Právě před deseti lety dostala vaše firma licenci na vysílání. V čem se od té doby změnil váš život?
Život se mi změnil už v letech 1989 a 1990. Předtím jsem totiž v televizi pracoval, ale nikdy jsem nesměl nikoho řídit, neměl jsem žádné podřízené. Takže pro mě toto období znamenalo skok do manažerského světa, do něhož jsem nastoupil se zhruba pětadvacetiletou ztrátou. Další změna nastala, když jsme se rozešli s Ronaldem Lauderem a jeho společností. Od té doby žiju válečný život, život v zákopech, který nemá nic společného s životem běžných občanů této země. Není příjemné si v tak pokročilém věku užívat válku, ale nedá se nic dělat, válka je válka.
Za úspěch jsem štěstím nezaplatil
Když to vezmeme postupně, vaše profesionální úspěchy střídaly osobní neúspěchy, nedávno jste se rozvedl, vaši synové se s vámi nebaví...
Ale oni se se mnou baví. Zrovna včera u mě byl Jakub na obědě. Myslím, že jde o přirozený odstup, který si uchovává každý mladý člověk, který nechce, aby byl jeho úspěch spojován s úspěchem jeho otce.
Hlavně v počátcích Novy se zdálo, jako by to váš mladší syn těžce nesl. Veřejně se od vás distancoval.
Já bych to neviděl tak dramaticky. I s manželkou Martou jsme se rozešli korektně, ne za nějakých dramatických okolností.
Myslíte, že jste se rozvedli kvůli Nově?
Určitě ne. Příčin, proč se dva lidé rozhodli, že už nebudou sdílet společnou domácnost, ale že zůstanou v jakémsi korektním vztahu, těch může být nekonečně mnoho. A jejich zkoumání je předmětem rodinné psychologie.
Dá se říci, že jste býval šťastnější, když vás nikdo neznal?
Štěstí nespočívá v tom, jestli jste známý nebo neznámý. Každé životní období má své šťastné chvilky a obsahuje jiný druh starostí. Nikdo si nedovede představit, jaké štěstí třeba je mít vnoučata. Ta si užíváte asi o sto procent víc než vlastní děti. A jestli se ptáte nebo se mi spíš snažíte podsunout, že jsem za své manažerské úspěchy zaplatil osobním štěstím, tak to tak není.
Kdysi vám patřil dost rozsáhlý majetek: vila v Sibeliově ulici v Praze, Thunovský palác nebo například hotel Rohatý krokodýl v Mikulově. To všechno vám soud obstavil. Co vám patří dnes?
Patřilo mi padesát procent vily v Sibeliově, polovina paláce. Ta obstavení pomalu končí. Nicméně řadu z toho jsem odprodal, převedl na peníze, které jsem potom investoval do nějakých jiných aktiv.
Jaké máte v současné době nemovitosti?
Většina majetku, který vlastním, má podobu akcií. Přece vám nebudu dělat majetkové přiznání!
Ale když jste teď senátor, tak je stejně budete muset v polovině roku udělat.
To není problém.
A teď nám to říci nemůžete?
To jsou věci obchodních vztahů s partnery, kteří jsou spoluvlastníky některých aktiv. Nicméně můj majetek byl vždy mimořádně slušný. Zůstal takový, že jsem dobře zaopatřený.
Už dva roky mne šikanují
Po deseti letech od udělení licence vám z Novy, kterou jste zakládal, nepatří ani koruna. Nevadí vám to?
Vlastním velice významná podnikatelská aktiva, a jestli se z jedné formy vlastnictví přelévají do druhé, tak to není nic neobvyklého.
Hrozí vám soud za poškozování věřitele a daňové úniky. Senát vás zbavil imunity, takže vašemu stíhání nic nebrání. Jak to snášíte? Spíte klidně, nebo přece jenom máte strach?
Já mám obecně klidné spaní. A o sebe obavy také nemám. Jestli se o něco bojím, tak je to jen tato země a její vnímání spravedlnosti. Spíš se bojím manipulace. Ne proto, že dopadá na mě. Bojím se jí obecně. To, co se stalo mně, se může stát komukoli: vám, prostě komukoli. S určitou nadsázkou dnes říkám, že obyvatelstvo této země dělím na ty, jimž už bylo sděleno obvinění, a na ty, kterým teprve bude sděleno. Pro mě to znamenalo dva roky neustálého stíhání, dva roky života jako občan druhé kategorie.
