První ve třídě
Učitelé novopackého gymnázia na svou snad nejznámější žákyni vzpomínají jako na premiantku, která ve věku, kdy jiní jen tápou, narýsovala svoji budoucnost pevnými čarami.
„Je to už čtyřicet let, co jsem nastoupil ve škole. Za tu dobu toho hodně zapomenete, nepamatujete si stovky lidí. Líbu jsem si ale v paměti podržel a vzpomínal na ni i v době, kdy jsem ji ještě nevídal v televizi,“ říká penzionovaný třídní profesor Jaroslav Vašek.
„Měla vynikající výsledky. Přestože se od začátku studia připravovala na vysokou školu humanitního směru a kromě žurnalistiky uvažovala taky o AMU, vynikala i v mých předmětech, matematice a deskriptivní geometrii,“ chválí profesor Vašek první dámu televizního byznysu. Středoškolské znalosti exaktních věd podle něj postrčily bývalou předsedkyni třídy Libuši Šmuclerovou (tehdy ještě nosila své dívčí jméno Mertová) v její novinářské kariéře.
„Na jednom z absolventských srazů mi řekla, že Vladimír Železný má rozsáhlé znalosti snad ze všech oborů a že prý rád své spolupracovníky nečekaně zkouší. Měl jí dát několik otázek z deskriptivy. Ona mi se smíchem řekla, že ve zkoušce obstála,“ vzpomíná profesor na žačku, kterou k maturitě přivedl před dvaceti lety.
„O nějaké hrdosti bych asi nechtěl mluvit, ale vždycky, když jsem ji viděl v televizi, tak jsem se všem pochlubil, že jsem ji učil,“ říká profesor češtiny Jan Horáček. „Byla vždy bezproblémová a cílevědomá. Pokaždé šla za tím, co si předsevzala. To bylo vidět od samého začátku. O ctižádosti bych nemluvil, když tak jen to o té zdravé.“
Předčasné poznání
Libuše Šmuclerová se doma, v Nové Pace, intenzivně věnovala také lehké atletice a nebýt vážné nemoci a následné operace, možná bychom dnes četli o jejích medailových úspěších na stránkách sportovních rubrik. „Byl to předěl. Do té doby žijete bezstarostné, ničím nezatížené dětství, které je samozřejmě o samé radosti. A najednou něco přijde,“ řekla tehdy v rozhovoru pro Nedělní noviny.
„Bylo to okořeněné fyzickou slabostí a bolestí. Navíc jsem byla hospitalizována v krajské nemocnici, tedy hodně daleko od bydliště a domácího prostředí. Neležela jsem na oddělení pro děti, ale na oddělení pro dospělé. Prodělala jsem si poznání, které by pravděpodobně přišlo o mnoho let později,“ dodává.
Začátek a klopýtnutí
Na začátku osmdesátých let po přijetí na Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze jako by se nad premiantkou z malého východočeského města zavřela voda. „Zprvu byla velmi nenápadná,“ prozrazuje jeden z ročníkových kolegů. „Na škole, která byla podle tehdejších měřítek výběrová, se vedle synů a dcer známých tváří socialistického showbyznysu nebo podniků zahraničního obchodu Líba nějak ztrácela. Na studiích si asi vedla dobře, ale hvězdou studentského společenského života se nestala.“
Šmuclerová však dokázala z pelotonu rychle vystoupit. Televizní zaměření, kterému se věnovala, ji po absolutoriu v roce 1986 vyneslo až na Kavčí hory. „Začínaly jsme v tehdejší redakci programů, která obsluhovala prakticky celé vysílání. To mělo obrovskou výhodu, že jsme se o profesi dozvěděly v té době maximum,“ vzpomíná Daria Macáková, bývalá blízká spolupracovnice Libuše Šmuclerové z Československé televize.
Krátce před pádem komunistického režimu obě přešly jako dramaturgyně do redakce vysílání pro děti a mládež. Tady spolu s dalšími kolegy vytvořily projekt mladistvého studia Kontakt. Tehdy to bylo kromě zpravodajství jediné živé vysílaní v pravidelných časech na ČST.
Pamětníci tvrdí, že ten, kdo projekt ze společné dramaturgické dílny ve fosilní socialistické instituci prosadil, byla právě Šmuclerová. Prosadit se uměla také jako moderátorka Kontaktu, a to s takovým zápalem, že v listopadu 1989 z televizní obrazovky v přímém přenosu ohlásila, že názory demonstrantů na Václavském náměstí se liší od názorů pracovníků ČST. To, že se postavila na stranu hroutícího se režimu, nedávno zhodnotila pro MF DNES slovy: „Vím, že to tak vyznělo. Bylo to nešťastně řečeno[8230] Mrzí mě to, měla jsem jiný záměr.“ Tehdejší kolegové mluví o složité době a složitých podmínkách.
