"Od dob modelky Twiggy je štíhlost automaticky spojována s krásou, pevnou vůlí a úspěšností. Je to předsudek a do jisté míry diskriminace lidí, kteří mají od přírody sklon k otylosti," uklidňuje Iva Málková své klienty.
Rozhodnout, jestli konkrétní člověk trpí nadváhou a zda by měl (popřípadě jestli vůbec může) zhubnout, není zcela jednoduché. Pro většinu lidí je toto možné alespoň zhruba určit podle různých indexů hmotnosti. V poslední době se nejčastěji používá takzvaný BMI (body mass index), což je tělesná váha v kilogramech vydělená druhou mocninou výšky v metrech. Normální hodnoty BMI se pohybují mezi 20 až 24,9.
"Když má někdo například silnější stehna nebo velký zadek a drží dietu, zhubne většinou nejvíc tam, kde to vůbec nepotřebuje. Když se mu po skončení drastické diety podaří kilogramy zase nabrat zpátky, disproporce se dokonce ještě zvyšují," upozorňuje doktorka Málková.
Stejně tak se někteří lidé musí vyrovnat se skutečností, že ideálního BMI nikdy nedosáhnou nebo se budou držet na hranici nadváhy jen za cenu velkého odříkání. Sklon k tloušťce je totiž často určen geneticky a nelze jej nijak potlačit. Je prokázáno, že nadváha v rámci pěti až deseti kilogramů ze zdravotního hlediska neškodí. Lidé, kteří mají takovouto nadváhu nikoliv z přejídání, ale z důvodu dědičné tělesné konstituce, by se měli snažit prožít spokojený život i s několika nadbytečnými kilogramy. Často se ovšem neobejdou bez psychoterapie.
Tři kila dolů, pět nahoru
Ten, kdo se snaží zhubnout za každou cenu, často může dosáhnout zcela opačného efektu a "zadělat" si dokonce na obezitu. Mnoho lidí je zoufalých z toho, že se zakrátko po skončení diety vrátí nejen ke své původní váze, ale naberou ještě něco navíc. Odborníci mají pro tento jev pojmenování jojo-efekt. Vyskytuje se jak u lidí, kteří se snaží hubnout, aniž by to měli zapotřebí, tak u těch, kteří jsou skutečně obézní.
Na jojo-efektu se velkou měrou podílí psychika. Mnoho lidí při dietě nemyslí na nic jiného než na to, jak se zase pořádně nacpou. Tito lidé by se podle doktorky Málkové neměli do hubnutí pouštět vůbec - alespoň ne bez pomoci odborníka. Nejenže s největší pravděpodobností skončí na vyšší váze, než na které začali, ale většinou také nemívají daleko k bulimii.
Jojo-efekt má ovšem také biologické příčiny. Čím přísnější je omezení přísunu energie, tím více je tělo nuceno s nedostatkem se nějakým způsobem vyrovnat.
"Zdá se, že jsme po svých pravěkých předcích zdědili určitou schopnost vystačit i s málem, naše tělo však nemá žádný návod pro případ trvalého nadbytku," domnívá se doktor Sucharda. "Kdo začne držet drastickou dietu, jako by svému tělu říkal, že se blíží zlá doba a že může být ještě hůř. Organismus se na omezený přísun energie adaptuje a tento stav určitou dobu trvá."
Když člověk začne po dietě jíst tak, jak byl předtím zvyklý, jeho tělo má najednou opět pocit nadbytku a začne tvořit tukové zásoby - dobře si přece pamatuje, jak jste ho ještě nedávno trápili hlady. Určitou roli zde hraje i to, že k pohybu se štíhlým tělem (po dietě) potřebuje člověk méně energie, než k přesunování mnoha kilogramů tuku navíc.
Když už se tedy rozhodnete hubnout, nedávejte svému tělu zbytečně důrazné signály o tom, že se blíží doba hladu. Stanovte si reálný cíl a přibližujte se k němu raději pomalu a opatrně. Při redukci váhy rozhodně nezapomínejte na pohyb - jinak se totiž připravíte nejen o nadbytečný tuk, ale i o svalovou hmotu, která je velkým "žroutem" energie. Čím více svalové hmoty ztratíte, tím hůře se vám bude váha po dietě udržovat.
Zdraví versus hubnutí
O zdravotních rizicích, která s sebou obezita přináší, dnes málokdo pochybuje. Existují ovšem situace, kdy je nutné právě ze zdravotních důvodů hubnutí na čas odložit, nebo se dokonce se štíhlou linií navždy rozloučit. "Typickým příkladem je léčba nádorových onemocnění," říká doktor Petr Sucharda z 3. interní kliniky 1. lékařské fakulty Karlovy Univerzity. "Alespoň v první fázi choroby, kdy jde vlastně o přežití, je nutné na nadbytečné kilogramy zcela zapomenout. Je nasnadě, že pacienti v této době mívají jiné starosti než štíhlou linii, musí ovšem počítat i s tím, že při chemoterapii možná podstatně přiberou. Běžnou součástí chemoterapie je totiž hormonální preparát Prednison, který podporuje ukládání tuku."
Podobné hormonální preparáty se podávají také po transplantacích, a při léčbě autoimunitních onemocnění, to jest chorob, při kterých imunitní systém útočí na buňky vlastního těla. Na rozdíl od pacientů s vyléčenou rakovinou, kteří se mohou pustit do redukce nadváhy, jakmile mají "vyhráno", pacienti s autoimunitními chorobami se většinou musí s nadváhou smířit natrvalo. Tyto choroby (například revmatoidní artritida) totiž většinou vyžadují doživotní léčbu. Je samozřejmě žádoucí, aby se i oni snažili udržet svoji váhu pod hranicí obezity, ideálu Twiggy se však musí jednou provždy vzdát.
 Tabulka BMI vám na základě vaší výšky a hmotnosti poskytne základní orientaci v tom, zda máte váhu v normě nebo zda patříte spíše k tlouštíkům. Nadváha (žlutá oblast) ještě neškodí zdraví, často však škodí psychice. |
