Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Železná: Jsem ráda, že si vybral Kony

  15:44aktualizováno  15:44
Vypadni z mýho života! řekl jí její bývalý muž, televizní magnát Vladimír Železný. Ta věta se jí vryla natolik, že z ní udělala název své knihy. Psala ji pod pseudonymem, aby se na prahu nové životní kapitoly odstřihla od minulosti.

Toho už se snad nezbavím, lamentuje Marta Davouze, když ji občas někdo osloví paní Železná. Od letošního léta si přitom dala další dvě jména.

Knihu, v níž se vyrovnává se svými manžely, milenci, předky i potomky, s dobou hluboké totality i překotných devadesátých let, napsala jako Marta Valatová. A autobiografická hrdinka se v ní jmenuje Eva Stránská.

* Zmizelo vám s Vladimírem Železným ze života něco, co vám hodně chybí?
Třeba to, když někdo začal židovskou anekdotu - a my ji za něj dopovídali. "Vy když řeknete, že jedete do Prostějova, tak určitě jedete do Olomouce. Já ale vím, že jedete do Prostějova, tak proč mi lžete?" Měli jsme stejný smysl pro ironický humor. Stejné názory na politiku a kulturu. Byli jsme každý úplně jiný, ale náš vztah začal, když mi bylo patnáct, a rozvedla jsem se v šestapadesáti. Bylo by nepřirozené, kdyby se za jedenačtyřicet let života nic společně sdíleného neobjevilo.

* V čem jste se nejvíc lišili?
Já jsem vždycky potřebovala lidi, měla jsem ráda společnost, chtěla jsem někomu něco říkat a poslouchat, co mi ten člověk odpovídá, chtěla jsem se taky pořád o někoho starat. Hrozně důležité to pro mě bylo. On zas tvrdil, nahlas a neustále: Já nikoho nepotřebuju! Chci být sám. Pozor - neříkám, že jsem tím byla lepší. Z toho mého bytostného zájmu, jestli se všichni cítí dobře, jsem se třeba i lidem pletla do života, jak jsem neměla.

* Měl vás první muž rád?
Myslím, že ano. Možná mě má rád dodneška svým pro mě zvláštním způsobem. Jenom ty projevy citu a úcty, které bych bývala potřebovala, v jeho rejstříku chyběly.

* Leckterá si zvykne. Vy jste podala žádost o rozvod v době, kdy většina lidí už neodhodlá něco měnit. Jste schopná s odstupem říct, jak jste poznala, že je třeba to udělat?
V té mojí knize to čtenář najde. Krátce a zjednodušeně řečeno, přišel konec, když jsem pochopila, že mám hrát roli vydržované manželky, že patřím do bytu Vladimíra Železného "jako slepice do kurníku nebo pes do boudy", jak jsem napsala. Najednou se z toho manželství stala ryze formální záležitost.

* Váš druhý muž Joel naopak projevy citu nešetří, to může člověk vidět i na ulici. Je vůbec neobyčejně vřelý. Ale ironického humoru si s ním asi tolik neužijete, že?
Ale ano, jen je to jiné. Vydatným zdrojem bývá i moje bídná francouzština. Chtěla jsem třeba říct: "Je vedro, už vypnu to topení." Ale protože jsem si pletla radiateur a réfrigérateur, řekla jsem ledničku. A on na to: "Jasně, je vedro, vypni tu ledničku." Jindy se vracel do restaurace, kde jsme zapomněli deštník. Nevhodně zaparkoval a já se ptala, co mám říct policajtům. "Že hned přijdu." Připravila jsem si v duchu pečlivě, jak mu vylíčím, že tu policajti byli a zlobili se. Všechen ten vymyšlený příběh byl gramaticky v pořádku, jen místo tři četníci jsem řekla tři zahradníci. Gendarme a jardin je přece pro našince skoro totéž. Řekl: "Prosím tě, co bylo zahradníkům do mýho parkování? A jak jsi vůbec poznala, že to jsou zahradníci?"

