Žena, která pohnula zákonem

Kdo je ve skutečnosti ta, která jako první dotáhla do konce soudní při o to, jaké mají úředníci poskytnout informace, a porazila v ní radnici svého nevelkého města? Chorobná kverulantka? Nebo "jen" profesionální občanka? A jak se jí na maloměstě žije?

Když na náměstí v Mohelnici smetl vítr vánoční strom, lidé říkali: "Prošla tudy Jeřábková." Žena, která tento příměr vyprovokovala, "změnila", či alespoň posunula zákony. Zažalovala svou radnici za to, že odmítla sdělit žádané informace. Soud vyhrála. Ta žena se jmenuje Martina Jeřábková. A má skutečně pověst vichřice. Co do popularity je na tom Martina Jeřábková stejně jako všichni lidé, kteří stůj co stůj prosazují svou. Část obyvatel Mohelnice ji nesnáší, pro druhé je hrdinka. Do moravského maloměsta nedaleko Olomouce se kvůli ní sjíždějí novináři a televizní štáby. Radnice kvůli ní platí pokuty a starosta musí cestovat k soudu. Čím toho mladá maminka dosáhla? Martina Jeřábková má zvláštní zálibu. Důsledně kontroluje práci mohelnických zastupitelů. Radnici s úspěchem zažalovala, když jí odmítala sdělit, za co berou úředníci a starosta mimořádné odměny. "Já jí říkám profesionální občan. Úředníci narazili na inteligenci a odvahu. Na to nejsou zvyklí," říká její přítelkyně, advokátka Jana Hamplová. Mohelnice má asi osm tisíc obyvatel. Lidé se tam navzájem znají a být "profesionálním občanem" v takových poměrech je jistě těžší než ve velkoměstě. Martina Jeřábková se s lidmi z radnice denně potkává. Na ulici, v obchodech, v restauraci. A ve věci odměn stála tvrdě proti nim. "Když televize odvysílala zprávu, že jsme vyhráli soud, někteří lidé mě zastavovali a blahopřáli mi," říká. Stejně jako její advokátka však pocítila i druhou stránku toho, co se děje, když člověk vybočí z davu. Pomlouvačné články v novinách vydávaných radnicí, divný pocit, když si lidé v obchodě pokradmu šeptají za jejími zády. V tomto duchu se na Martinu Jeřábkovou dívá i žena na mohelnickém náměstí. "To jsou typy, které pořád do něčeho rýpou. Nerozumím tomu, ale v našich novinách psali, že tím městu škodí," říká. V hloučku diskutérů má však paní Jeřábková i zastánce. "Dobře dělá. Kdo to kdy viděl, aby úředníci tajili, za co berou peníze," oponuje důchodce na kole. Soužití radnice a Martiny Jeřábkové vypadá v denním životě Mohelnice asi tak, jak jej popisuje členka zastupitelstva Jana Hamplová, která však stojí na straně odbojné občanky. "Starosta se svými lidmi sedí v hospodě v opačném koutě než my," líčí Jana Hamplová. "Když žádám, aby mi radnice poskytla určité informace, posílají mi je poštou na dobírku, doporučeně a do vlastních rukou. Takže jednou jsem za pár stránek platila tři sta padesát korun. Přitom poštu mám z domu dál než radnici. Je to naschvál. Prostě mi nezavolají, že tam ty informace mám," tvrdí Martina Jeřábková. Usilovně pročítá všechny dokumenty z jednání zastupitelů. Zajímá se, s kým radnice uzavírá nejrůznější smlouvy a zda jsou pro město výhodné. Když má pochybnosti, žádá vysvětlení. "Baví mě to," paušalizuje nejprve svoji motivaci. "Ani nevím, jak to začalo. Snad tehdy, když se manžel chtěl při jednání zastupitelstva na něco zeptat a oni hlasovali o tom, zda se vůbec zeptat může," říká. Mohelnický starosta Ladislav Kavřík se o Martině Jeřábkové nechce bavit jinak než v souvislosti s "případem". "To rozhodnutí soudu je nešťastné. Budeme je samozřejmě respektovat. Ale úředníci radnice mají stejná práva jako zaměstnanci jakékoliv firmy. Mají právo si nepřát, aby informace o tom, jaké úkoly plnili, občané nevěděli," tvrdí. O tom, co si o paní Jeřábkové myslí či co soudí o občanech, kteří před úřady nehodí flintu do žita hned po prvním odmítnutí, už nechce mluvit. Jednou se však neudržel a na jednom zasedání vyjel: "Paní Jeřábková, dirigujte si doma svého manžela, ne mě." Dotyčný - Jan Jeřábek - je klidný. Otázkám, jaký je život s tak ráznou ženou, se směje. "Ve většině manželství platí, že muž je sice hlavou rodiny, ale jejím krkem kroutí ženská. My se vždycky domluvíme," říká. O zákonech a práci zastupitelů má stejně dobrý přehled jako manželka. Na vývěsní tabuli, kterou má mohelnická opozice hned vedle oficiální vývěsky městského úřadu, stojí jméno a adresa pana Jeřábka, který shromažďuje podněty občanů. "Mám štěstí. V tom, co dělám, mě podporuje manžel i rodiče," říká Martina Jeřábková. Během usilovné přípravy na soud s radnicí se z ní a její advokátky staly přítelkyně. "Máme obě stejně staré děti. Občas se sejdeme, něco opečeme. Jedna druhou vždycky podpoříme," shodují se obě ženy. Jejich fanda, organizátor kulturních akcí v Mohelnici Miroslav Marek, z legrace říká: "Na karneval můžou jít jedině za čarodějnice. Ale pravdu má. Máme právo vědět, za co úředníci ty peníze dostali." Martina Jeřábková nyní zvítězila. Čeká, až jí starosta pošle údaje o tom, za co on a úředníci brali odměny, jak mu nařídil soud. Co dál? Nechce své popularity využít a pustit se do politiky? "Nechtěla bych zdědit ty problémy, které teď ve městě jsou," říká, ale zároveň připouští, že k tomu, co dělá, ji vede snaha, aby se v Mohelnici žilo co nejlépe. "Máme to město rády. Od místního malíře jsme si nechaly namalovat obraz mohelnického náměstí. Je to naivní umění. Objednaly jsme si, aby na něm byli u kašny jen děti, kočičky a psi. Prostě pohoda. Když tady chybí, máme ji aspoň na obraze," říká Jana Hamplová.

ŘEKLI O NÍ:

"Na karneval může jít jedině za čarodějnici. Ale pravdu má." Organizátor kulturních akcí v Mohelnici Miroslav Marek

"To rozhodnutí soudu bylo nešťastné." Starosta Mohelnice Ladislav Kavřík

"Je to profesionální občanka." Advokátka Jana Hamplová

"To jsou typy, které pořád do něčeho rýpou." Anonymní obyvatelka Mohelnice