„Chtěli jsme, aby se něco změnilo, ale všechno pro nás bylo dost nejasné. Měli jsme filtrované a zkreslené informace,“ vysvětluje Daria Macáková, která byla v nejkritičtějších listopadových dnech spolu s částí redakce Kontaktu odvelena vedením ČST na „školení“ do Vysokých Tater. „Ona zůstala, měla moderovat ve studiu. Nebyla jsem u toho, ale sama za sebe bych si jí to nikdy nedovolila vyčítat a myslím, že to není potřeba skandalizovat,“ míní Macáková.
Loajalita? To je osud!
„Je schopná, ale je taky schopná všeho. Je to ženská varianta Vladimíra Železného. Důkazem mohou být i její začátky v Československé televizi,“ kontruje Jan Vávra, ředitel ČNTS. Ten, který se v roce 1999 se svým bývalým šéfem i jeho spolupracovnicí rozešel za zvuků těžké dělostřelecké palby. Tehdy zuřila lítá právnická a mediální bitva o Novu. Vladimír Železný se bouřlivě rozcházel s americkými partnery ze CME.
Na čí stranu se přidat? To byla tehdy pro „Nováky“ osudová otázka. Bývalý šéfredaktor zpravodajství Vávra, nahlíženo perspektivou uplynulých tří let, chybil. Libuše Šmuclerová vyhrála. Pracovala jako dramaturgyně pořadu Na vlastní oči, později jako šéfredaktorka publicistiky. Její schopnosti, profesionalita, ale i věrnost Vladimíru Železnému jí vynesla místo programové ředitelky a dokonce i téměř čtvrtinový podíl ve společnosti CET 21, která je držitelkou licence na televizní vysílání.
O její oddanosti štědrému zaměstnavateli svědčí i to, že po narození dcery loni v červnu nenastoupila klasickou mateřskou dovolenou. Ještě před porodem řekla, že miminko bude mít neustále nablízku. Těhotenství Šmuclerové a porod dcery Justiny-Anny se staly vítanou potravou pro tisk. Byla to jedna z mála výjimek, neboť první dáma Novy své soukromí na rozdíl od některých jiných exponovaných osobností tisku příliš často nepředkládá. Dravá média ji však dostihla, když začala na první strany tapetovat příběhy o jejím údajném intimním vztahu s Vladimírem Železným.
„Když se podobná věc někde objeví - a ona se objevila - bylo to trauma. Samozřejmě, že jsem hned myslela na rodiče. Ale bylo to trauma jen poprvé. Pak už jsem mávla rukou. Rodiče měli jasno hned, nebylo jim třeba nic vysvětlovat, jen padla slova typu no, jo... Tehdy jsem byla strašně naštvaná a ochromilo mě to tak, že jsem nezareagovala vůbec. Vyčítám si, že jsem v době, kdy tato fáma vznikla, neuměla nic udělat.“
Nesmlouvavá dáma
Je důkladná a důsledná, tvrdí její kolegové. „Kromě toho, že někdy nedokázala oponovat Železnému, bych jí nic vážného nevytknul. Snad jen nedostatek originálního přístupu. Pořady, které v publicistice přejala, sice neobohatila, ale na druhé straně udržela jejich úroveň,“ říká jeden z bývalých manažerů Novy. Její podřízení, a to i někteří bývalí, o ní často mluví s větším respektem.
„Můžete si myslet, co chcete, ale ona má výsledky. Je nesmlouvavá a pravda je, že jsem z některých schůzek s Líbou odcházel jako zpráskaný pes a nebyl jsem sám. To snad není její chyba,“ doplňuje portrét bývalý reportér pořadu Na vlastní oči. Sama Šmuclerová se k image „železné lady“ hlásí ráda: „Jsem tvrdá. Záleží ale na tom, jestli to berete z pohledu podřízeného, nebo kolegy na stejné manažerské úrovni, či z pohledu fungování firmy. A samozřejmě na podřízené je někdy nutné tlačit.“
Učitelé novopackého gymnázia na svou snad nejznámější žákyni vzpomínají jako na premiantku, která ve věku, kdy jiní jen tápou, narýsovala svoji budoucnost pevnými čarami.
„Je to už čtyřicet let, co jsem nastoupil ve škole. Za tu dobu toho hodně zapomenete, nepamatujete si stovky lidí. Líbu jsem si ale v paměti podržel a vzpomínal na ni i v době, kdy jsem ji ještě nevídal v televizi,“ říká penzionovaný třídní profesor Jaroslav Vašek.