* Většího "protinožce" v porovnání s Vladimírem Železným, než je Joel Davouze, aby člověk pohledal. Sám třeba začne zametat pavlač po řemeslnících, popiskuje si u toho a pak přijde a oznámí: Voila, madam, teď už to tu vypadá jako na Champs-Elysées. Prozpěvuje si a popiskuje skoro v jednom kuse. Je často doma, nosí vás na rukou. Není to někdy otrava?
Tak dlouho už nebudu naživu, aby mě začalo otravovat něco, po čem jsem přes čtyřicet let toužila. Ostatně Joel není nějaká vymyšlená vycpanina mužského ideálu. Dovede se pěkně naštvat. Rozdíl je v tom, že když se naštve, tak neřve a nepráská dveřmi, ale smutní a nemluví. Řeknu vám, že je to někdy ještě horší. Vidět jeho smutek rve srdce. Naštěstí se to stává velice zřídka. Má taky své zkušenosti se ztroskotáním manželství.

Romantické manželství prožívám teď

* Ta vaše knížka Vypadni z mýho života!, jaký žánr představuje?
Myslím, že je žánrově nesourodá, a tedy nezařaditelná, ale snažila jsem se vytvořit cosi jako existenciální příběh o lásce.

* Tak proč má na obálce podtitul "čtení pro ženy"?
Snad že připomíná dívčí román, byť sahá do velmi pozdního věku.

* Dejme tomu, že jste se snažila mást stopy. Ale co z toho vyšlo?
To nevím. Soubor epizod? Autobiografie? Román? Memoáry? To musí posoudit jiní. Já jsem se při psaní utvrdila v názoru, že život má sice vnitřní kontinuitu, ale odehrává se v úryvcích. Přiznávám rovněž, že to psaní pro mě plnilo roli grafoterapie. Odehrála jsem si v něm dosavadní život, abych mohla žít dál. Vložené fejetony, v nichž se vyslovuji i k obecnějším, dokonce politickým problémům, tam patří, i když z hlediska žánru mohou působit neorganicky. Úvahy obecného rázu jsou však od mého života neoddělitelné, opravdu jsem se jimi vážně zabývala.

* Proč jste nepsala pod svým jménem?
Nestála jsem o publicitu, tak jsem si vymyslela pseudonym. Můj mladší syn Jakub mi řekl, že jsem udělala hloupost. Měla jsem prý použít buď své dívčí, nebo současné jméno.

* Není to jedno? Pokud si průměrný čtenář novin přečte záložku té knihy, mohlo by mu dojít, kdo ji napsal.
Nečekala jsem, že se to úplně utají. Ale nechala jsem tomu volný průběh.

* Jaké trauma jste si chtěla touhle grafoterapií vyhojit především?
Od dětství jsem měla představu romantické lásky, která se ne a ne naplnit.

* To je přece normální.
V intelektuálních kruzích, kde jsem se pohybovala, se snad vůbec nevyskytovala. Existovala tam náhlá, zpravidla mimomanželská vzplanutí s omezeným trváním.

* Ani v jiných kruzích není kdovíjak moc romantické lásky. Vy asi máte navíc na mysli romantické manželství, ale to je podle psychologů spíš jen taková neurotická, nenaplnitelná chiméra.
Přesto ji už čtyři roky prožívám - se svým druhým mužem Joelem Davouzem. Kdybych se pohybovala pořád ve stejné společnosti, zažila bych po rozvodu maximálně nějaké to vzplanutí, podobně jako před rozvodem. Milostné a manželské vztahy se totiž často mění v soutěž. V hledání obdivu. V sobectví. Ale skutečná láska zná i soucit, radost z úspěchu a zdraví druhého. Tedy pokoru.

Dědeček bohémský šlechtic, babička šetrná hospodyně

* V knize věnujete hodně prostoru svým předkům. Dobrala jste se toho, co si od nich nesete v genech?
Snažila jsem se. Dávno před psaním té knihy jsem přemýšlela, jak je možné, aby se ve mně sešly takové protiklady. Dospěla jsem k názoru, že jsem uhnětená ze směsi dvou prarodičů. Je ve mně dědeček, jenž pocházel z polské aristokracie. Když zavřu oči, vidím ho ve vestě s hodinkami, s kloboukem na hlavě a viržinkem v koutku úst. Hraje biliár či karty, ve stole mu leží secesní pornografické časopisy, které jsem si chodila tajně prohlížet. Byl to okázalý bohém.

