SuperStar Zbyněk Drda | foto: Nguyen Phuong Thao , MF DNES

Zbyněk Drda: Holky si mě dřív nevšímaly

  • 19
"O letošních Vánocích dárky nejsou důležité. Půjde o to, že budeme konečně s rodinou spolu, to bude největší dárek...," prozradil ve velkém rozhovoru vítěz třetí české SuperStar Zbyněk Drda.

Minulou neděli se stal SuperStar, ale jako by ani neměl radost. "Netuším, co se mnou bude dál," přiznává. Ve svých devatenácti je Zbyněk Drda nečekaně stydlivý a nerozhodný, ale s tím prý hodlá brzy něco udělat.

Jaký nejlepší koncert v životě jste zatím viděl?
Nejlepší byla celá tahle soutěž, protože jinak já na koncerty moc nechodil. Žil jsem docela stereotypním životem - klidně jsem se šel bavit, ale na koncerty moc ne. Možná to bylo mou povahou, byl jsem takový zakřiknutý, takže tohle nebyl zrovna můj typ zábavy.

Dnes už tak zakřiknutý nejste?
Myslím, že to ve mně pořád je. V SuperStar jsem se určitě otrkal, ale v jádru zůstávám stejný. Pořád třeba cítím, jak mi velká pozornost novinářů a fotografů není příjemná.

Teď dokonce vůbec nevypadáte jako šťastný člověk, který prožívá svůj nejúspěšnější večer...
To je taky ta moje povaha - asi to neprožívám tolik jako ostatní. Možná se bojím toho neznáma, které má teď přijít. Ale jinak jsem šťastný, že moje zpívání v soutěži mělo nějaký smysl; že mě lidi podporovali, posílali mi hlasy... Tak snad jsem je pobavil.

Jak si vysvětlujete, že jste najednou pobláznil tolik patnáctiletých divaček?
Tak tohle jsem nečekal vůbec. Je to příjemné, ale nikdy dřív si mě tyhle mladé holky nevšímaly. Já si žil svůj život, který se točil kolem školy a sportu, a nějaký extra zájem ze strany holek jsem necítil.

Nikdy jste je nebalil na svůj zpěv?
V životě ne, já jsem stydlivej! Když jsem jako mladší zpíval, tak jsem se vždycky hrozně zastyděl a koukal do země. Bylo to zvláštní, ale pozornost ostatních mi připadala nenormální. Takže na svůj zpěv jsem holky nebalil...

Tenhle stud se pomalu ztrácí?
Myslím, že moc ne, ale horší to už být stejně nemůže. Já to chci změnit; vím, že stud a nerozhodnost jsou moje zápory.

A co že jste se nestyděl přihlásit do SuperStar?
Vždycky jsem zpíval, a tak jsem chtěl tu soutěž zkusit. Byla to pro mě jedna z možností a věděl jsem, že nevyužít téhle šance, to bych byl hodně hloupej. Vyčítal bych si to.

Dospěl jsem málo

Kdo vám jako první předpověděl, že byste jako zpěvák mohl udělat kariéru?
Profesoři zpěvu mi říkali, že to budoucnost má. Hlavně v patnácti, když jsem vyhrál celostátní kolo Skřivánka - tehdy mi dost gratulovali.

A vy jste od té doby věřil, že z vás zpěvák bude?
Nešel jsem za tím, já vždycky tak nějak proplouval. Snažím se jenom podávat co nejlepší výkon a nad zbytkem nepřemýšlím - nikdy jsem nebyl ten, co musí mít všechno rychle a musí do toho dát všechno...

Tak jakou jste měl před SuperStar představu o svém budoucím povolání?
Vůbec žádnou, jsem nerozhodnej. Pořádně nevím, co v životě chci. Ještě před pár týdny jsem si ani nebyl jistý, že se chci stoprocentně věnovat zpěvu.

To vám došlo až kdy?
V několika posledních kolech, kdy jsem vážně viděl, že to diváky baví a že bych se jim měl za podporu odvděčit. Najednou mi došlo, že je zpěv správná cesta. Ale kdyby se rodiče ještě před pár měsíci zeptali, co chci jednou dělat, tak bych odpověděl, že nevím. Chtěl jsem si udělat maturitu a pokusit se o vejšku - ono by se ukázalo, kam mě život zavane. Nejspíš bych se hlásil na nějakou ekonomku.

Vítězství v SuperStar vaše studijní plány změnilo?
Pořád jsem rozhodnutý, že si chci udělat maturitu, protože všechno ostatní je hrozně pomíjivé. Prostě se budu snažit všechno skloubit dohromady - hodně se věnovat muzice, ale najít si čas i na to, abych si střední školu dodělal.

Co je pro vás teď důležitější - rozjezd kariéry, nebo maturita?
Určitě rozjezd kariéry, protože maturita se dá přece jen dodělat v září. Anebo za rok.

S kým se poradíte, jak vlastně dráhu profesionálního zpěváka začít?
Ještě netuším. Musím si sednout a všechno pořádně promyslet.