„Měla vynikající výsledky. Přestože se od začátku studia připravovala na vysokou školu humanitního směru a kromě žurnalistiky uvažovala taky o AMU, vynikala i v mých předmětech, matematice a deskriptivní geometrii,“ chválí profesor Vašek první dámu televizního byznysu. Středoškolské znalosti exaktních věd podle něj postrčily bývalou předsedkyni třídy Libuši Šmuclerovou (tehdy ještě nosila své dívčí jméno Mertová) v její novinářské kariéře.
„Na jednom z absolventských srazů mi řekla, že Vladimír Železný má rozsáhlé znalosti snad ze všech oborů a že prý rád své spolupracovníky nečekaně zkouší. Měl jí dát několik otázek z deskriptivy. Ona mi se smíchem řekla, že ve zkoušce obstála,“ vzpomíná profesor na žačku, kterou k maturitě přivedl před dvaceti lety.
„O nějaké hrdosti bych asi nechtěl mluvit, ale vždycky, když jsem ji viděl v televizi, tak jsem se všem pochlubil, že jsem ji učil,“ říká profesor češtiny Jan Horáček. „Byla vždy bezproblémová a cílevědomá. Pokaždé šla za tím, co si předsevzala. To bylo vidět od samého začátku. O ctižádosti bych nemluvil, když tak jen to o té zdravé.“
Předčasné poznání
Libuše Šmuclerová se doma, v Nové Pace, intenzivně věnovala také lehké atletice a nebýt vážné nemoci a následné operace, možná bychom dnes četli o jejích medailových úspěších na stránkách sportovních rubrik. „Byl to předěl. Do té doby žijete bezstarostné, ničím nezatížené dětství, které je samozřejmě o samé radosti. A najednou něco přijde,“ řekla tehdy v rozhovoru pro Nedělní noviny.
„Bylo to okořeněné fyzickou slabostí a bolestí. Navíc jsem byla hospitalizována v krajské nemocnici, tedy hodně daleko od bydliště a domácího prostředí. Neležela jsem na oddělení pro děti, ale na oddělení pro dospělé. Prodělala jsem si poznání, které by pravděpodobně přišlo o mnoho let později,“ dodává.
Začátek a klopýtnutí
Na začátku osmdesátých let po přijetí na Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze jako by se nad premiantkou z malého východočeského města zavřela voda. „Zprvu byla velmi nenápadná,“ prozrazuje jeden z ročníkových kolegů. „Na škole, která byla podle tehdejších měřítek výběrová, se vedle synů a dcer známých tváří socialistického showbyznysu nebo podniků zahraničního obchodu Líba nějak ztrácela. Na studiích si asi vedla dobře, ale hvězdou studentského společenského života se nestala.“
Šmuclerová však dokázala z pelotonu rychle vystoupit. Televizní zaměření, kterému se věnovala, ji po absolutoriu v roce 1986 vyneslo až na Kavčí hory. „Začínaly jsme v tehdejší redakci programů, která obsluhovala prakticky celé vysílání. To mělo obrovskou výhodu, že jsme se o profesi dozvěděly v té době maximum,“ vzpomíná Daria Macáková, bývalá blízká spolupracovnice Libuše Šmuclerové z Československé televize.
Krátce před pádem komunistického režimu obě přešly jako dramaturgyně do redakce vysílání pro děti a mládež. Tady spolu s dalšími kolegy vytvořily projekt mladistvého studia Kontakt. Tehdy to bylo kromě zpravodajství jediné živé vysílaní v pravidelných časech na ČST.
Pamětníci tvrdí, že ten, kdo projekt ze společné dramaturgické dílny ve fosilní socialistické instituci prosadil, byla právě Šmuclerová. Prosadit se uměla také jako moderátorka Kontaktu, a to s takovým zápalem, že v listopadu 1989 z televizní obrazovky v přímém přenosu ohlásila, že názory demonstrantů na Václavském náměstí se liší od názorů pracovníků ČST. To, že se postavila na stranu hroutícího se režimu, nedávno zhodnotila pro MF DNES slovy: „Vím, že to tak vyznělo. Bylo to nešťastně řečeno[8230] Mrzí mě to, měla jsem jiný záměr.“ Tehdejší kolegové mluví o složité době a složitých podmínkách.