* Určité sklony k bohémským či grófským gestům u vás skutečně patrné jsou.
No dobře. Mám však v sobě taky babičku, což byla prostá a praktická venkovanka, bohabojná katolička, která nikdy nikoho neuhodila, a když jí ujelo sprosté slovo místo obvyklého "pro Kristovy drahý rány", tak se z toho musela vyzpovídat. Nikdy si nemusela psát ráno seznamy, co je ten den třeba udělat. Věděla to. Já bych byla bez seznamů a diářů ztracená. Pokud jsem někdy budila zdání zdatné manažerky, ba dokonce jsem jako taková i úspěšně pracovala, přestože bych mnohem raději pila víno, klábosila nebo četla, bylo to nejen díky vrozené pečlivosti, té po babičce, ale také díky ustavičným výčitkám svědomí bohéma, výčitkám po dědovi, že jsem něco zanedbala, na něco určitě zapomněla... Nevěřil byste, jak takové výčitky dokážou člověka popohnat až k chorobné pracovitosti.

* Co všechno jste po babičce nepodědila?
Spoustu věcí. Třeba dokázala závidět sousedům. Já jsem zatím závist coby cit nepoznala. Ani tu její přehnanou šetrnost, kdy na zem dávala šedé hadry, aby se neprošlapalo linoleum, a na ně ještě noviny, aby se to nemuselo často prát a neničilo se to. Dost špatně se po tom chodilo. Ale nemám právo a nechci to hodnotit. Nikdy neměla dost peněz a trpěla ustavičnou úzkostí z chudoby, stejně jako později její syn, můj otec. Pro mě peníze tolik neznamenaly. Když byly, užívali jsme si, když nebyly, vařila jsem ze zbytků a opožďovala se s placením činže. Jak by to udělal děda, na kterého jsme v den výplaty čekávaly před branou úřadu, aby všechno neutratil ve večerních společenských hrách.

* Kratší by bylo se zeptat, v čem po ní jste.
Snažím se mít uklizeno, a to i v šuplících, mít ve všem kolem sebe řád. Snažím se být čestná a poctivá ve všem, co dělám, na nikoho nehrát habaďuru. Taky mi utkvěla ta její proklamovaná "láska k bližnímu". I když u ní evidentně neplatila pro všechny a i když katolickou víru nevyznávám, snažím se - někdy to jde lépe, jindy hůř - naplňovat tento její ideál v praxi. A jako pro ni, rodina je úhelný kámen mého života. K tomu patří dobře vařit a být pohostinná. Můj bývalý muž o mně v knižním rozhovoru řekl jen jednu jedinou větu, a to, že jsem pohostinná. Tak na tom musí něco být. On chválou vůči mně hodně šetřil.

* Je to chvála?
Pravda - to nevím. Myslíte, že to mohlo znamenat, že jsem domácí puťka? Čertví.

David platil za malého génia

* V jakém je vlastně stavu bývalá rodina Železných?
Proč bývalá? Pořád jsme přece rodina, jen jsme se trochu rozrostli a přeskupili. Myslím, že naši synové teď vycházejí se svým otcem dobře. Musím to zaťukat. Stýkají se s jeho druhou ženou, tady žádné problémy nevidím.

* Jak je to s vámi?
Jsem ráda, že ze všech žen, které v Nově i jinde tak kroužily kolem mého bývalého muže, si vybral právě Konstancii. Nemohl dopadnout lépe. Navíc v ní mám zastání. Pobývám teď převážně ve Francii, a tak se například nemohu starat o svého postiženého švagra. Ona mě v této roli víceméně nahradila.

* Máte nějak "rozdělené" vaše dva syny?
To doufám že snad ne.

* A jak je to s citovou podporou? Tou na nich možná váš muž v nevhodný čas trochu šetřil, ne?
Ale prosím vás... To, že jsem v manželství pociťovala jakýsi deficit milostného vztahu, neznamená, že se Vladimír Železný vůbec nevěnoval svým synům. Právě Davida naučil fotografovat, hrát šachy... Předal mu některé své záliby. Přitom tou dobou musel hodně pracovat: já byla na mateřské a jeho vyhodili z kádrových důvodů z dobře placeného místa v televizi.