Jak se to projevuje?
Jednoduše. Mohou vám vpadnout do bytu. Mohou vám vpadnout do kanceláře. Tady na stole stál počítač, v němž nebyla ani řádka osobních údajů. Dodnes leží někde na policii. Vpadli do sídla nadace, která spravuje obrazy, a odvezli další počítač. Na něj nikdy nikdo nesáhl - přesto je zabavený dodnes, protože byl pro jistotu prohlášen za nějaký důkaz. Takovýchto věcí jsou stovky. Hlásíte každý výjezd do zahraničí, šikanují vás na hranicích, sledují vás, odposlouchávají vám telefon...
Chápeme, že takové zásahy do soukromí, spojené s trestním stíháním, jsou jistě nepříjemné. A nevedly vás právě ony k úvaze stát se senátorem, získat imunitu a tuto šikanu, jak ji popisujete, zastavit?
Prosím vás o jednu větu - a já si podmiňuji, že ji tam napíšete: Senát jsem požádal o vydání. Už během volební kampaně jsem slíbil svým voličům, že to udělám. A jestli jste nečetli můj projev v Senátu, tak si ho přečtěte. Tam jasně a jednoznačně žádám: Vydejte mě. To zaprvé. Jediné, o čem se tam hlasovalo, bylo, zda se má vrátit do imunitního výboru projednávání. Zda se na imunitním výboru mají uložit důkazy o manipulaci, či nikoliv. O tom byl celý ten spor. O tom bylo celé to hlasování. Nešlo o to, zda vydají, nebo nevydají Železného. Doktor Železný řekl: Vydejte mě.
Ale vy jste to podmínil tím, že nejdříve se má vaše kauza vracet do imunitního výboru a ten ji má přezkoumávat.
Já jsem to ničím nepodmínil. Řekl jsem: Současně však žádám, aby mi bylo umožněno vrátit to zpátky, a tak dále.
Tím však neodpovídáte na otázku, zda jste do Senátu nešel přece jen proto, abyste se ochránil před stíháním.
Důvodem nebyla imunita. Pokud byste se mnou jezdili po Znojemsku, tak byste věděli, že jsem to říkal i tam. Nemůžete si dovolit něco tvrdit a za tři měsíce říkat něco jiného.
Senátorem jste už tři měsíce. Dokázal jste za tu dobu taky něco jiného než komentovat vlastní kauzu a rozhodnutí o imunitě?
Já jsem svou kauzu na veřejnosti jako senátor příliš nekomentoval. Pro mě bylo životní zkušeností už to, když jsem při volební kampani projel Znojemsko, navštívil jsem každou vesnici a hospodu. Své senátorské povinnosti plním střídmě, neokázale a pravidelně. Nevím sice, jak často se ptáte ostatních senátorů, co všechno udělali pro své voliče...
Co jste tedy za tři měsíce pro své voliče na Znojemsku udělal?
Pokusil jsem se pomoci několika jednotlivým případům, zabýval jsem se věcmi, které jsou konkrétní, ale mají obecnější charakter. Řešil jsem například, co se stane, když starosta obce nevyhlásí povodňový stupeň ohrožení a lidé z postižené oblasti nemohou žádat o náhradu povodňových škod, zatímco lidé v sousedních vesnicích ano. Takových problémů je neuvěřitelně mnoho. V mé kanceláři ve Znojmě se střídá jeden člověk za druhým. Přicházejí spíše s osobními, individuálními problémy. Znám je i z televize, protože mi píší podobné osudy z celé republiky.
Stěžoval jste si, že žijete život občana druhé kategorie, že už přes dva roky vás policie vyšetřuje. Neutěšujete se teď třeba tím, že se to celé urychlí, když jste přišel o imunitu?
Já jsem zvyklý na to, že nemám imunitu, je to pro mě normální. Měl jsem ji jen tři měsíce. Ale tohle může trvat roky, roky a roky. Co já vím možná do příští přímé volby prezidenta. Můj případ se teď dokonce používá jako argument proti přímé volbě: Podívejte se, i ten Železný, který má to trestní stíhání, by mohl jít do takové volby. Funguji jako strašák.
