokrát Shakespearův mladík a Čechovův mladý muž. Mnohokrát filmový hrdina a mnohokrát filmový zlosyn. Pak Shakespearův starý muž a Čechovův stařík. Posléze excentrik - ať už na jevišti nebo ve filmu. To vše ve dvou jazycích. |
| Co důležitého jsem dokázal Dobře jsem se oženil. |
| Můj nejbližší velký úkol Já si samozřejmě nemohu moc vybírat. Ale kdyby, pak - Shakespeare, Shakespeare. Teď jsem šťastný, protože mám hodně práce. To pro mě vždy bylo důležité. Kdykoli se mi stane, že se při práci na jednom kontinentu učím text pro práci na jiném kontinentu, zmocní se mě jakási tichá (a před producenty pečlivě utajená) extáze. |
V roce 1968 Jan Tříska podepsal provolání Dva tisíce slov; oženil se s herečkou Karlou Chadimovou. S přítelem Václavem Havlem, jenž mu byl svědkem na svatbě, vysílali v Liberci během srpnové okupace týden z tamního rozhlasového studia.
Následky se dostavily: Divadlo za branou úřady na jaře 1972 zavřely. Třísku nakonec zaměstnala Městská divadla pražská, z nichž však dostal na hodinu vyhazov poté, co v Horních Počernicích navštívil tajnou premiéru Havlovy Žebrácké opery. Práce mu dramaticky ubývalo. Když byl v lednu 1977 vzat do vazby Havel, herec opustil zemi. S manželkou Karlou i s dcerami Karlou (té je dnes 33 let a živí se u filmu jako asistentka architekta) a Janou (29, střihačka) odcestovali na dovolenou na Kypr a požádali o azyl.
Když loni Tříska dostal od prezidenta Havla Medaili Za zásluhy, Týden připomněl, že herec figuruje v Cibulkových seznamech. Nejmenovaný zdroj časopisu tvrdil: "U jednoho výslechu spolupráci podepsal a krátce poté emigroval, což byl vůči estébákům rafinovaný tah." Tříska Týdnu napsal: "Žádným agentem jsem samozřejmě nikdy nebyl. Jestliže si však StB dělala seznam lidí, které si přála mít na seznamu agentů, anebo seznam lidí, které obtěžovala, aby je měla na seznamu agentů, pak není divu, že jsem byl na něm i já."
Po různých peripetiích přistál Tříska s rodinou 6. prosince 1977 v Ottawě. V Kanadě měla Karla Chadimová otce a bratra a ti přibylcům pomáhali. Tříska se zdokonaloval v angličtině a za dva měsíce získal první filmovou roli. A ještě týž rok se probil na Broadway: režisér Andrei Serban, předtím spolupracující s Jiřím Voskovcem, Třísku obsadil do role Wolanda v dramatizaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka. Voskovec obětavě připravoval čerstvého imigranta: slovo od slova s ním probíral jeho part a učil jej výslovnosti. Tříska u newyorské kritiky obstál. Vytvořil si předpoklad, aby byl herecky brán na vědomí. "Fyzické vystupování herce je mimořádné. Každý pohyb a každé gesto je břitké jako žiletka," napsal o dva roky později kritik Roger Dowley, když Třísku spatřil v inscenaci Monsieur Moliere.
Pro co nemá vysvětlení
Má rád přesně a přísně srovnané věci, čistotu, pěkné předměty, dobrou kuchyni (je zapřisáhlý vegetarián), nekouří, nepije alkohol, nevyhledává večírky. Každé ráno běhá. Pěstuje kaktusy, zajímá se o jazyky, studuje mapy a atlasy. Občas vybraně vaří. V Los Angeles, kde rodina bydlí od roku 1982, je manželka Karla šéfkou restaurace exkluzivního hotelu Bean-Air, jehož hosty bývají i hollywoodské hvězdy. Ty právě znají spíše Karlu než Jana, jenž se v amerických filmech z času na čas objevuje, ale v rolích nikoliv ústředních (Nevěrně tvá, Rudí, Lid versus Larry Flynt, Andersonville, Ronin ad.).
