Měly by ženy používat ve světě mužů ženských zbraní?
V každém případě ano. Muži totiž nejsou připraveni na to, že by žena nechávala svou přirozenost za dveřmi úřadu. Už samotná její přítomnost na takovém místě je vyvádí z míry. Jestliže by k tomu navíc vybočovala z očekávaného vzorce chování, rozhodilo by je to úplně. To není potřeba.
Které zbraně to jsou?
Především jistá úhlednost zjevu i vystupování. To, že se pohybuji ve světě mužů, neznamená, že bych se měla oblékat a mluvit jako chlap. Dále pak empatie, tedy schopnost vcítit se do pocitů druhého, a především intuice. Ať si kdo chce co chce říká, pro mě osobně je ženská intuice jednou z nejspolehlivějších pracovních metod. Vystudovala jsem sice techniku a vím, co je logická dedukce, logika však už tisíckrát musela kapitulovat před intuicí.
Existují ovšem také zbraně, které jsou přísně zapovězeny, například slzy a křik. Slzy si zásadně nechávám na doma a křičela jsem jen jednou, když mě kolega osočil, že lžu. Naštěstí byl ten výstup tak spontánní, že to ostatní vzali. Muži totiž podezírají ženy, že tyhle scény jen hrají. Proto je tak špatně snášejí.
Co je největší překážkou při pracovním jednání s muži?
Někteří z nich vás podceňují a snaží opít rohlíkem. Na každé jednání se proto snažím připravit, jak nejlépe umím: předem si sepíšu fakta a argumenty. Mezi námi, ono podceňování, často spojené se zastrašováním, už dokázalo odrovnat mnoho žen. Co proti tomu dělat? Hlavně nedat najevo svou slabost a nenechat se ani na moment odstavit na vedlejší kolej. Nesmíte se prostě leknout.
Jakou chybu dělají ženy, pohybující se ve světě mužů nejčastěji?
Bruslí na tenkém ledě koketerie. Jenomže ta se nevyplácí, dokonce ani ta nejmírnější ne. Snažím se chodit dobře oblečená, ale halenky s hlubokým výstřihem si stejně jako slzy nechávám na doma. Pořád se najde dost mužů, kteří vám po půlhodině jednání nabídnou tykání, po hodině společnou cestu do zahraničí a vzápětí společnou noc. Je to nepříjemné a nikam to nevede. Zajít si s kolegou odpoledne na kávu nebo na skleničku není hřích, ale jestliže s někým vedu pracovní jednání, tak s ním vedu pracovní jednání. Nic víc a nic míň.
Kdo vás naučil pohybovat se v prostředí, které ženám není příliš blízké?
Za tohle vděčím svému nevlastnímu otci. Mě i bratra odmala učil diskutovat. Nutil nás, abychom si na různé věci dělali vlastní názor a abychom dokázali vysvětlit, jak jsme k němu došli. Objasnil nám, co je to argument a jak ho obhájit. Pro život je to umění k nezaplacení, horší ovšem bylo projít s ním střední školou. Zkuste říct učitelce, že na to, co vám vykládá, už máte názor, nedejbože dokonce vlastní...
Ve dvaceti jste začínala jako slečna politička, dnes máte za krkem třetí křížek, doma manžela a malého syna. Poskytuje vám mateřství a manželství nějakou výhodu?
Ve dvaceti mě muži považovali spíš za okrasnou květinu a hleděli na mě shovívavě: ať se mládí vydovádí. Politika měla být podle nich koníčkem, z něhož časem vyrostu. Nestalo se. Vdala jsem se, mám dítě, ale opět jsem kandidovala. Část mě obdivuje, větší část možná zatracuje, ale pro obě strany jsem dnes už partner. Pro jednoho spojenec, pro druhého sok, ale tak je to v pořádku.
 Zuzana Ožanová, radní volebního obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. |