„Chtěli jsme, aby se něco změnilo, ale všechno pro nás bylo dost nejasné. Měli jsme filtrované a zkreslené informace,“ vysvětluje Daria Macáková, která byla v nejkritičtějších listopadových dnech spolu s částí redakce Kontaktu odvelena vedením ČST na „školení“ do Vysokých Tater. „Ona zůstala, měla moderovat ve studiu. Nebyla jsem u toho, ale sama za sebe bych si jí to nikdy nedovolila vyčítat a myslím, že to není potřeba skandalizovat,“ míní Macáková.
|
Profil PhDr. Libuše Šmuclerové |
| Datum narození: 11. 1. 1963 Místo: Jičín Rodinný stav: vdaná Manžel: MUDr. Roman Šmucler Děti: dcerka Justina-Anna Vzdělání: gymnázium Nová paka Fakulta žurnalistiky Univerzity Karlovy - televizní specializace Zájmy: práce, cestování Do svých osmnácti let žila v Nové Pace. - Po absolutoriu UK nastoupila do redakce programů v Československé televizi na Kavčích Horách v Praze. - V roce 1988 se v tehdejší ČST podílela na vzniku vysílání pro mladé Studio Kontakt - byla zároveň jeho dramaturgyní i moderátorkou. - V roce 1993 nastoupila do vznikající TV Nova. - Od května v soukromé televizi zastávala fukce dramaturgyně, šéfredaktorky publicistiky a programové ředitelky. - V roce 1999 zůstala s Vladimírem Železným po jeho rozchodu s americkou společností CME a úzce s ním spolupracovala při rozjezdu „nové“ Novy. - V polovině května letošního roku opět podpořila V. Železného tentokrát ve sporu se spolumajiteli Novy v čele s jeho bývalým právníkem Alešem Rozehnalem - Je spolumajitelkou CET 21, společnosti, která drží vysílací licenci TV Nova |
„Je schopná, ale je taky schopná všeho. Je to ženská varianta Vladimíra Železného. Důkazem mohou být i její začátky v Československé televizi,“ kontruje Jan Vávra, ředitel ČNTS. Ten, který se v roce 1999 se svým bývalým šéfem i jeho spolupracovnicí rozešel za zvuků těžké dělostřelecké palby. Tehdy zuřila lítá právnická a mediální bitva o Novu. Vladimír Železný se bouřlivě rozcházel s americkými partnery ze CME.
Na čí stranu se přidat? To byla tehdy pro „Nováky“ osudová otázka. Bývalý šéfredaktor zpravodajství Vávra, nahlíženo perspektivou uplynulých tří let, chybil. Libuše Šmuclerová vyhrála. Pracovala jako dramaturgyně pořadu Na vlastní oči, později jako šéfredaktorka publicistiky. Její schopnosti, profesionalita, ale i věrnost Vladimíru Železnému jí vynesla místo programové ředitelky a dokonce i téměř čtvrtinový podíl ve společnosti CET 21, která je držitelkou licence na televizní vysílání.
O její oddanosti štědrému zaměstnavateli svědčí i to, že po narození dcery loni v červnu nenastoupila klasickou mateřskou dovolenou. Ještě před porodem řekla, že miminko bude mít neustále nablízku. Těhotenství Šmuclerové a porod dcery Justiny-Anny se staly vítanou potravou pro tisk. Byla to jedna z mála výjimek, neboť první dáma Novy své soukromí na rozdíl od některých jiných exponovaných osobností tisku příliš často nepředkládá. Dravá média ji však dostihla, když začala na první strany tapetovat příběhy o jejím údajném intimním vztahu s Vladimírem Železným.
„Když se podobná věc někde objeví - a ona se objevila - bylo to trauma. Samozřejmě, že jsem hned myslela na rodiče. Ale bylo to trauma jen poprvé. Pak už jsem mávla rukou. Rodiče měli jasno hned, nebylo jim třeba nic vysvětlovat, jen padla slova typu no, jo... Tehdy jsem byla strašně naštvaná a ochromilo mě to tak, že jsem nezareagovala vůbec. Vyčítám si, že jsem v době, kdy tato fáma vznikla, neuměla nic udělat.“
Nesmlouvavá dáma
Je důkladná a důsledná, tvrdí její kolegové. „Kromě toho, že někdy nedokázala oponovat Železnému, bych jí nic vážného nevytknul. Snad jen nedostatek originálního přístupu. Pořady, které v publicistice přejala, sice neobohatila, ale na druhé straně udržela jejich úroveň,“ říká jeden z bývalých manažerů Novy. Její podřízení, a to i někteří bývalí, o ní často mluví s větším respektem.
„Můžete si myslet, co chcete, ale ona má výsledky. Je nesmlouvavá a pravda je, že jsem z některých schůzek s Líbou odcházel jako zpráskaný pes a nebyl jsem sám. To snad není její chyba,“ doplňuje portrét bývalý reportér pořadu Na vlastní oči. Sama Šmuclerová se k image „železné lady“ hlásí ráda: „Jsem tvrdá. Záleží ale na tom, jestli to berete z pohledu podřízeného, nebo kolegy na stejné manažerské úrovni, či z pohledu fungování firmy. A samozřejmě na podřízené je někdy nutné tlačit.“