A nemotivuje vás to naopak, abyste do případné přímé volby šel?
Do této přímé volby nepůjdu určitě. Myslím, že máme kandidáta, který je mimořádně kvalitní a vhodný.
Myslíte Václava Klause?
Ano, myslím Václava Klause.
Nova politiky potřebuje pravidelně
Řekneme vám nyní politika a vy prosím uveďte, jaký k němu máte vztah...
...kladný. Ke všem.
Co si myslíte o Vladimíru Špidlovi?
Mám k němu kladný vztah.
Potkal jste se s ním někdy?
Ano, třeba na náměstí ve Znojmě. On tam doprovázel sociálnědemokratického kandidáta a rozdával růže a já jsem tam zase rozdával podpisy. Tak jsme se potkali na hlavním korzu. Dokonce jsme se spolu nechali vyfotit - to byla taková volební kuriozitka.
O Václavu Klausovi jste nám před chvílí řekl, že by byl dobrým prezidentem. Ale co si myslíte o Miloši Zemanovi?
Miloše Zemana znám velmi dobře. Byl jsem redaktorem Technického magazínu, kde on otiskl svou disidentskou práci o vývoji této společnosti a přivodil si tím velké problémy. Známe se velmi dlouho...
Máte jiný vztah k Václavu Klausovi a jiný k Miloši Zemanovi?
Oba jsou jiného založení. Miloš Zeman je typ robustního politika, který za svou lidovost skrývá schopnost brilantní analýzy.
S kým jste větší kamarád, se Zemanem, nebo s Klausem?
To je velice těžká otázka. S Milošem Zemanem si tykám, s panem profesorem si netykám.
Co Václav Havel?
S ním se znám, a teď by asi nebylo vhodné hodnotit jeho klady či zápory. To nechme na historii.
Říkáte, že máte ke všem politikům kladný vztah. Je to pro ředitele komerční televize důležité? Potřebujete je?
Potřebuju je nesporně a pravidelně. Ocitám se denně na poli drobných manipulací a dezinterpretací. Mám v rukou médium, které je živé, a pokud byste se zeptal lidí z Televizních novin, tak by vám potvrdili, že opravdu nevím, co se bude večer vysílat, a nepamatuji si, co se vysílalo včera. V politické sféře vzniká dojem, že to řídím, že určuju jednu každou zprávu. A já mám povinnost donekonečna vysvětlovat, že je to opravdu výsledek spontánní žurnalistiky. Pocit, že je Nova dokonale řízené médium, které někoho poškozuje a jiného preferuje, ten vyplývá z veliké neznalosti věci.
Scházíte se s politiky jen proto, abyste uváděl jejich mylné představy na pravou míru, anebo s nimi taky mluvíte tu o prodloužení vysílací licence, tu o novém zákoně o vysílání?
My především potřebujeme dostat politiky na obrazovku. Když jdou do Kotle, kde na sebe nechají - jak se říká - štěkat hospodský dav, přesvědčujeme je, že jim to neublíží, ale naopak pomůže. Nebo s nimi prodiskutujeme, s kým půjdou do debaty. Každý z nich má své preference a my je potřebujeme sesadit k sobě jako figurky na šachovnici. Některý z nich říká ano, ale do debaty půjdu jenom s tím nebo oním. Namixovat tuto dvojici, aby to nebyla úplná selanka a reprezentovala určitý protiklad názorů, to není vůbec jednoduché. Takže i o těchto věcech s politiky hovoříme.
Ale my jsme se ptali, zda s nimi mluvíte i o různých zákonech, které potřebuje televize k životu. Nakolik vy se musíte podřizovat vůli různých politiků? Upozorňujeme je, že dopad jejich rozhodnutí bude takový a takový. Bude to mít tento vliv na kvalitu média, na jeho konkurenceschopnost a tak dále. Ale rozhodnutí je vždy na nich.
A není to nakonec výměnný obchod: vy jim přece můžete za jejich vstřícnost nabídnout častější účast na obrazovce. Nebo jim stačí, když jim jenom přinesete plyšového Zazu?
