Zažili jsme Lidice

Achtung, Achtung! Pozor, pozor! Všem obyvatelům Cwmgieddu. Od dnešního dne jsou regiony Jižní a Západní Wales pod protekcí Velkoněmecké říše. Podle prohlášení nově jmenovaného říšského protektora SS Obergruppenführera Heydricha žádáme všechny třídy obyvatelstva, aby spolupracovaly při obnově svých domovů!"

Malá, klidná vesnička Cwmgiedd v úzkém zeleném údolí uprostřed jižního Walesu zažívá tragédii. Začíná okupací a končí brutálním postřílením všech mužů z vesnice před starou kamennou zdí u hřbitova. Ženy a děti jsou zatím odvezeny bůhvíkam. Přenést příběh Lidic na britské ostrovy byl nápad mladého českého básníka a dnes uznávaného spisovatele Viktora Fischla. Tehdy, v roce 1942, pracoval pro Československou vládu v londýnském exilu. Zprávu o zničení Lidic nacisté rozšířili záměrně bleskovou rychlostí. Tak, aby vystrašili celý svět. Když se o masakru dozvěděl Fischl, reagoval dlouhou básní Mrtvá ves, kterou ihned do angličtiny přeložil známý anglický spisovatel Laurie Lee.

Už není, není, není,
už ani zvony nezvoní,
uz jenom dým se valí z troudu,
pes bez pána bloudí po spáleništi a marně,
marně čenichá.

Už není, není, není
Jan, Karel, Václav, Antonín,
už není, není, není
Vít, Pavel, Michal, František,
už není, není, není.

Pobili muže na jatkách
a ženy v dálku odvezli,
od prsu dítě odtrhli,
už není.

Zpráva o hrůzyplných událostech v Lidicích Brity šokovala. O plynových komorách a jiných nacistických zvěrstvech tehdy nikdo nic netušil. Český filmový režisér Jiří Weiss, který také přebýval v londýnském exilu, potvrzuje, že skutečný život pod hákovým křížem byl Britům naprosto vzdálený: Brutalita Němců byla pro uhlazenou anglickou veřejnost něčím nepředstavitelným." Československo stále zůstávalo tou malou, vzdálenou" zemí, o které před válkou mluvil Chamberlain, a Britové dosud lehkomyslně podceňovali hrozbu německé invaze. A tak přišel Viktor Fischl s geniálním a zároveň jednoduchým nápadem. Natočit film. Bylo to logické," vysvětloval Fischl, celá moje životní filozofie byla postavená na jednom: že kdybychom se dokázali identifikovat jeden s druhým, viděli věci očima druhého, pak by celý život byl jednodušší a lepší. A tak mě napadlo přemístit příběh Lidic do vesnice ve Walesu."

Víc než propaganda

Už několik týdnů po lidickem masakru se Viktor Fischl obrátil na Crown Film Unit, sdružení filmařů pod britským Ministerstvem informací, které se zabývalo protinacistickou propagandou. Jeho návrh na filmový scénář začínal skoro pohádkově: Je malá vesnice Lidice někde v Československu a je jedna vesnice X ve Walesu. Ještě nedávno byly úplně stejné..." Fischl nevybral Wales náhodou, věděl, že právě tam najde tu správnou vesnici. S těžkým průmyslem za humny, ale stále stejně jako Lidice typicky venkovskou a tradiční. Jeho návrh okamžitě zaujal mladého britského režiséra Humphreyho Jenningse, který už v Británii získal renomé jako básník a malíř. Jeho film o životě v Londýně během nejtěžších náletů je dodnes jedním z nejsilnejších svědectví o druhé světové válce. Tehdy spolupracoval s Crown Film Unit i Jiří Weiss a Jennings se s ním o filmu radil. Oba režiséři považovali americké propagandistické filmy hollywoodské provenience za nepřesvědčivé a často vzdálené od reality a rozhodli se jít zcela jinou, vlastní cestou. A obejít se zcela bez herců: Potřebujeme najít vesnici, která bude hrát Lidice, a požádat její obyvatele, aby se sami ujali rolí..." Hledání začalo na jihu Walesu. Šel jsem do trafiky, abych si koupil noviny," vzpomínal později režisér, a tam jsem si všiml několika pohlednic. Mezi nimi byla jedna velmi nápadná fotka hezkého bílého kostelíku s dlouhou zdí a několika domky kolem a malým potůčkem. Za vesnicí obydlenou především horníky byl velký kopec. A dole stálo ono magické slovo: CWMGIEDD."