Nepůjdete pro radu za někým z porotců, nebo třeba za Leošem Marešem?
Nejdřív chci popřemýšlet se svými lidmi - s profesorkou zpěvu nebo s kapelou, která by se mnou chtěla hrát. Jsou to kamarádi z konzervatoře; už dřív jsme něco plánovali, ale nemáme za sebou ani jednu zkoušku. Teď snad bude šance.

Jak by měl vypadat váš život přesně za rok, kdyby všechno klaplo?
Každopádně by to měl být život klidný. Abych byl spokojený se svojí hudbou, abych měl kšefty, ale abych mohl i odpočívat. Netoužím po tom, aby byl pořád frmol a abych měl denně několik vystoupení. Nechci žít ve stresu.

Kolik byste chtěl v roce 2007 prodat desek?
Nepřemýšlím o tom - zatím ani nevím, jestli nějaká deska bude. Snad jo. A byl bych nerad, aby se prodalo dva tisíce kusů, to by byl propadák. Ačkoliv... Kdyby byly dobré recenze a kdybych s ní byl spokojený já, tak mi bude jedno i to, kolik kusů se prodá.

Ještě něco by se ve vašem životě mohlo odehrávat přesně za rok?
Třeba bych mohl mít dobrej vztah.

Chcete si podat inzerát?
To určitě ne... Chtěl jsem tím říct, že nehodlám žít jenom muzikou. Chtěl bych se bavit i po jiných stránkách.

Myslíte, že jste za ten půlrok v soutěži dospěl?
Jestli jo, tak málo. Není to takový zlom, aby se stal z malýho Zbyňka velkej pan Drda...

Připadáte si teď jako kluk, nebo jako muž?
Spíš jako takovej mladík...

Nepřemýšlíte například o tom, že se přestěhujete od rodičů?
Umím si představit, že bych to zvládal, i když by to na psychiku bylo náročné. Samostatně bych žít uměl, ale ono to je těžké, když jste devatenáct let v jednom městě s rodinou, která vás podporuje, anebo s kamarádama. Najednou odjedete do neznáma a musíte dělat věci, které jste v životě nedělal... Ale kdyby to bylo nutné, klidně se na čas přestěhuju do Prahy.

Míváte někdy pocit, že rodiče moc nerozumějí vaší generaci?
Ti moji jsou tolerantní. Nezatvrdili se proti moderním věcem, takže tyhle problémy jsme s bratrem nikdy neměli. Třeba v hudbě jsou spokojení s tím, co zpívám - jim se to líbí. A tak se žádné generační spory nekonaly.

Nejste vy spíš nějaký až moc hodný?
Já býval vždycky klidné, pohodové dítě - nedělal jsem problémy. Spíš jsem byl tichej. Mouchy, snězte si mě.

Co říkají vaši rodiče třeba na to, že dnes dvacetiletí běžně kouří marihuanu?
Drogy oni odsuzujou, ale pokud jde o mě, tak v tomhle žádné problémy nikdy nebyly. Já jsem stavy euforie zažíval spíš ve sportu nebo ve zpěvu, trávu jsem nikdy nezkoušel. Ne, že by mě to nelákalo vůbec, je to něco neznámýho... ale já k tomuhle netíhnu.

S Anetou jsme si blízcí

Máte doma velkou sbírku desek?
Vůbec. Nemám žádné. Já vlastně muziku nikdy moc neposlouchal, nikdy jsem neměl ani desku Queenů nebo Beatles. Za tohle mě kritizoval brácha; že jsem zpěvák a moc toho neposlouchám... Je to zvláštní.

Jste spokojený s tím, jakou hudbu hrají česká rádia a televize?
Určitě bych chtěl poslouchat víc našich věcí, prosazoval bych mladou domácí muziku, nebo třeba slovenskou kapelu Peha. Ale chápu, že to je komplikované, když vládne komerce...

Líbili se vám loňští a předlonští finalisté SuperStar?
Neměl jsem tehdy vyložené favority, ale většinou se mi líbili ti, co se dostali nejdál. Vlasta Horváth, anebo Aneta. I Petr Bende.

Přijel už někdo z nich na koncert do Karlových Varů?
Jak už jsem říkal - já na ty koncerty dřív moc nebyl, takže jsem to nesledoval.

Tak mi řekněte, kolik koncertů jste do svých devatenácti let viděl.
Jeden.

Ne!
Jo! Já jsem asi z jiné planety... Byl jsem předloni na Chinaski v Sokolově a moc se mi to líbilo.

Sledoval jste, jakou cestou se vydávali po úspěchu v SuperStar vaši předchůdci?
Ono záleží na dvou věcech - na náhodě a pak na píli. Někdo může být pilný, a když mu nepřejou hvězdy, stejně vyhoří... Ale líbilo se mi, jak se své šance chytili Aneta a Petr Bende. Ti spíš hrajou, než aby chodili po večírcích. Já se taky chci z devadesáti procent věnovat muzice. A ten zbytek, třeba média, nebudu zbytečně vyhledávat. O to míň nějaké večírky - v tom jsme si nejspíš s Anetou blízcí.