* Vidíte po letech alespoň nějaké částečné vysvětlení, proč David později tolik zkomplikoval život jiným i sobě?
David je o čtyři roky starší než Jakub. Dnes jsem přesvědčená, že děti by partneři měli mít buď krátce po sobě, nebo by měli počkat, až bude mít to první rozum. Podotýkám, že jsem laik a vycházím z trochu zvláštní zkušenosti. U nás totiž David platil za malého génia. Plynně mluvil v roce a půl, ještě nosil plíny. Lidi na něj zírali. Sám se naučil ve čtyřech letech číst. Občas z kočáru ukázal na vývěsní štít a zeptal se: Co je tohle za písmenko? Já na to: L nebo P. A najednou čte: Potraviny - lahůdky. Tabák. Mlékárna. Všechno se kolem něj točilo, on si ten obdiv i zasluhoval, ale asi jsme jím měli šetřit. Protože přišlo další dítě. A pozornost se logicky upnula na ně. V tom věku dítě takový citový úraz těžce nese a může se to s ním táhnout. Myslím ale, že za údajné znásilnění prostitutky dostal tři roky jen proto, že se jmenuje Železný.

* Mimochodem: popisujete, že když jste navštěvovala Davida ve vězení, chovaly se k vám velice pěkně zejména Romky, které jezdily za svými příbuznými.
Byly zběhlejší. Pomohly mi vyplnit složité formuláře, vysvětlily mi, co můžu synovi vozit. Nejdřív jsem se mu bála něco vzít, abych nepopudila vězeňskou stráž. Ale tohle není jenom moje zkušenost z návštěv ve vězení. Mně Romové vždycky pomohli. Už když jsme bydleli na Smíchově, kde jich bylo jako much, jsem s nimi neměla žádné potíže. S některými jsem se přátelila.

* Jak se vám to povedlo?
Jednoduše. Chovala jsem se k nim normálně. Hlavně slušně. Každého jsem pozdravila, všem jsem vykala, za každou drobnou úsluhu jsem poděkovala. To úplně stačilo. Za lumpárnu jsem jim pochopitelně vynadala.

* Jak vám pomáhali?
Třeba když jsem byla sama se svými a dvěma dalšími dětmi na dovolené v zapadlém jihočeském mlýně bez elektřiny, bez auta, bez telefonu... Náš David dostal vysoké horečky. Kartáčovala jsem na lávce nad náhonem prádlo a byla jsem bezradná. Zjevila se parta romských kopáčů, kteří si přišli dát chladit do potoka pivo. Stačilo říct a hned se nabídli, že mě odvezou do JZD, abych mohla zavolat pohotovost. "Tak děkuju, já to jenom doperu a jdu," povídám. "Pani, dítě je přednější," sjel mě předák. Musela jsem všeho nechat a jet.

Vnučka Sára je trochu jako já

* Nedávno jste sama upozornila na soudní dohru případu vašeho syna Davida, kterého napadl jeho švagr baseballovou pálkou. Rozčililo vás, že útočník dostal jenom podmínku. K překvapení mnohých jste se obrátila na bulvární tisk, jehož pozornosti jste se dříve marně snažila vyhnout.
A víte, že mě tam příjemně překvapili? Neotiskli nic víc, než co jsem řekla. Dosud jsem v bulváru vystupovala jako hrdinka smyšlených nebo notně přibarvených příběhů, panička, která neví, co by si navymýšlela... Prý jsem pašovala kožichy, i když žádný nemám. Nesnáším je. Nevzala bych kožich vůbec na sebe, podobně jako Brigitte Bardotová, i když možná z jiných důvodů. Jednou jsem před jízdou vypila dvě skleničky vína a k mé smůle mi praskla pneumatika, jinak by si mě policajti ani nevšimli. Podle bulváru jsem však řídila úplně namol.

* Tak vidíte.
Ale tohle je úplně jiná situace. Tady se někdo pokusil utlouct mého syna!

* Vždyť ho taky zažaloval, ne?
Právě že ne. Nemohl. Žalobcem je u nás v těchto případech stát. David se ani nemohl odvolat proti rozsudku. Takový je zákon. Za těchto okolností mě nenapadlo nic chytřejšího než se takhle ozvat.

* Sama jste tu uvedla, že jste se někdy lidem, nejspíš tedy i příbuzným, pletla do života. Myslela jste to určitě dobře, ale...
Hm. Díky. Teď by bylo na místě si říct podle osvědčeného klíče výčitek: Možná kdyby ses tak nestarala a nedávala jim svíčkovou i na domů, k tomu střetu nemuselo dojít. Ne. Ne! Mám velkou fantazii, co se týče sebekritiky, ale tak daleko nesahá... Teď je pro mě důležité, že David s Markétou podávají žádost o rozvod společně. Dohodli se a to mi dává naději, že se domluví i na slušných pravidlech, podle nichž se bude David moci stýkat se svou dcerou a mou vnučkou Sárou. Musím říct, že v tomto ohledu se snacha Markéta chovala vůči mně korektně, a doufám, že to potrvá. Sára má na svou babičku právo.