Údolí divoké řeky

Dodnes vypadá Cwmgiedd stejně, jak jej popisuje Jennings. Leží v malebném úzkém údolí uprostřed jedné z nejchudších a zároveň nejkrásnějších oblastí Velké Británie. Obklopují ji krásné zelené pahorky, ale také stopy po dolování. Ve velštině znamená Cwmgiedd údolí divoké řeky" a vyslovuje se kumgijeth". Všichni lidé tady dodnes mluví starobylým keltským jazykem, novodobé angličtině téměř nepodobným. Viktor Fischl se rozjel spolu s Jenningsem do Cwmgieddu. Udivilo mě, jak rychle horníci pochopili, co od nich chceme. A pochopili varovný smysl filmu. Během natáčení doslova žili příběh Lidic." Režisér Jennings se i s celým filmovým štábem takřka na tři měsíce usadil přímo ve vesnici a vžil se tak i do tempa jejího života. Odměnou byla naprostá důvěra místních.Pamětníci tu žijí dodnes, a tak jsem se za nimi do Cwmgieddu vypravil. Nejprve jsem navštívil řeznictví. Malý kamenný domek už 100 let patří rodině Thomasových. Paní Mair Thomasová už měla v obýváku za obchodem připravené video se zasunutou kazetou. Na film The Silent Village" jsme se dívali spolu. Celé dlouhé pasáže znala zpaměti. Snímek začíná dokumentárním obrazem života v Cwmgieddu - v kapli, v dolech, na polích, doma. A náhle jede přes most auto s velkým ampliónem na střeše a s hákovým křížem na dveřích. Zastaví právě tady, před řeznictvím. Achtung, Achtung!... V další scéně místní učitelka, která hraje samu sebe, vyhlašuje nařízení, že děti už nesmějí mluvit velšsky. Podobně jako když v Čechách nacisté zavřeli střední a vysoké školy, kde byla vyučovacím jazykem čeština. To je můj manžel," upozorňuje vzrušeně paní Thomasová. Mladý chlapec, který sedí mezi spolužáky v lavici, je Eddie Thomas, ten starší pán, kterého jsem pozdravil u dveří k jatkám. Později mi bude vyprávět, jak přijeli gestapáci a odvezli ho do koncentračního tábora. Uvědomuji si, že mluví přesně tak, jako by se to všechno skutečně událo! I další starší vesničané vzpomínají stejně. Dai Robertsovi je 90 let, z toho 43 roků dřel v dolech. Když němečtí vojáci vedli mou ženu a dceru a ostatní děti ze školy k čekajícím náklaďákům, aby je odvezli do koncentračního tábora, byla to pro mě tragédie, opravdová tragédie." Vesnice se skutečně vžila do příběhu Lidic. Pozdější velšský spisovatel Ewart Alexander chodil tehdy do stejné třídy jako Eddie Thomas: Jako kluk jsem pravidelně chodil na statek Fforchorllwyn Farm vzdálený asi míli za vesnicí. Statek patřil Arthurovi, tlustému příjemnému muži a jeho sestřenici Nelly. A já jsem viděl, jak Nelly, tu milou dívku, kterou jsem znal, zastřelili. Viděl jsem, jak jí před střelbou malovali na obličej krev i jak se snažila zadržet dech, když ležela po střelbě na zemi a kráva ji lehtala na noze. Přesto jako by to všechno bylo opravdové."

Víc než Schindlerův seznam

Film končí hromadnou střelbou u zdi kostelíka. Viktor Fischl vzpomíná, jak byl v tu chvíli na premiéře filmu dojatý. Nebyl sám. Když nacisté namíří na vesničany a ti začnou zpívat velšskou národní hymnu, nezůstalo v britském kině jediné oko suché," píše ve svých memoárech Bílý mercedes Jiří Weiss. Pro nás Čechoslováky to bylo trochu na vlasy přitažené, ale pro Brity výborná lekce, zdůrazněná tím, že ve filmu hráli skuteční lidé." Zároveň s filmem v roce 1943 vyšla i knížka s názvem Tichá ves - příběh z Walesu a z Lidic. Úvod napsal Jan Masaryk: Nedokázali zabít všechny muže z Lidic. Dva z nich bojují v Československé armádě. Jeden je letec, který se účastnil mnoha náletů a vzal si velšanku - holku, která by se dobře vyznala právě v takové malé hornické vesnici, jako je Cwmgiedd, jejíž obyvatelé s hrdostí postavili pomník Lidicům, tím, že se stali herci ve filmu Tichá ves." Dnes je ten snímek jak v Británii, tak v Čechách skoro zapomenutý, i když je to bezpochyby nesmírně významný dokument druhé světové války, zároveň s výjimečnou uměleckou hodnotou. Podle Viktora Fischla je Tichá ves snad přesvědčivější a autentičtější než Spielbergův velkofilm Schindlerův seznam. Žádný z vesničanů, se kterými jsem v Walesu mluvil, nikdy nebyl v Čechách. Při odjezdu jsem Ewarta Alexandra a jeho manželku pozval do Prahy. Už dlouho na to myslím," přiznal spisovatel. Já bych ty skutečné Lidice moc rád viděl, protože mám takový zvláštní pocit, že něco silného, lidského a zároveň smutneho a naléhavého nás spojuje s lidmi, kteří přežili to, co se tam stalo doopravdy. Dílo jednoho režiséra, který přijel do Walesu ve čtyřicátých letech natočit propagandistický film, nás spojuje dodnes."

Eddie Thomas
Dai Roberts
Ewart Alexander
FOTO ARCHIV AUTORA

OKAMŽIK PŘED STŘELBOU Vesničané z Cwmgieddu okamžik před smrtí zpívají z plných plic hymnu, stejně jako muži z Lidic
FOTO ARCHIV AUTORA

Autor je šéfredaktor Radia Praha - vysílání do zahraničí Českého rozhlasu