Kdyby se u nás daly měnit zákony pomocí plyšových zajíců Zazů! To by bylo zajímavé. Víte, pořád se vracejí legendy o tom, co všechno musela Nova vrátit za to, že natočila reportáž o neexistující vile Václava Klause, což byla stupidita a manipulace tehdejšího šéfa zpravodajství Vávry. Když jsme zjistili, že je to čirá manipulace, ocitli jsme se ve velice nezáviděníhodné situaci.
Co za to nakonec Nova musela Václavu Klausovi slíbit?
Byli jsme mimořádně rádi, když jsme s panem doktorem Lžičařem, který zastupoval Václava Klause, konečně koncipovali omluvu. Handrkovali jsme se, jestli tam bude to či ono slovo, a nakonec jsme se na tom, kolikrát a jak to bude omluveno, dohodli. Omluvili jsme se v trochu větší míře, než jsme původně chtěli. Protože jak my bychom to u soudu tehdy prohráli!
Přesto: necítíte se Václavu Klausovi od té doby více zavázán?
Václava Klause jsem znal stejně předtím jako potom. Byl jsem mluvčím Občanského fóra, když on byl jeho předsedou, a velice úzce jsem s ním spolupracoval.
Kdy odejdu z Novy? To na mně nezáleží
Loajalita k televizi Nova patří určitě k vlastnostem vašich dobrých reportérů. Ale nejsou pak logicky zprávy o vás a vašich kauzách, které oni točí, neobjektivní?
Vy jste nějaké takové zprávy viděli?
Ano, Nova přece vysílá zprávy i o vás.
Tak to jsou ale jen přepsané zprávy České tiskové kanceláře.
To není pravda. Když Nova vysílala reportáž ze zasedání Senátu, tak to nebyla zpráva ČTK. Celé zasedání komentovala vaše reportérka, která stála před budovou Senátu.
Tak tu jsem neviděl. Nevím. Ale na druhou stranu: kdybychom měli jen vyvážit počet zpráv, které byly na veřejnoprávní televizi o Železném nevyvážené, tak to nemáme šanci, kdybychom vysílali nepřetržitě. Ale snažíme se tyto zprávy vysílat, jen když je to nezbytně nutné.
To je, jako byste řekl: Ano, naše zprávy jsou nevyvážené, ale ČT je ještě mnohem horší.
Nevím, co máte na mysli. Snažíme se těmto věcem nevěnovat. Když byl Železný vydán Senátem, stoupne si reportérka a řekne: Železný byl vydán Senátem.
Šel byste někdy do Sedmičky?
Nemyslím si, že by to bylo vhodné. Zkuste si spočítat a udělat si statistiku různých významných politiků, určit jejich politickou příslušnost a potom ji porovnat se skutečným zastoupením těchto stran v parlamentě. Koláče politické příslušnosti a zastoupení si klademe přes sebe. A ony se rovnají.
Tím chcete říct, že vy jako nezávislý senátor nemáte nárok?
Nemám, já nereprezentuji žádnou politickou stranu. My máme zásadu, že okrajové politiky nebo politiky nezávislé tam nepouštíme.
Takže vás, jako okrajového politika, tam prostě nikdy neuvidíme? To vás tam ani nezvali?
Lidé se mě spíš v dopisech ptají, proč do Kotle nejdu. Ale já si myslím, že by to bylo nesystémové. Mohl bych si to dovolit na jiné televizi, než je Nova, ale ne tady.
Nevadí vám přitom, že vystupujete ve Volejte řediteli? Ne, protože to je osobnostní pořad, který je tu devět let. Je to apolitický pořad.
Ale když jste kandidoval do Senátu, mohl to někdo vnímat jako politický pořad, šlo přece o pozitivní sebepropagaci. Sám jste říkal, že lidi, kteří se na vás obracejí na Znojemsku, jsou podobní těm, kteří vám píšou do Volejte řediteli.
Ano, stejně jako prezident Reagan byl kladně propagován, když vystupoval jako filmový herec. To je přirozené.
Možná, že můj nástupce zavolal Zazovi
Ve svém pořadu Volejte řediteli dovádíte s kresleným zajícem, což by mohlo na někoho působit - neuražte se - jako znak předčasného stárnutí. Co to má znamenat, když člověk v 57 letech žertuje s kreslenou postavičkou?