* Že vy chcete Sáru rozmazlovat?
Ne. Rozmazlovat dítě - zvlášť v dnešní době - je hřích. Vím, co se říká: Jen ať si dítě užije, dokud je malé... Ale co až vyroste? Kam se poděje? Inspirovat hrou, láskyplně rozvíjet, milovat - to ano. Rozmazlovat však, navíc vědomě, znamená ubližovat. Víte, co mě nadchlo? Moje máti dala nedávno konečně dohromady kompletní rodinné album. Našla jsem tam svoje fotky, když jsem byla v Sářině věku, necelé čtyři roky mi byly. Vypadám na nich jako její naprosto věrná kopie, jako odlitek. Chtěla jsem to říct Davidovi, ale on mě předešel. "Já vím, co mi chceš říct, mami. Jste skoro k nerozeznání." Navíc ona má jako já ráda knedlíky s omáčkou, špenát, nerada dorty...

* Tomuhle se říká: ona se v ní vidí.
Hlavně, když ji slyším, jak si zkouší různá slova, aby je nepletla. Třeba původní a důvodný. Nebo když jsem si lehla u své matky k televizi na gauč, ona přišla: "Babičko, já se u tebe uvelebím, jo?" Tak to jsem bezbranná. Chce, abych jí zpívala, dokud nepřijdu o hlas. Doufám, že jí budu moct ze sebe ještě něco dát. A že o to bude stát. Uvidíme.

Marta Davouze
Narodila se 12. května 1945. Vystudovala Filozofickou fakultu UK opustit, byla knihovnicí a nakladatelskou redaktorkou. Jako gymnazistka se seznámila s Vladimírem Železným, s nímž má syny Davida a Jakuba. Z Davidova prvního a třetího manželství pocházejí vnoučata, dospívající Marek a čtyřletá Sára. Žádost o rozvod s tehdejším generálním ředitelem Novy podala v lednu 1999, soud jí vyhověl za dva a půl roku. V té době se v městečku Erquy seznámila se svým druhým manželem, Francouzem Joelem Davouzem, specialistou na lesní hospodářství. Je v důchodu a většinou je na bretaňském venkovském sídle v Manoir de Langourian.

Exmanželka šéfa TV Nova Marta Železná.

Manželé Vladimír a Konstancie Železní.(10.10. 2004)

"Paní Železná? Toho se už snad nezbavím," říká Marta Davouze.

Autoři: ,



Nejčtenější

Marta Jandová si roli matky užívá. Práce má na nějakou dobu stopku.
Marta Jandová o dalším dítěti: Nejsem nejmladší a vím, jak to je

Zpěvačka Marta Jandová (43) prozradila, že by si dovedla představit vetší rodinu. S manželem Miroslavem Vernerem (39)...

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět....

Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že...

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si...

Dominika Mesarošová
Mužům se líbí má madla lásky, nikdo si nestěžoval, říká Mesarošová

Modelka Dominika Mesárošová (31) je sice se svým vzhledem spokojená, přesto občas ráda něco doladí. Zákroky však prý...

Další z rubriky

Dominika Mesarošová
Mužům se líbí má madla lásky, nikdo si nestěžoval, říká Mesarošová

Modelka Dominika Mesárošová (31) je sice se svým vzhledem spokojená, přesto občas ráda něco doladí. Zákroky však prý...

Valérie Zawadská
Zawadská: Když jsem svůj hlas slyšela ze záznamu poprvé, zděsila jsem se

Valérie Zawadská (59) hrála v dětství krále a už tehdy měla svůj specifický hlas. Kvůli nadváze přišla v gymnazijních...

Dánský korunní princ Frederik a korunní princezna Mary (Tokio, 27. března 2015)
Dánského prince nechtěli v Austrálii pustit do baru, neměl u sebe občanku

Dánského korunního prince Frederika (49) nechtěli na návštěvě Austrálie vpustit do baru, protože u sebe neměl doklad...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.