Zčásti to platí i o českém filmu. Za svého života zde byl Tříska hojně obsazován, ale jeho talent se nějak míjel s potřebami československé nové vlny, která v 60. letech dobývala svět; vybírali si jej režiséři vesměs konvenčnější. Roku 1970 však s Magdou Vášáryovou vytvořil výtečnou kreaci v televizním filmu Petra Weigla Radúz a Mahulena. Krátce po "sametu" to vyhlíželo na velký comeback: Jan Svěrák mu roku 1990 svěřil v Obecné škole roli učitele Hnízda a film získal nominaci na Oscara. Ale kromě Petra Hviždě, režiséra snímku Řád, se polistopadoví filmaři bez Třísky obešli a herec předloni hořce konstatoval: "Od roku 1994 jsem z České republiky nebo Slovenska nedostal jedinou filmovou nabídku. Nedokážu si to vysvětlit. Slyšel jsem dokonce, že mám příliš vysoké nároky. To je ale nesmysl."
Změnilo se to až loni, kdy byl obsazen do epizodních rolí ve filmech Ondřeje Trojana Želary a Davida Ondříčka Jedna ruka netleská. Oba snímky mají mít premiéru letos.
Cestou, pánové, cestou
Ano, Tříska je jedním z mnoha v Hollywoodu a v amerických filmových produkcích. Jiný současný český herec nesvedl víc. "Raději jsem mřenkou v oceánu než kaprem v rybníku," opakuje Jan Tříska rád. Ale umělecky víc než "mřenkou" byl a je na divadle. Ve světě i tady. Naznačuje to i odpověď na otázku, jak se dívá na svůj pražský úspěch s Learem. Považujete jej za uměleckou satisfakci své kariéry v českých zemích? "Mám tendenci hýčkat své poslední dítě. Teď jsem - s režisérem Peterem Sellarsem - celé měsíce hrál osmkrát týdně Iolase v americké inscenaci Euripida nazvané The Children of Heracles. Hráli jsme v Berlíně, Římě, Paříži a v Bostonu, odkud jsem se právě vrátil," informuje herec. "Nicméně Král Lear byl veliký úspěch a já jsem za něj pokorně vděčný. Velmi vděčný. Zejména jde-li o úspěch u mladých lidí. A s tak těžkou hrou. Ano, satisfakce je správné slovo. Když uvážíte, že jsem na českém jevišti předtím nestál sedmadvacet let."
Přemýšlel jste, kde chcete po smrti spočinout? zeptal jsem se ještě Jana Třísky a on letošní druhý únorový den odvětil: "Ve staré anekdotě se na pasovém oddělení ptají pana Roubíčka, který cestuje mezi Prahou a Tel Avivem: Pane Roubíčku, musíte se rozhodnout. Buď budete tady, anebo tam. Kde se vám vlastně nejvíc líbí? Cestou, pánové, cestou..."
|
Patří k elitě národa? Hlasujte! |
|
Vážení čtenáři, připravili jsme pro vás seriál GEN, cyklus portrétů význačných Čechů, Moravanů a Slezanů dneška. Název jsme si se svolením režiséra Fera Feniče vypůjčili z jeho televizního cyklu. Výběr osobností byl nejen obtížný, ale nutně i subjektivní. Zajímá nás tudíž, jak se s naší volbou jednotlivých osobností ztotožňujete vy, čtenáři. Proto nám po zveřejnění každého profilu napište nebo zavolejte, zda člověk, kterého jsme vám představili, podle vás k elitě našeho národa vskutku patří. Zároveň přivítáme vaše názory či krátké vzpomínky na tyto osobnosti, které doplníte svým jménem. Výběr z nich pak spolu s hlasováním otiskneme. Hlasovat a posílat své názory můžete vždy do 12. hodiny následujícího dne: |
 Jan Tříska na zkoušce předávání Českých lvů. |
 Jan Tříska na zkoušce předávání Českých lvů. |
 Jan Tříska na zkoušce předávání Českých lvů. |
 Jan Tříska na zkoušce předávání Českých lvů. |
 Jaroslav Dušek a Jan Tříska na zkoušce předávání Českých lvů. |
 Jan Tříska |