To je samozřejmě nastupující stařecká infantilita! Ale současně na druhé straně je to důvěrná znalost obrazovky a komerčního média. Potřebujete prolomit určitou strnulost formátu, který už má za sebou 460 pokračování. Ta kreslená postavička teď začne žít svým životem, začne se objevovat ve Snídani, postupně se zřejmě vrátí do našich upoutávek a postupně zabydlí televizi, podobně jako ji paralelně zabydlelo Tele tele.
Říkáte, že účel Zazy je oživit váš pořad. Myslíte, že takhle oživit potřebuje celé vysílání Novy?
Ne, určitě ne. To vyplývá z šestadvacetiminutového formátu one-man show.
Získal jste díky Zazovi nové publikum? Třeba děti?
Ani ne tak děti, spíše je velmi zajímavá skupina teenagerů, kteří reagují mimořádně spontánně.
Mimochodem: Jak dlouho ještě chcete být ředitelem Novy?
Dokud má stařecká infantilita nepřekročí míru mých manažerských schopností.
Neplánujete, že byste z Novy odešel a věnoval se jen politice?
To závisí na řadě faktorů. Závisí to i na tom, jak moji práci budou hodnotit vlastníci televize. Je třeba citlivě nalézt ten bod, kdy začínáte být pro celou tu strukturu více přítěží než přínosem. To je velmi obtížná věc a z hlediska vlastního uvažování je téměř nemožná. Potřebujete velice jemné náznaky kolem sebe, které čtete z tváří a reakcí lidí, zda už ten moment nastal, nebo ne. Myslím, že ještě nenastal. Nebo alespoň doufám.
Kdo by mohl být vaším nástupcem? Vychováváte si někoho?
Televize Nova je dnes manažersky obsazena docela zajímavě. Musím říci, že i s příchodem mých spoluvlastníků - PPF - se obohatil rejstřík manažerů, kteří jsou k dispozici. Přišli manažeři, kteří nejsou profesně zatíženi vývojem Novy. My všichni jsme insideři, my všichni jsme žili Novu a je velice přínosné, když přijdou noví lidé třeba s nelítostným, byť neznalým pohledem zvenčí. Kombinace všech těchto faktorů je velice příznivá. Takže si nemyslím, že by Nova byla v situaci, kdy by jednoznačně závisela na jedné osobě.
Jeden čas se také hodně mluvilo o vaší programové ředitelce Libuši Šmuclerové. Je to ona, kdo by mohl v budoucnosti řídit televizi?
Je to skupina tří čtyř manažerů, kteří by byli schopni zastat tuto práci. Každý s důrazem na trošičku jiný okruh, kterému by se více věnoval.
Zatím se vám ještě nikdo neozval, že by to po vás vzal?
Ne, zatím ne. Možná Zazovi.
Jste určitě schopný manažer a vzdělaný člověk. Ale štěstí na výběr lidí kolem sebe asi moc nemáte. Rozešli jste se ve zlém s Janem Vávrou, s americkým vlastníkem Ronaldem Lauderem, nedávno vás opustil i právník Aleš Rozehnal... Dal byste vůbec za někoho na Nově ruku do ohně?
Za všechny. Já totiž vycházím možná z mylné zásady - ale na ní byla budována Nova - že důležitá není jen loajalita podřízeného k nadřízenému, ale také loajalita nadřízeného k podřízenému. Od nás odešlo neuvěřitelně mnoho lidí, manažerů. Když se podíváte na původní tým, který rozbíhal Novu v roce 1993-1994, tak už jich příliš mnoho nezbylo. Přesto odešli všichni v klidu, důstojně, s poctami, s profesionálním kreditem, který nebyl poškozen, a i to patřilo k vnitřní kultuře televize Nova. Stejně tak k tomu patří, že do roztrhání těla budu na obrazovce hájit své lidi. Nezávisle na tom, že se může přihodit, že někdo z nich mě v budoucnu zradí nebo nebude úplně stoprocentně loajální.
Kdo patří do okruhu vašich blízkých v televizi?