Měl jsem chaos v hlavě

Co pro vás bylo v SuperStar nejhorší?
Odloučení od rodiny a kamarádů, od mého starého života. Chyběla mi ta domácí pohoda a několik kol před koncem jsem měl večer dokonce i slabou chvilku, v níž se objevila i slza. Už jsem byl ze všeho unavený a po domově se mi zastesklo.

Říkal jste si tehdy, že by ani nevadilo, kdyby vás diváci vyřadili?
Mně došlo, že na rodinu a kamarády bude čas už brzo, a tak jsem si tu soutěž snažil užít, dokud v ní jsem. Mohl jsem vystupovat v neděli večer před kamerama, zkoušet s kapelou, a takovou šanci bych jinde neměl... Ale vážně mi bylo jedno, jestli vypadnu - svůj sen jsem si splnil postupem do finále.

Jaký jste měl pocit, když v neděli Leoš Mareš zvedl vaši ruku?
Už tři kola předtím jsem byl moc spokojenej. Pak jsem vyhrál a najednou se ve mně míchaly pocity, že všechno končí, že jsem vítěz, a to bylo tolik emocí najednou, že je hlava nedokázala zpracovat. Měl jsem v ní chaos.

Přemýšlel jste o tom, co vás čeká dál?
Trochu jsem dostal strach z toho, že do hudební branže nevstoupím, jak bych sám chtěl. Čeká tam plno nástrah a pro mě je to úplně neznámý svět, takže bude záležet na štěstí, jak se zpočátku všechno povede. Bojím se, že nenaplním fanoušky tím, co ode mě očekávají - že je zklamu.

Právě teď jste ale jednou z nejpopulárnějších osobností v republice. Jak tu nečekanou pozornost snášíte?
Sice mě to potěšilo, ale taky mě děsí, jak až moc to je silný a velký. Se svojí tichou povahou jsem se takových reakcí občas lekl, hlavně v prvních kolech. Později už se s tím člověk nějak sžije, ale zpočátku, když moderátor řekl moje jméno a publikum začalo šílet, mnou projel blesk. Vůbec jsem nechápal, co se děje.

Vyhrál jste, takže do roka určitě vyděláte svůj první milion - co to pro vás znamená?
Milion korun? To je částka, o které jsem nikdy nepřemýšlel. Jsou to zajímavé peníze, ale mě spíš zajímá ta psychická zátěž - abych lidi nezklamal a aby se moje muzika líbila. I o penězích sice přemýšlím, ale nejsem na ně nějak fixovaný.

Z čeho jste až dodnes žil?
Z podpory rodičů. Jsem dost nenáročný člověk - když peníze mám, tak je utratím, a když nemám, tak si dopřávám úplně stejně, jako když jsem je měl. Nemít nic, tak asi budu žít stejně, jako kdybych dostával miliony.

Jaké kapesné jste zatím potřeboval na měsíc?
Tak pět stovek. Já se asi bavím trošku jinak než třeba mládež v Praze...

Co to znamená? Jak vypadá váš ideální večer?
To jsme s kamarádama někde doma. Nakoupíme třeba víno, hrajeme poker, povídáme a večer zajdeme do města na kulečník nebo na fotbálek.

Až vyděláte první slušné peníze, co nakoupíte?
Dárek rodičům, nějaké překvapení. Každý sice říká, že by dal peníze na charitu, což je pěkný, ale já budu podporovat charitu spíš pravidelnými koncerty.

Sháníte teď na poslední chvíli vánoční dárky?
O letošních Vánocích dárky nejsou důležité. Půjde o to, že budeme konečně s rodinou spolu, to bude největší dárek... Nějaké maličkosti určitě sehnat musím, a pokud možno by to nemuselo být dvacátého třetího prosince na pumpě... Jenže zatím nebyl čas ani chuť. Musím mít čistou hlavu, aby i k tomu nakupování byla trochu vánoční nálada.

Vy sám byste si něco přál?
Když jsem byl malej, každoročně jsem měl tři přání: bublifuk, auto na dálkové ovládání nebo vystřelovacího parašutistu. Tyhle tři dárky jsem chtěl pod stromeček každoročně, ale obvykle se to nepovedlo. A některý z těch tří dárků by mě určitě potěšil i dneska. Ale hlavní je, že si u stromečku konečně odpočinu. Tak doufám, že tam nezkolabuju. Že to bude radost.

Zbyněk Drda v pěti bodech
* Devatenáctiletý student pochází z Karlových Varů, kde bydlí v jednom pokoji společně se svým o rok starším bratrem.
* Dělal karate, chodil na volejbal, plaval. Dnes je členem Vodní záchranné služby Českého červeného kříže.
* Studuje čtvrtý ročník na střední škole ekonomické, letos by měl maturovat.
* Fandila mu například i Aneta Langerová. "Je nenápadný, ale připadá mi nejvšestrannější a nejzajímavější."
* Ze zahraničních zpěváků obdivuje například Phila Collinse, z domácí scény kapelu Chinaski.

,