Jaký jste kuchař?
Můžu říct, že rád vařím a uvařím si skoro všechno. Když mám na něco chuť, tak se neošidím. Nemusím péct, nejsem na sladké. Jednou o mně někdo řekl, že mám rád koláče, buchty, dorty a tak podobně, a když jsme natáčeli, tak lidé mi vždycky nosili tyhle věci. Já vždy ochutnal a jinak to dal štábu.
Raději tedy řízek?
Cokoli co není sladké. Můj kamarád ze Žabovřesk, který hrál v několika mých filmech, například hostinského v Kameňáku, je vynikající kuchař, věnoval mi ručně psanou kuchařku a já díky ní vařím. Rád ochutnávám a nakonec jsem sám vydal už dvě kuchařky. Jmenují se Nebe v hubě aneb Chrocht, chrocht...a Nebe v hubě aneb Čertův švagr.
Kde se tedy inspirujete?
Kamkoliv přijdu do restaurace a chutná mi tam jídlo, tak poprosím o recept. Pak to sepíšu, přiznám, odkud ty recepty mám, a doprovodím je povídáním ze života a z natáčení.
Na ranči Šimona Pláničky v Hošticích se setkali herci z trilogie Slunce, seno... a Babovřesk. Na snímku je režisér Zdeněk Troška a babky z Babovřesk.
Jakým jídlem vás přátele uctí?
Já jsem velice nenáročný a vděčný za cokoli. Jsem nadšený všežravec. Mám rád všechno. Až na kozí sýr. Ke spokojenosti mi stačí vajíčka na jakýkoli způsob, rajčata, luštěniny, těstoviny a houby. Ani maso tolik mít nemusím.
Rád vaříte, píšete, natáčíte. Je něco, co vám naopak nejde?
Nejsem brouk pytlík a na opravy všeho druhu, techniku a záležitosti týkající se výmyslů souvisejících s elektřinou, vodou, světlem a podobnými věcmi odborníkem nejsem. To všechno, je-li potřeba, zvládá můj bratr, takže v případě potřeby jsem zabezpečen. A to mě provází od malička. Vždycky jsem si holt více rozuměl s kytičkami a zeleninou, naopak s kladivem, pilníkem nebo bruskou jsem se příliš nekamarádil.
Pocházíte z jižních Čech, jste rybář?
Nejsem. To je šílené. Sedět u vody a koukat do toho. To zajdu raději do krámu a koupím si to. Vzpomínám si, že můj dědeček byl vášnivý rybář, a když jsem byl malý a zlobil jsem, což bylo málokdy, protože já jsem byl hodné dítě, tak jsem musel s dědou za trest na ryby. Tam ale musíte sedět a nikde nesmíte běhat, aby se ryby nesplašily. Naštěstí jsem ale vášnivý čtenář, takže jsem si sebou vždycky vzal knížku, opřel jsem se o strom a mezitím, co děda chytal ryby, tak jsem si četl. A byl jsem v pohodě. Ale rybář nejsem.
Z natáčení filmu Strašidla
Přišly zde i první myšlenky na filmy?
Já jsem se rozhodl už v páté třídě ZDŠ. U nás v Hošticích tenkrát nebyla žádná televize a já jsem miloval film. Chodil jsem na faru, do biografu a viděl jsem všechny ty krásné filmy, které se promítaly. Chtěl jsem se stát velkým režisérem a budu dělat takové filmy. Od dětství jsem miloval pohádky. Četl jsem Němcovou, Drdu, Ladu, ruské pohádky.
Poslední, co od vás diváci mohli vidět, byla filmová pohádka Strašidla..
Ano, ty zrovna teď vyšly na DVD, mám z toho radost, tak snad udělá radost i mým příznivcům. Teď aktuálně dělám klasickou pohádku, která má pracovní název Čertoviny, a k tomu se zamýšlíme nad nějakou komedií ze současnosti. To podle toho, kolik seženete peněz. Když hodně peněz, může být pohádka, která je kvůli kostýmům, rekvizitám, pronájmům hradů a zámků pochopitelně dražší. Když peněz bude málo, tak bude komedie ze současnosti.
A co odpočinek, čeká vás nějaký?
Chtěl jsem koncem roku jet na Kanárské ostrovy, kde to miluji. Právě kvůli dokončování scénáře k pohádce a komedii jsem odpočinek odsunul na leden.