Všichni. Museli byste znát lépe vnitřní atmosféru televize Nova. V roce 1993, když jsme televizi zakládali, jsem vydal několik kuriózních nařízení. Vypadala jako blázniviny, jako něco, co nemá s budováním kapitalistického podniku nic společného. Jak mají vypadat toalety, jakou mají mít kvalitu. Že se všichni budeme oslovovat pátým pádem. Že když jde po chodbě muž - nezávisle na tom, jestli je ředitel, sekční ředitel a potká tam dámu - nezávisle na tom, že ta dáma má koště a kbelík s vodou, protože je uklízečka - tak ji pozdraví. Na těchto zásadách byla budována televize Nova. A vy se mě teď ptáte: Kdo patří k vašim milcům? Všichni tam patří.
Naučil jsem se neplánovat budoucnost
Začínali jsme tím, jak se změnil váš život za posledních deset let. Co myslíte - jak to bude za dalších deset let?
Kdybyste se mě zeptali v roce 1998, tak by to bylo jednodušší, samozřejmě. Teď je to hodně těžké. Co bude za deset let, nevím. Myslím si, že během posledních tří čtyř válečných let kvalita života nebyla úplně optimální. To mě vede k určité obezřetnosti a k tomu, abych neplánoval příliš daleko.
Proč? Myslíte, že třeba budete sedět ve vězení? I o tom uvažujete?
Umím si to představit, ale je to vysoce nepravděpodobné. Zkrátka v životě se může přihodit cokoliv a moje zkušenost z uplynulých let je taková, že si už umím představit jakoukoliv situaci.
12 let Vladimíra Železného
1991: TISKOVÝ MLUVČÍ Vladimír Železný začínal po revoluci jako volební stratég OF, poté se stal mluvčím vlády Petra Pitharta. Před rokem 1989 Železný psal pod pseudonymem pro televizi. Se současným „vlivným mužem z Novy“ neměl moc společného.
1993: LICENCE PRO NOVU Železný neměl pro novou televizi na začátku vlastně nic: ani reportéry, ani techniku. Měl však licenci. Proslavil se prohlášením, jak by měla nová televize vypadat: „Bude modelem pro stovky nových stanic od Pekingu po Varšavu.“
1997: SPOR S KLAUSEM Poté, co televize Nova zveřejnila reportáž o neexistující vile Václava Klause ve Švýcarsku, se s ní Klaus chtěl soudit. V roce 1998 se obě strany dohodly na omluvě a mimosoudním vyrovnání. Co bylo jeho předmětem, dodnes nikdo neví.
1999: VÁVRA NA DRUHÉ STRANĚ V dubnu vystoupil Vladimír Železný před své zaměstnance s prohlášením o roztržce s firmou CME, americkým vlastníkem televize. Mnohaletý šéf zpravodajství Jan Vávra zůstal v „americké“ firmě.
2001: ROZVOD „Mohla jsem mít senátora, teď mám dřevorubce,“ povzdychla si s nadsázkou Marta Železná v nedávném rozhovoru pro MF DNES. Komentovala tak svůj nový sňatek s francouzským podnikatelem a lesníkem. S Železným se rozvedla v roce 2001.
2002: ROZCHOD S ROZEHNALEM Právník Aleš Rozehnal byl dlouhá léta jedním z nejbližších spojenců Železného. Pomáhal mu při rozchodu s Američany, byl spolumajitelem televize. Loni se však postavil proti svému řediteli a jejich přátelský vztah skončil.
2002: SENÁTOREM Loni na podzim kandidoval Vladimír Železný do Senátu. Jako jediný zvítězil v prvním kole. Voliči na Znojemsku mu dali o 276 hlasů více, než je předepsaných 50 procent. „První kolo má dva vítěze: Železného a ODS,“ napsaly tehdy noviny.
2003: NOVÁ PŘÍTELKYNĚ Na letošním vyhlášení výsledků ankety Anno 2002 se Vladimír Železný objevil v doprovodu své nové přítelkyně Konstancie Záhorkové. Je to první žena, s níž se od rozvodu se svou manželkou oficiálně ukázal ve společnosti.
 Zatímco se jeho bývalý právník ženil a užíval si u svatební hostiny, odvolávaný ředitel televize Nova Vladimír Železný právě řečnil ve svém pořadu Volejte řediteli (22. června 2002) |
